gudaulin

Za vznik Hříšnice sice diváci vděčí touze Jessicy Beal dokázat, že zvládne i náročnější charakterní roli, ale ti, co seriál znají z předchozích řad, dobře ví, že klíčovou postavou a důvodem vzniku pokračování se stala postava kriminalisty Harryho Ambrose. Jeho schopnost nacházet tušení stínu tam, kde mají ostatní jasno, jeho empatie ke všem zainteresovaným stranám a především puzení jít až na dřeň poznání, jak se věci mají a proč se udály, z něj dělají postavu, která je schopna uspět tam, kde selhávají týmy profesionálů se zázemím mocných institucí. Čtvrtou řadu považuju s přehledem za nejpovedenější a nejvyzrálejší. Může za to i (protentokrát) zvládnutá mysteriózní linie příběhu, která už ke značce Hříšnice tak nějak patří. Divák se ale musí připravit na vlažnější tempo a cestu plnou smutku a lidských tragédií ukrytou za fasádou navenek harmonicky působící místní komunity. Bill Pullman je brilantní jako obvykle. Celkový dojem: 90 %.

Neuvěřitelná je seriál, který navýsost uvěřitelným, věcným a civilním způsobem líčí vyšetřování případu sexuálního napadení, ze kterého se postupem doby díky houževnatosti a zápalu policejní vyšetřovatelky stává něco většího, znepokojivějšího a trpčího. Oproti běžné žánrové produkci je tu větší prostor věnován obětem trestných činů a ačkoliv absentuje často používaný manifestačně plakátový feministický prvek, má Neuvěřitelná výrazně femininní zabarvení. Je o ženské intimitě, studu, bolesti a vzpomínkách, které se mění v nůž, co bodá do nejcitlivějších míst. Nečekejte akční scény, ale trpělivou kriminalistickou práci s nezbytnými slepými uličkami. Ze série mi utkví především skvěle zahraná vyšetřovatelka v podání Toni Collette a celkově dobrý pocit z projektu, na kterém neshledávám žádné výraznější slabiny. Celkový dojem: 80 %.

Depresivní pohled na společnost, ve které to jde od desíti k pěti. Jestli měli někteří aktéři dokumentu pocit naděje, že se věci obrátí k lepšímu, stačilo půl roku a rozhodnutí Vladimira Vladimiroviče rozpoutat válku na Ukrajině, aby bylo definitivně jasné, že se Rusko obrací k režimu typu Severní Koreje. Svobodomyslně smýšlející obyvatelé Ruské federace teď houfně prchají přes Finsko a Gruzii do emigrace. Tahle noc nebude krátká. Celkový dojem: 75 %.

Nejtvrdším kladivem na německý organizovaný zločin se nejeví být geniální detektiv ani drsný vyšetřovatel tamní kriminálky, ale usedlý rodinný týpek se srdcem na dlani, který je pod pantoflem a nedokáže své manipulativní sobecké ženě odříct její šílené nápady na bezpracný život, ani když vedou k jeho zmrzačení. Chování i vzhled mouly vedou k Arthurově podcenění okolním, jenže kdo má na své straně náhodu a štěstí, dokáže pořádně zabývat soukolím osudu. Srovnávání s Fargem se sice při prvním povrchním dojmu nabízí, jenže Fargo je mnohem více usazené do reálného světa, kdežto v německém případě se pohybujeme v žánru stylizované černočerné crazy komedie, kde nadsázka a nahodilost místy přechází do absurdity. Pokud komedii odpustíte, že se jejím hrdinům až příliš často stávají opravdu ošklivé věci, pak můžu seriál s čistým svědomím doporučit. Solidně obsazené, zahrané i odvyprávěné. Celkový dojem: 75 %.

Věk dospívání není jenom obdobím ochutnávání zakázaného ovoce a prvních sexuálních experimentů, ale i životní etapou, kdy se ještě necítíte být vázáni dospělou etikou, pokušení moci nad druhými je příliš lákavé a k projevení soucitu schází odvaha, obzvlášť když vaši kamarádi považují laskavost za slabost. Ceněného vyšetřovatele izraelské policie stála kdysi šikana levé oko. Když ho několikanásobná vražda po letech znovu zavede na střední školu, kde zažil tolik příkoří, ožijí démoni minulosti a je rozhodnutý vést vyšetřování bez ohledu na předpisy a následky. Seriál umí výborně pracovat s charaktery, je nepředvídatelný a plně využívá atraktivní školní prostředí s jeho nadrženými puberťáky holdujícími všem neřestem vážícím se k věku. Po celou dobu mé hodnocení oscilovalo mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale jak šel čas, jinak kvalitní scénář začal někdy pracovat s málo uvěřitelnou psychologií postav a poslední díl byl po skvěle rozehrané partii zřetelně zkratkovitý a nedotažený, takže nakonec jsem se přiklonil k nižší nadílce. Celkový dojem: 85 %. Izraelská produkce nicméně znovu ukázala pozoruhodně vysokou úroveň.

Londýn začátku 19. století má coby hlavní město vzkvétající říše, nad kterou nezapadá slunce, to nejlepší ještě před sebou, ale už tehdy je přes dočasné potíže napoleonských válek vnímán jako centrum intrik, které rozhodují o stavu tehdejšího světa. Zároveň je to místo, kde nikdo nemá jen jednoho pána. Až na Jamese Delaneyho, který slouží jen sám sobě, své pomstě a cestě za úspěchem. Jeho osudy se dají chápat jako příběh Monte Christa zbaveného noblesy a ušlechtilosti. Delaney je dobrodruh se špinavou minulostí, přítomností a budoucností, kterému nečiní žádný problém překračovat hranice zákona i dobové morálky a je obklopený spojenci ze dna společnosti, kterým takové móresy vyhovují. Seriálu se dá vytknout určitá sázka na cool styl, na efekt, ale zároveň přichází s tak zajímavou sebrankou na všech stranách konfliktu, s tak zajímavým dějem plným zvratů a s takovými charaktery, které jsou špinavé zvnějšku i zevnitř, že to seriálu rád odpustím. Herecké obsazení je luxusní, Tomu Hardymu role drsňáka, co si jde za svým, dokonale sedne a patří k zásadním rolím jeho kariéry. Bavil jsem se skvěle a zrovna u tohohle projektu bych byl rád, kdyby vzniklo smysluplné pokračování. Celkový dojem: 90 %.

Rozumím potřebě navázat na úspěšnou sérii další řadou, ale pokračování se po mém soudu nepovedlo, ba co víc, do určité míry neguje výborný scénář první sezóny novým pohledem na starý případ, který kriminalistu v první sérii přivedl za mříže. Je to méně uvěřitelné, i když seriál kopíruje formát a styl předchozí řady, už to prostě nemá ten drajf a charismatické vedlejší postavy. Navíc ať se na mě Trine Dyrholm nezlobí, ale není tím tahounem, jako byl buldočí, nekompromisně drsný styl Ulricha Thomsena coby naštvaného otce, který drtí podezřelé bez ohledu na důsledky. Ani ty tři hvězdičky nejsou příliš přesvědčivé. Celkový dojem: 55 %.

Vemte ty nejhorší prvky a žánrová klišé z westernu, přidejte nevinný kukuč Franca Nera a jeho modré oči, zamíchejte, důkladně protřepejte a máte Djanga. Cobucciův Django patří do kategorie filmů, na které by se velmi obtížně dělala parodie, protože je tak špatný, že je nechtěnou parodií sebe sama. Jako guilty pleasure pozitivní reakce chápu, případná obhajoba Djanga jako zásadního westernového filmu je mimo realitu a obyčejnou lidskou soudnost. Na to, abyste pochopili, jak ultimátní brak snímek představuje, by vám měly stačit tak 2 minuty, kdy se začnete pást na přehrávání a zoufalém neherectví představitelů vedlejších rolí, bohužel včetně hlavní ženské role. Na to, aby Django mohl být představovaný za fajn zábavu, mu chybí právě cílevědomá práce s parodickými prvky. Djangovi chybí smysluplný scénář, jakákoliv motivace osvětlující chování postav, chybí mu vlastně všechno. Mimochodem, spagetti western ve své podstatě byl ryze konzumní béčkový produkt italské kinematografie, kterému scházely ambice producentů, a jen genialitě Sergia Leoneho, který dokázal překročit v několika případech bariéry a dát spagetti westernu pozitivní rozměr, vděčíme za to, že spagetti western není synonymum pro filmovou šmíru. Celkový dojem: 20 %.

Piráti z Karibiku ani v začátcích nebyli chytří - vtipní, zábavní a chytlaví ale určitě. Pátým filmem série se dle mého soudu dostali do stádia zahnívání, kde už na mě nepůsobí takřka nic. Ani mě to neuráží, jen vyvolává lhostejnost a nudu. Snad mě lehce znepokojuje IQ cílového diváka. Pokud tenhle druh hloupoučké infantilní zábavy dokáže obhájit svůj vznik a naplnit kasičky, nesměřuje společnost ke světlým zítřkům... Celkový dojem: 20 % za výpravu a triky.

Noc po svatbě je komedie, kterou si užijete, pokud máte sklon ke škodolibosti. V opačném případě má schopnost vyvolat spíš rozpaky a znechucení. Převážná většina komických situací je spojena s eskapádami nevěsty, které je přes třicet, ale mentálně se zapomněla v 17 letech. Opožděná puberta se nebezpečně prolíná s hysterickým stavem osobnosti, takže můžete sledovat prudké změny nálad, afektovanost, manipulativnost a svéhlavost, které měly Noama varovat dávno předtím, než dobrovolně navlékl oprátku, pardon, chtěl jsem napsat prstýnek. Nevěsta je zkrátka protivná toxická osůbka, což zvlášť vynikne ve srovnání s Noamovou bejvalkou, která je tak o tři řády sympatičtější než Eleanor. Filmaři přitom tuhle zjevnou tragédii kormidlují k romantickému usmíření a konejšivému happyendu, který mi přijde důvěryhodný asi jako daňové přiznání Viktora Koženého. Celkový dojem: 55 %.