gudaulin

Bohužel proti komiksu i původnímu filmu výrazný propad ve kvalitě v podstatě ve všech směrech. Filmu chybí atmosféra i hrdinové, o které by se divák mohl být a se kterými by se mohl ztotožnit. To už bych spíš raději viděl nějaký jednoduchý krvavý akční film než tuhle narcistní pseudouměleckou nudu. Celkový dojem: 25 %.

Nebyl bych na trojku tak přísný, už vzhledem k tomu, že ve srovnání s podřadnou dvojkou mi Návrat přijde jako hotové veledílo. Agresivní soundtrack, klipovitý střih, naturalistické násilí. Původnímu komiksu ostudu nedělá, i když chybí hlubší prokreslení postav a likvidace některých padouchů mohla být pomalejší a nápaditější. (Nejsem pochopitelně sadista, stejně jako ostatní komiksoví fandové.) Úprava scénáře, která se odklonila od původní verze, mi nevadí, policejní šéf je důstojný protivník... Celkový dojem: 70 %.

Mé hodnocení je ovlivněné nostalgií - kdysi předávno jsem film i seriál viděl na rakouské televizi. Jje to naivní a laciná napodobenina Hvězdných válek, béčková podívaná, která má v dnešní době význam pouze jako odrazový můstek pro současný úspěšný remake. Ve srovnání s dneškem je původní film a seriál stejně a možná i víc naivní než původní Star Trek ve srovnání s jeho současnou podobou. Celkový dojem: 35 %.

Cyklus mayovek Ve stínu padišáha jsem četl v deseti letech a tehdy jsem z toho byl celkem nadšený, byla to prostě doba, kdy jsem ulítal na brakové četbě a usínal s Tarzanem nebo s romány od pana Trosky v rukou. Film celkem věrně přenáší obsah a atmosféru z románu na filmové plátno. Protože mi už není deset, tak musím bohužel vnímat tu naivitu a roztomilou pokleslost Mayových děl. Pamatuju si nicméně, že v kině tehdy kluci mého věku nadšením vstávali ze židlí a drželi pěsti při pronásledování padoucha, při jeho dopadení pak celé kino spokojeně vyřvávalo. Jo jo, něco na tom věku a našich tehdejších filmových hrdinech bylo.... Celkový dojem: 45 %.

Každý, kdo kdy četl nějaký román od Kurta Vonneguta, dobře ví, jak obtížné je převést jeho literární předlohu na filmové plátno. Jeho díla jsou totiž mnohavrstevná, zahrnují myšlenkové pochody jeho hrdinů, nejrůznější místa a doby, které se navzájem prolínají, a hlavně obsahují nejrůznější snové pasáže a halucinace. Snaha natočit podle něj stejně úspěšný film končí obvykle průserem, jako je např. Snídaně šampionů. Dlouho jsem si myslel, že jediný snímek, který stojí za vidění, je Matka noc a teprve nyní poznávám, že téměř stejnou kvalitu má i film George Roye Hilla. Jatka č. 5 jsou stejně jako románová předloha absurdní, tragikomické, zvláštní a provokativní. Řada scén patří k těm, které si filmový fanoušek zafixuje na celý život. Setkání hlavního hrdiny s vítěznými sovětskými vojáky nebo konec jeho nejlepšího přítele k nim určitě patří. Celkový dojem: 85 %.

Další z řady oblíbených seriálů z cyklu "Byl jednou jeden..." Výtvarné pojetí se pochopitelně co nejvíce blíží osvědčenému modelu, animace je díky technologickému pokroku líbivější, nicméně taková ta lehkost a humorná nadsázka ve scénáři se vytratila, nahradila ji naléhavost a politické deklarace. Protože narozdíl od dřívějších sérií se námět dotýká politických problémů, lze v řadě případů s tvůrci souhlasit a v jiných si zachovávat jiný názor. Námětem je současná ekologická krize a názorově se obsah blíží postojům dnešních Zelených v západní Evropě. Při díle věnovaném alternativním zdrojům energie jsem jako energetik místy trpěl. Celkový dojem: 50 %.

Na Plíživém děsu je nejhodnotnější literární nápad Stephena Kinga, tzn. záplatka resp. pointa jednotlivých povídek. Romerův scénář Kingovy povídky více méně mechanicky převádí do filmové podoby a nic podstatného nepřidává, no a tuctová režie Michaela Gornicka je ten prvek, který film znehodnocuje, protože je jednoduše nenápaditá a nabídnutou šanci nedokáže zpracovat. Chybí tady skutečná hororová atmosféra, práce s detailem, se zvukem a kamerou. Tři hvězdičky nakonec zachraňuje nadhled, který je obsažený především v ironicky laděných animovaných pasážích, které spojují jednotlivé povídky a tvoří i jejich apendix. Mohla by to být nakonec kvalitní hororová komedie, kdyby tvůrci jednotlivé povídky odlehčili větším množstvím takových momentů, jako bylo odkrknutí na konci druhé povídky s názvem Prám. Ve srovnání s Kingem je vidět, jak je film ošizený. Tam, kde si King dokáže na celé jedné stránce textu pohrát se smrtí jednoho ze svých hrdinů, tam uspěchaní tvůrci Plíživého děsu jeho konec odbydou třísekundovým záběrem. Celkový dojem: 50 %.

Vlkodav vděčí za svůj vznik úspěchu Timura Bekmambetova a jeho Noční hlídce, která odstartovala jednak renesanci ruského filmu a jednak sérii fantasy snímků, které měly u ruského publika velmi slušný komerční úspěch. Je to paradox, že jsem Noční hlídce dal čtyři hvězdičky a Vlkodava odbydu pouze třemi, i když je to mnohem velkolepější podívaná vyfutrovaná penězi a celkově profesionálnější, ale Noční hlídka holt byla první a co jsem odpouštěl jí, nechci odpouštět Vlkodavovi. Je na něm totiž znát zjevná inspirace hollywoodskými fantasy snímky typu Barbara Conana nebo trilogií o Pánovi prstenů a na můj vkus je to jednak trošku kosmopolitní, jednak zbytečně zahlcené digitálními efekty. Tvůrci se měli víc držet východoslovanské mytologie a propracovat příběh na úkor vizuálních efektů. Vlkodav ve své snaze vyrovnat se americké produkci trochu připomíná francouzské akční filmy, které taky chtějí dohnat a předehnat slavné hollywoodské kousky, a tvůrci si neuvědomují, že v nejlepším případě dohání to, co frčelo před 15-20 lety. Celkový dojem: 65 %.

Americký remake jsem už shlédl a v konfrontaci s ním obstálo italské drama víc než se ctí. Z původních čtyř hvězdiček jsem zvýšil hodnocení na absolutní počet. Takhle vypadá poctivý film. Dino Risi dokáže velmi dobře pracovat s lidskými emocemi a se scénářem zacházet tak, aby nesklouzl k lacinému sentimentu. Přitom příběh invalidního důstojníka, který přišel o zrak, k tomu přímo vybízí. V první řadě je to drama o lásce, ale i o vyrovnávání se svým postižením. Velmi dobrá je hudební složka, ústřední melodie ve mě doznívala ještě dlouho. Vittorio Gassman se se svojí obtížnou rolí vyrovnal se ctí, jeho cynický zahořklý důstojník Fausto je skvěle zahraný a herec za něj dostal oprávněně celou řadu festivalových cen. Co oceňuju, je realisticky pojaté prostředí a to, že se režisér nebál do svého filmu začlenit hodně temné prvky. Celkový dojem: 90 %.

Ano, Terkel má problém a vlastně hned dva. Prvním je globalizace a tím druhým technologická revoluce, které spolu zapříčinily, že filmovému fanouškovi se bez námahy dostávají v nejkratším možném čase filmové i televizní novinky z celého světa, takže divák je zmlsaný a je těžké ho něčím překvapit. Terkel totiž nepředstavuje v žádném ohledu světovou špičku. Není tak prošpikovaný hláškami jako Simpsonovi, není tak odvázaný jako South Park, nemá tak promakaný scénář a špičkovou animaci jako velkolepé animované blockbustery od Pixaru nebo Disneye a nemá ani takový artový vizuál a imaginaci jako např. Bartův snímek Na půdě. Přesto není špatný a v podstatě představuje lehký nadprůměr v kategorii animovaných filmů. Určitou potíž představuje cílové publikum, protože tématicky by měl oslovovat starší děti, jenže pro dětské publikum je příliš cynický a krvavý, své dvě děti bych zkrátka na Terkela nepustil, no a pro dospělé je trošku infantilní. Celkový dojem: 60 %.