Russie, le poison autoritaire
Russia vs. Russia
Obsahy(1)
K čemu své naděje upínají mladí Rusové? A má Rusko šanci někdy dosáhnout demokracie? Koprodukční film nabízí skrze výpovědi podpůrců politické opozice, zastánců Kremlu i politických představitelů vzácný vhled do rozdělené ruské společnosti v letech před invazí na Ukrajinu... Dvacet let po nástupu Vladimira Putina k moci je Rusko hluboce rozdělenou zemí. Zatímco mladá generace v městech dává svůj odpor proti Putinovu režimu hlasitě najevo, Kreml, který si udržuje podporu velké části starší generace, přitvrzuje v represích proti svým odpůrcům. Zatímco jedna strana cítí stahující se smyčku totalitního režimu – už deset představitelů opozice bylo otráveno – vláda viní zahraniční agenty z šíření rusofobie a obviňuje opozici, novináře i nevládní organizace ze spolupráce s těmito agenty. Jakou cenu má Rusko zaplatit, chce-li někdy dosáhnout svobody a práva? A jaká je politická realita předměstí a zapomenutých měst daleko od Moskvy? Film francouzského režiséra Stéphana Bentury kombinuje výpovědi zástupců z různých věkových i sociálních skupin, podporovatelů i odpůrců vládnoucího režimu. Vládní politik, exulant, aktivista i obyčejný občan, všichni zde odhalují své motivace, naděje i obavy, skrze které se zde tvůrci pokoušejí rozplést složitosti země, jíž není snadné porozumět. (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Drtivá většina z nás by v totalitním režimu žít nechtěla. Obávám se, že v Rusku tomu tak není. Tam, kde jsme my Češi rozděleni do několika táborů a prohra ve volbách nás vede jen k nadávkám a skepsi, v případě Rusů by stejná prohra vedla k brutální občanské válce. Z tohoto úhlu pohledu je pak pochopitelné, proč se někteří ruští představitelé bojí demokracie stejně jako my totality, a jsou ochotni za svůj režim bojovat. ()
Nikdy som sa nepovažoval za naivného človeka, Putin a jeho ideológia v matičke zemi, určite disponuje morálnymi lomeninami, vďaka ktorým sa páchajú zločiny, či dochádza ku bolestivým krivdám, na ktoré dopláca jedinec s opačným názorom. Najväčším paradoxom tohto dokumentu ale je fakt, že presne to, čo sa tu popisuje ako NE-demokratické, sa deje v našej krajine na bežiacom páse. Nie zbrane sú nebezpečné, nie pre ne sú ľudia v ohrození, ale pre IDEOLÓGIE takýchto egoistických narcisov, ktorí vo všetkom vidia "vyšší záujem". ()
Téma Rusko a jeho problémů je tak složité, že by mohly být napsány stohy esejí. Ruští občané by měli jistě dost argumentů, a část by určitě byla logických, proč Putina podporují. Taky by se našly desítky logických argumentů, proč proti němu demonstrovat. Nutné je ale říct, že základním kamenem proto, aby se někdo jako ruský prezident dostal k moci a udržel se především naštvanost lidí. Je to zloba a frustrace. Až poté přicházejí k moci ovládnutí médií aj. Proč asi ve Francii už podruhé postoupila do druhého kola prezidentských voleb Marine Le Pen? Proč u nás v posledních volbách při rozdělení na samostatné strany skončila SPD druhá? Putin při přebírání svého mandátu využil faktu, že Rusku vládli oligarchové a ve světě byla tato veliká země podceňovaná, její důležitost malá. Od Putinova ujmutí se mandátu Rusko přeci jen stoupalo vzhůru a to ve všech ohledech. Oči se na Rusko upírali při Zimní Olympiádě i MS ve fotbale. Rusko si uzmulo Krym a nikdo mu v tom nedokázal zabránit. Ano, naše země se opět stala velikou a je to vidět, mysleli si nejspíš běžní občané. Kritické hlasy dokázal Kreml umlčet a s novináři a opozicí si poradit. A právě toho prezident využívá. Prezentuje bývalou carskou zemi jako otloukánka, kterému každý ubližuje. Bohužel je nutné si říct, že přestože se například v USA nelikvidují občané, tak do cizích zemí americká vláda vstupuje ráda. A bez sankcí. Bez odpovědnosti a také bez schválení Rady bezpečnosti, což v jejich případě nevadí, v Ruském ano. Neschvaluji to, co dělá Putin na Ukrajině, ale nacházím zde dvojí pohled na totožné chování. USA anektovali Libyi, Afghánistán, Irák a slavné jaderné zbraně, které se nikdy nenašly apod. Je jisté, že současná válka a sankce nakonec Putinovi ublíží. Dnes už víme, že proti němu šli i vysocí generálové. Otázkou ovšem je, jak to v Rusku dopadne a zda po Putinovi nepřijde něco mnohem horšího. A jestli situace v Evropě bude i nadále taková, jakou ji vytváří EU a západní státy - tedy nepřítelská, ostražitá a benevolentní vůči všem východním destruktivním kulturám, podobných Putinů bude přibývat nejen v Evropě, ale i na světě (Erdogan, Orban atd.). Mě jen fascinuje, jak třeba sociální pracovnice radí důchodkyním, koho mají volit. Tohle celé je taky o rozumu a odpovědnosti celé společnosti a dokud ta sama nepřijde na to, co je pro ni důležité, v Rusku se nic nezmění. Objektivně řečeno ale západ změně moc nepomáhá, vlastně právě naopak. Díky západu má Putin rok od roku silnější pozici. ()
O Rusku si netreba robiť žiadne ilúzie, to nie je krajina, ktorá by nejak bažila po demokracii. Akoby bola stvorená na totalitárne režimy a je zaujímavé, že si to všimla aj Katarína Veľká už pred 250 rokmi, keď ako pôvodom Nemka povedala: „V Rusku si ľudia zvykajú na despotizmus lepšie než na ktoromkoľvek inom osídlenom mieste na zemi.“ A asi je to skutočne tak. Hoci Putin nedosahuje parametre Stalina či Lenina a dával aspoň naoko nejaké pozlátko kvázi demokracie, v útrobách režimu sa deje všeličo. ()
Depresivní pohled na společnost, ve které to jde od desíti k pěti. Jestli měli někteří aktéři dokumentu pocit naděje, že se věci obrátí k lepšímu, stačilo půl roku a rozhodnutí Vladimira Vladimiroviče rozpoutat válku na Ukrajině, aby bylo definitivně jasné, že se Rusko obrací k režimu typu Severní Koreje. Svobodomyslně smýšlející obyvatelé Ruské federace teď houfně prchají přes Finsko a Gruzii do emigrace. Tahle noc nebude krátká. Celkový dojem: 75 %. ()
Galéria (6)
Fotka © ARTE France
Reklama