H34D

Možná třetí Transformers nejsou tak hrozní, ale jako projev svého znechucení nad Bayovým přístupem k látce mu třetí hvězdičku přeci jen seberu. Jestliže se ve dvojce stupidity omlouvaly pokusem o humor, tak ve trojce, která navíc avizovala hlubší zabřednutí do mytologie robotů, nelze plytkost až nesmyslnost omluvit ničím. Apokalyptický rámec postrádá ducha, postavy, v čele s novou barbínou, jsou ploché až zbytečné, člověk se občas ztrácí v tom, který robot vlastně ničí kterého a kdo má momentálně převahu, ale paradoxně, dokud se mezi sebou mlátí, ani na tom nezáleží. Zbývá už jedině akce, ta je skutečně jedinou atrakcí filmu, ať už se jedná o robotí mlátičky všeho druhu, efektní průlety Chicagem, nebo vyvrcholení v mrakodrapu, akci Bay umí na jedničku, jenže vše ostatní je odpad. 5/10

Co se stane když se smíchá ten nejbrutálnější horror a vrcholně absurdní komedie v kabátě béčkové jednoduchosti, ale s geniálním duchem? Ne, ani takhle si člověk nemůže představit, co vlastně Braindead znamená. Braindead je film bez hranic, pokud si myslíte, že i nejkrvavější horrory by měly mít své limity, co se prolité krve týče, jste na omylu. Divácké pocity přecházejí z vyjevení, úžasu, rozpačitého smíchu až do nepředstavitelného znechucení nad tím vším... Zkrátka nad tím vším, co v žádném jiném filmu nespatříte. 8/10

Chystal jsem se tento snímek nazvat satirou, jenže si pořád nejsem jist, co tou perverzní a zvrácenou loutkohrou chtěl vlastně básník říci. Dějová linka není přesvědčivě ukočírovaná, jinotaj vyjýdřený loutkami namísto herců vyšuměl do ztracena, člověk se po zhlédnutí nemůže ubránit pocitu, že i když to byl zajímavý sled originálních scének, jako celek to diváka příliš neobohatí. Myslím, že jistá rozpačitost byla úmyslná, Meet the Feebles se rozhodně nedají označit za nezajímavý film, neboť Jacksonovy jednotlivé ingredience z průměru dalece vyčnívají, jenže u mě zrovna tohle jaksi neklaplo. 5/10

Naprosto neortodoxní pojetí komedie a hororu v jednom. Peter Jackson se vydal do nejtemnějších míst vesmíru, nikoliv aby tam vylovil kanibaly, ale aby si odtamtud přinesl ten nejčernější humor a uvařil z něj polévku, z níž se udělá nejednomu všežravci nevolno. Bezstarostnost filmu a improvizační scénář vhodně doplňuje absurdnost a zvrácenost této ďáblovy hříčky. Myslím však, že příliš velké množství přestřelek, u kterých se nejvíc projevuje technická zaostalost a mizivý rozpočet, Vesmírným kanibalům lámou vaz. Během rádoby akčních scén jsem měl pocit, že ono parádně ujeté a vlastně i originální béčko se mění v prostě jen špatně natočené béčko...Ale i tak díky své originalitě, doslova kultovním scénám a hláškám dávám 4*. 7/10

Enter the Void není film o drogách, je to film zdrogovaný - počáteční zprostředkování tripu slouží k plynulému nájezdu na vypravěčský, kamerový i střihový styl, kterým se vypráví i poté, co účinky drog pominou. Pomocí "zhuleně" táhlé atmosféry, netradičních kamerových úhlů, fascinací světly i barvami a opakování některých scén však film pokračuje ve sjednocování tripu se smrtí - dá se říct, že se jedná o formální potvrzení obsahu (neboť tato spojitost je doslovně vyřčena jednou z postav). Způsob, jakým je film natočen mi přijde skutečně perfektní a doufám, že pro ostatní filmové tvůrce inspirující, jak už bylo řečeno, vizuální hrátky slouží příběhu - příběhu, jehož dějová kostra je sice velice chudá, ale jehož transcendentní přesah a jedinečná, pohlcující atmosféra předčí mluvené slovo... Enter the Void zaměňuje klasický koloběh života za koloběh smrti - život je přízemní, droga povznášející a smrt představuje tu nejlepší drogu - "smrtelná" rána pro život pak přichází s tím, když film vysvětlí příchod k životu jako prázdno (nebo možná vymazání?). PS: Jinak by se pár much samozřejmě našlo, určitě to není film pro každého... 9/10

Žádné zběsilé sci-fi, žádná bezduchá akce, žádné přehnané velikášství, nová Planeta Opic začíná jako psychologické drama, jenž svými analogiemi na lidskou společnost připomíná District 9. Opičí herectví obličejových výrazů má leccos, co do sebe, děj pomalinku graduje, atmosféra nabírá tíhy boje za svobodu a vše vrcholí v očekávanou akční rež, nepostrádající vizuální atraktivitu, ani pořádný vnitřní náboj. Planeta opic je tedy víc než běžný blockbuster, nějaké to klišé, či do jisté míry předvídatelnost se v ní samozřejmě najde, ale zbytek hrdě kráčí ve stopách inteligentního akčního dramatu, které vyšlapal Temný Rytíř. 8/10

Rozhodně bych netvrdil, že Ghost Writer je strhující thriller pohybující se v neustálem napětí, ponurá atmosféra zde sice má své kouzlo, ale k napětí má i svá prázdnější místa. Ghost Writer není ani rozmáchlé politické drama epických rozměrů, přesto všechno je třeba poznamenat, že je to inteligentní, noblesní film který v diváku zraje až časem. Ve vzpomínkách krystalizuje jemný příběh anonymního spisovatele, jenž má jasný dramatický oblouk, minimalistickou gradaci, sympatické herce a úžasně natočený poslední záběr. Škoda, že snímek nebyl tak nějak "ještě lepší", ovšem nakonec se k te čtvrté hvězdě přikláním. 7/10

Tehdá v roce 1976 bylo nahlížení na filmy určitě odlišné, a tak je dost možné, že byl Nájemník řadou fanoušků oslavován jako druhé "Okno do dvora", bohužel dnes, s odstupem času, vidím mezi horrory Hitchcocka a Polanského propastný rozdíl. Nájemník (podobně jako Rosemary má děťátko) se mi jeví příliš rozvleklý, dobrou 3/4 filmu sledujeme jen potácení se hlavní postavy od jednoho podivného souseda k druhému - on příliš zdvořilý a lidé kolem něj příliš otravní - nezajímavá nuda, nemohu to nazvat jinak, protože děj mi skutečně nic víc nenabízí. Menší satisfakce přichází v poslední čtvrtině, kdy nájemníkova paranoia začíná gradovat, atmosféra konečně nabírá určitý tvar a diváci si mohou aspoň klást otázky, čemu věřit... 5/10

Samotný děj nemá až tolik, co nabídnout, jedná se o zajímavou ideu, poměrně strohou, ale naproti tomu dost roztahanou, i pouhých 26 minut se tady zdá moc, proto vnímám tuto krátkometrážní prvotinu raději jako technickou demonstraci režisérských schopností Duncana Jonese. Své filmové vyprávění o kontroverzním zabijákovi prokládá uklidňující zábery přírodních scenerií a každý relevantní moment snímku důkladně "zabalí" do příjemné hudby... Vůbec použití hudby je na Whistle asi to nejlepší, protože příkladně ukazuje jak se dá i z obecně průměrné filmařiny vymáčknout emocionální podtext. Bohužel v hodnocení se kvůli nesmírně nesympatické družce hlavního hrdiny nemohu přehoupnout přes 6/10

Pocta Spielbergově tvorbě je ze Super 8 velmi patrná, ať už se jedná o využívání jeho motivů - realizace dětských snů, rodinné vyznění, určitá emocionální klišé, tak o přímé odkazy na E.T., Blízká setkání a diskutabilně i další filmy... Abrams na jednu stranu chápe, že film musí být svébytný a nemůže stát jen na odkazech, ovšem na stranu druhou se mu to nedaří dotáhnout do cíle. Zhruba první třetina je ještě zajímavá, velmi atmosferická a výborně připravuje půdu pro odkrytí sci-fi prvků, bohužel za ni následuje jen úmorné a velmi, velmi průměrné běhání sem a tam. Událost postihující městečko se stále ne a ne vybarvit a teprve až na samém konci, když vidíme na vlastní oči, oč kráčí, Abrams se s tím vypořádá tak neskutečně klišovytým, nezajímavým a nudným způsobem, že by si i samotný Spielberg ublinkl pod košili... 5/10