H34D

Optimálnější stopáž pro nejen vyspělou (což jsem psal už u jedničky), ale nyní i inteligentní komiksovou adaptaci přináší oproti jedničce rozvinutější a skutečně plnohodnotný sci-fi příběh, jež oslňuje zajímavými postavami, neustupující svižností vyprávění, efektními akčními scénami a zkrátka všudypřítomnou zajímavostí. X2 nemají slabé místo, Singer použil své nejlepší ingredience v optimálním množství a vytvořil tak perfektní akční film a ve své době nejlepší komiksovou adaptaci, kterou překoná až Nolan. Jediné, co mě napadá k vytknutí je, že X2 oproti TDK tolik nevzbouzí emoce. 9/10

Vyspělá komiksová adaptace, která si z "hříček" Burtona a spol. nebere příklad a na místo toho se snaží z komiksové předlohy vymáčknout bytelný a "vážný" film. X-Men mají solidní zápletku, která těží ze sci-fi prvků zakotvených v reálném světě, sympatické a dobře rozvrstvené postavy a vyvrcholení, které příběh zdaleka neuzavírá, ba naopak vybízí k pokračování. Všechno to v pevném a zručném vedení výborného Bryana Singera a masy diváků nemohou zůstat neuspokojeny. Vytknout bychom snad mohli určitou přímočarost, 94 minut je na epické sci-fi poměrně málo, takže nějaké rozšíření dějových linek by nebylo na škodu. 8/10

Při sledování jsem si říkal, že tři hvězdičky a víc ani ťuk, ale právě díky rozvolněné a na první pohled neurčíté atmosféře jsem se rozhodl později zvýšit. Tento film se zkrátka musí v člověku rozležet, je to příjemné "indie", nachazející poetiku v obyčejnosti a jednoduchosti. Divák očekávající úderný a výmluvný děj je pak jako samotný Al Fountain - upjatý a úzkoprsý - je třeba se uvolnit a The Kid ve skvělém podání Sama Rockwella si k vám najde cestu. Krize středního věku je tedy zažehnána, resp. příjemně překonána a tak i když určitou naivitu snímku neodpouštím, mohu jej zařadit po bok (přesněji těsně za) známější Můj nejmilejší bar... 7/10

Duncan Jones se začíná vykreslovat jako vskutku zajímavý tvůrce s originálními nápady a hlavně "šestým" smyslem k jejich převedení na plátno. Jak Moon, tak Source Code skrývají ve svém nitru podnědnou a vzrušující myšlenku, která sice ani v jednom případě není rozvedena do komplexního sci-fi světa (viz Matrix, Inception, 12 Opic), ale naprosto postačuje k utáhnutí filmu lehce podprůměrné stopáže a udržení jeho kvalitní atmosféry. Zdrojový kód těží především z konceptu Na hromnice o den více - hlavní hrdina spolu s divákem získávají stále více zkušeností a dokáží se dokonaleji orientovat v prostředí, které stojí na místě. Koncept je na konci rozbit ve prospěch trošku lacinného emocionálního pohlazení, a to vybízí ke zpochybnění logických pravidel filmu (resp. jednoho pravidla)... Ačkoliv řada diváků bude doufat, že Duncan Jones bude postupně dělat své filmy robustnější a velkolepější, myslím, že jeho podání skromnějšího sci-fi má své kouzlo. 8/10

Zack Snyder nás poněkud nabubřele vtahuje do světa, kde místo pravidel logiky, platí nejasná pravidla jeho vlastní, přičemž není dovolené klást jakékoliv otázky. Sci-fi / fantasy, nebo lépe řečeno jakoukoliv dějovou rovinou se nemá smysl vůbec zabývat, vše slouží jako vratká a nepříliš plodná půda pro eye-candy záběry a vizuální orgie - je tohle nová forma kinematografie atrakcí? Interpretace "snu uvnitř snu uvnitř reality" se nemá o co opřít, film nic nevysvětluje, ani nenazačuje, jde mu jen o to jedno - akční scény. Ty jsou velmi působivé, stylové a nehledě na povrchní teen zaměření, jsou i opravdu kvalitně natočeny. Ovšem to je jen třetina filmu, co ten zbytek? Neměl místo Baby Doll původně úřadovat Steven Seagal? Sucker Punch je jen sezóní a nepříliš chutná jednohubka typu Tron Legacy, která má jediné štěstí, že se u ní, na rozdíl od Trona, dá vyhonit. 5/10

Osvěžující, v určitých místech "skrytě" černohumorný horror, který přináší to nejlepší z béček 80. let, ale přitom je na rozdíl od nich natočen takřka áčkovým způsobem. Vynikající vizuální efekty a slušná kamera značí, že Sliz je nejen "guilty pleasure", ale i pocta filmů podobným. Scénář byť typicky jednoduchý, má vcelku zajímavou zápletku a snaží se spoustu situací řešit alespoň v rámci možností tím méně předvídatelným způsobem, což nejvíce odnesou samotné postavy :) Za tento nečekaně příjemný zážitek silnějších 7/10

První přirovnání, které se mi pojí s tímto filmem je "okázalý, ale decentní". Film vás svou vizuální stránkou, pěknými sceneriemi, ani láskyplným dějem neubíjí, naopak vklouznutí do něj probíhá docela pomalu, nebo chcete-li, pozvolna. Z postav se žádná na začátku nepředstavuje jako tahoun, příběh se vykresluje po maličkých kousíčkách, a tak bych řekl, že nejlepší na Anglickém pacientu je celkový pocit a atmosféra, kterou nenápadně navozuje. Samotný děj totiž kdovíjak vypointovaný, ani obsahově působivý není - ale právě v tom spatřují umění Anthona Minghella - protože ho dokázal velice příjemně a něžně podat. 8/10

Na povrchu nudně "normální" a přitom uvnitř tak zvláštní - toto tvrzení platí nejen o postavě Toma Ripleyho, ale i o filmu samotném. Film nemá žádné dechberoucí momenty, zpočátku jen ukazuje, jak plyne bujarý život po italsku, ovšem krátce na to si začneme uvědomovat, že právě onen submisivní a až moc hodný introvert v centru všeho dění, do něj vůbec nezapadá. Jeho asimilace s prostředím je falešná, na povrch začnou vystupovat sociopatické rysy, a tak i když se Ripley dokáže dokonale podbízet, jednou trpělivost přeteče... Zcela chladně však dokáže pokračovat ve svém zivotu, přesto nelze říct, že by nic necítil... Talentovaný pan Ripley je jednoduše zvláštní film, neřekl bych přímo oslnivý a snad ani ne tolik atmosferický (na thriller), avšak jeho psychologický rozměr stojí za zamyšlení a řemeslné provedení, v čele s hereckými výkony, za velkou pochvalu! 7/10

Z již třetí "předělávky" Star Wars jsem měl trošičku strach, poněvadž už minule byl cítit jemný úpadek kvality, avšak nová verze Návratu Jediho nebyla vůbec špatná! Tvůrci se zaměřili na vyhlazení slabších míst, gagy jsou poměrně rovnoměrně rozprostřené a i když se z žádného vyloženě neposadíte na zadek, je to obstojná dávka Griffinovic humoru v kabátu Hvězdných válek, tudíž lze vřele doporučit pro fanoušky obojího. 7/10

Sequel Star Wars parodií v podání rodinky Griffinů trpí typickými neduhami sequelů, a tak na rozdíl od opravdového Impéria, je zkrátka horší než první díl. Rozdíl však není tak dramatický, právě naopak možná je to tím, že se vaří po druhé velmi podobná káva, tak i téměř rovnocenná kvalita již nepůsobí tak originálně a svěže... Stále však vtipná podíváná, která si s Hvězdnými válkami nebere žádné servítky. 7/10