Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Horor
  • Dokumentárny

Recenzie (96)

plagát

Smrtící atrakce (1988) 

Zadna Smrtící atrakce tam nebyla, ale z toho filmu byla trochu zavrat...Nudy.

plagát

Svadobná noc vo Vegas (2008) 

Filmy jako tyhle moc nevyhledávám, ale byla jsem příjemně překvapená. Nenudí to od začátku do konce, a i přes ohraný námět se člověk slušně baví. Je to americká limonáda, ale udělat jí dobře je umění, zvlášť když debilních komedií je tuny.

plagát

Zkurvená generace (1995) 

Tohle není film pro každého. Vlastně se tu nic neděje až do celkem drsného konce, který je korunován delší mlčenlivou scénou v autě, a následně větou, která v celkovém vyznění celého filmu víc než pobaví. Má to atmosféru i dobrou tečku, a lacinost toho filmu je zábavná. Záleží však na osobním vkusu.

plagát

Masakr mikrovlnnou troubou (1983) odpad!

Tohle je tak absurdní, že fakt nevím jak to hodnotit. Každá druhá scéna je hodna údivu tak silného, že to neni k smíchu ani k pláči. Tenhle film narozdíl od jiných dost zábavně špatných (The Room) je moc táhlý a nudný. Některé momenty jsou však perly, a dají se dost slušně komentovat s horami popkornu.

plagát

Povedz niečo... (1989) 

Úlítlé postavy Lili Taylor a Pamely Adlon jsou osvěžující, jinak mě ale docela překvapuje vysoký hodnocení. Tenhle film je průměr, a ještě ke všemu se na něm podepsal zub času, příběh nenabízí nic originálního. Totálně nerealistický tatínek co krade pro budoucnost své dcery (a od té doby následuje dialogová limonáda), Cusack je roztomilej, ale jinak je to NUDA NUDA NUDA.

plagát

Z hrdze a kosti (2012) 

Chtělo to být hluboké ale bylo to mělké.

plagát

Nymfomanka II. (2013) 

Budu hodnotit oba snímky jednou kritikou, stylově se příliš neliší a co si budeme povídat, kdyby to šlo, Trier by je asi nerozdělil. Jediný rozdíl mezi dvěma filmy je jistá příběhová paralela s Melancholií, kdy jednička obsahuje více vtipu než deprese, zato ve dvojce už nám Trier solí rány. Myslím, že film se za takových 15 let může stát klasikou, kterou by měla povinně vidět každá žena. Trier poprvé ukazuje dialog mezi mužem a ženou, nejen ženský pohled, přičemž muž tu reprezentuje jakousi moudrost a vzdělanost, žena řekněme nespoutanost a upřímnost. Ostatní muži ve filmu jsou však pouze nástroje/loutky. Vizuálně Trier vzdává opět poctu filmařům starších generací, kdy ze zdánlivě obyčejné věci, dokáže vykouzlit neuvěřitelně poetický kamerový záběr. Trier ale není "videoklipař" a rád se máchá v temných lidských emocích, slabosti a touze. Každý záběr a dialog má své místo, a obsahuje důležitou informaci o lidské povaze v souvislosti s historií a kulturou. Zvláštní je, že většina lidí byla z tohoto filmu byla zklamána, pravděpodobně tím, že neznají celou Trierovu tvorbu, a čekali emocionální pecku typu Melancholie nebo Antikrist. Nymfomanka je však spíše komornější, příběhem i obrazem. Nehledě na chytře udělaný marketing, celkově propagaci, hlavně plakátů, které působily jako zcela pro jiný film.

plagát

Nymfomanka I. (2013) 

Budu hodnotit oba snímky jednou kritikou, stylově se příliš neliší a co si budeme povídat, kdyby to šlo, Trier by je asi nerozdělil. Jediný rozdíl mezi dvěma filmy je jistá příběhová paralela s Melancholií, kdy jednička obsahuje více vtipu než deprese, zato ve dvojce už nám Trier solí rány. Myslím, že film se za takových 15 let může stát klasikou, kterou by měla povinně vidět každá žena. Trier poprvé ukazuje dialog mezi mužem a ženou, nejen ženský pohled, přičemž muž tu reprezentuje jakousi moudrost a vzdělanost, žena řekněme nespoutanost a upřímnost. Ostatní muži ve filmu jsou však pouze nástroje/loutky. Vizuálně Trier vzdává opět poctu filmařům starších generací, kdy ze zdánlivě obyčejné věci, dokáže vykouzlit neuvěřitelně poetický kamerový záběr. Trier ale není "videoklipař" a rád se máchá v temných lidských emocích, slabosti a touze. Každý záběr a dialog má své místo, a obsahuje důležitou informaci o lidské povaze v souvislosti s historií a kulturou. Zvláštní je, že většina lidí byla z tohoto filmu byla zklamána, pravděpodobně tím, že neznají celou Trierovu tvorbu, a čekali emocionální pecku typu Melancholie nebo Antikrist. Nymfomanka je však spíše komornější, příběhem i obrazem. Nehledě na chytře udělaný marketing, celkově propagaci, hlavně plakátů, které působily jako zcela pro jiný film.