kenny.h

Film měl všeobecně pozitivní recenze a mnoho kritiků oceňovalo právě náhled do zákulisí. Do roku 2002, kdy ho překonal Bowling for Columbine (2002), byl komerčně nejúspěšnějším dokumentem se ziskem 29 milionů amerických dolarů. Zároveň je považován za průkopnický počin v zobrazení homosexuality jako běžné věci a přirovnáván k dokumentu Paris Is Burning (1990). Přesto byla Madonna nominována na cenu Razzies jako nejhorší herečka.

Film vznikl tak, že Madonna viděla na videu Keshishianovu divadelní inscenaci „Wuthering Heights“ od Emily Brontë na Harvardu a začala se zajímat o jeho práci. Později Aleka požádala, aby natočil pro HBO film o koncertním turné „Blond Ambition“. Původně mělo jít o klasický záznam koncertu, ale záběry ze zákulisí Keshishian popsal jako „Felliniho dysfunkční rodinu“ a přesvědčil Madonnu změnit koncept a natočit dokumentární film. Mnoho lidí před změnou varovalo a jako příklad dávali dokument Rattle and Hum (1988) skupiny U2, v té době považovaný za komerčně i divácky neúspěšný. Madonna nakonec projekt sama financovala i produkovala.

Šéfem turné byl stejně jako u předchozí Blond Ambition World Tour (1990) bratr Madonny, Christopher Ciccone. Ten navrhl jeviště, které stavělo 100 lidí čtyři dny. Pojato bylo jako cirkusové šapitó s velkou oponou, ta však způsobovala problémy s akustikou a každá show se musela složitě ozvučovat. 1 500 kostýmů vytvořili Dolce&Gabbana. Inspirovali se filmy jako Kabaret (1972) nebo My Fair Lady (1964), striptýzem a show v Las Vegas.

Pro jednotlivé části vystoupení najala Madonna celkem pět choreografů. Jedním z nich byl i Gene Kelly, který měl mít na starosti choreografii skladby Rain (1993). Ten se však dostal do sporu s tanečníky, od kterých požadoval profesionální přístup, ale podle něj byli vybráni na základě osobnosti než tanečních schopností. Christopher Ciccone nakonec sestru přesvědčil, aby spolupráci s taneční legendou ukončila.

Vizuální inspirací show se stal obraz Edwarda Hoopera „Girlie show“ z roku 1941, podle kterého bylo celé turné pojmenováno. Hlavním tématem byla burleska, cirkus a Bollywood, vystoupení vzdalo hold i Marlene Dietrich nebo Louise Brooks. Show byla rozdělena na čtyři tematicky propojené části – eroticky laděnou Dominatrix, zábavnou Studio 54, burleskní Weimar cabaret a závěrečnou Encore.

Madonna neměla v plánu s turné navštívit USA a chtěla se zaměřit na lokace, kde předtím nevystupovala, jako Mexiko, Argentina, Brazílie nebo Austrálie. Díky velkému zájmu však nakonec do programu zahrnula i New York, Philadelphii a Auburn Hills v rodném Michiganu. V plánu byl i Peking – čínské úřady souhlasily s vystoupením, pokud se zpěvačka zdrží „neslušného vystupování“, ale koncert se neuskutečnil. Zrušen byl také koncert v německém Frankfurtu. Oficiálně kvůli technickým problémům, neoficiálně se mluvilo o politickém nátlaku kvůli explicitním scénám. Protesty ortodoxních Židů v Izraeli se minuly účinkem, protože show byla dopředu beznadějně vyprodaná.

Technické zařízení po Evropě přepravovaly dvě letadla, jedno z nich byl Antonov An-225 Mrija, největší transportní letoun světa.

Podle filmu opustilo lidstvo planetu před 700 lety, ale po takové době by mnoho zobrazených situací nebylo reálných. Evu přitáhne jeřáb s magnetem. Tyto jeřáby však fungují na principu elektromagnetismu, takže bez elektrické energie nemůžou fungovat. Vzápětí Eva vystřelí do tankerů a ty vybuchnou. Trvanlivost ropy je za specifických podmínek přibližně 15 let a poté klesá, nemluvě o odpařování, usazování a ztrátě kvality. Benzín, nafta i ostatní ropné produkty mají podobné vlastnosti. I pokud přijmeme fakt, že při odhadech v době vydání filmu máme ropu na cca 40 let a tyto tankery tedy kdysi převážely ropné produkty, je otázkou, co v nich vybuchlo. Betonové stavby a stavby z hutního materiálu mají životnost i několik set let, ale pouze za předpokladu, že jsou pravidelně ošetřovány a revitalizovány. Po 700 letech by tedy na planetě nestály města a továrny, byť zaprášené a zrezivělé, ale pouze hromady betonové suti a zbytky šrotu. I přes konzervanty přidávané do potravin by švábova sušenka těžko vydržela několik set let.

Podle filmu opustilo lidstvo planetu před 700 lety, ale po takové době by mnoho zobrazených situací nebylo reálných. Průměrná životnost fotovoltaické baterie byla v době vydání filmu 8–10 let. I když přijmeme fakt, že v době opuštění planety jsou technologie vyvinutější, určitě nevydrží fungovat 700 let. VALL-I ani jiná elektronická zařízení – jeho dům, světelné reklamy, iPod – by tak neměli být provozu schopni. Nemluvě o provozu v prašném prostředí, bez servisu. To se týká i jiných zobrazených situací na planetě – funkční hasicí přístroj, zapalovače, autoalarm na klíčích, fotobuňky v obchodním domě. Mnohé materiály by po takové době ztratily svou elasticitu a barvu a funkčnost.

Ruští pracovníci obvinili Cicely Tyson z praktik voodoo, kterými se údajně snažila ovlivnit natáčení a štáb.

James Coco byl obsazen jako pes Tylo, ale ruské jídlo mu způsobovalo žlučníkové problémy. Po jednom silném záchvatu musel být nahrazen Georgem Colem.

Aimee Elizabeth Semple McPherson (1890–1944) byla slavná protestantská evangelická kazatelka a mediání celebrita 20. a 30. let dvacátého století. V květnu 1926 na víc než měsíc zmizela a po objevení tvrdila, že byla unesena. Toto zmizení vyvolalo mediální šílenství a zájem o její osobu a církev stoupá. Vzápětí je obviněna, že únos byl reklamní trik nebo nepovedený útěk s milencem. Došlo k soudnímu řízení, v němž však byla v lednu 1927 všech obvinění zproštěna.

V několika taklshow i své biografii uvedla Bette Davis, že Faye Dunaway byla ta nejméně profesionální herečka, se kterou pracovala. Na natáčení Aimee často přicházela pozdě a nepřipravená. Při jednom natáčení v kostele čekal štáb, Bette a 1 800 neplacených komparzistů na Faye několik hodin ve vedru neklimatizované budovy. Když unavení komparzisté, vystupující pouze za oběd a možnost být ve filmu, začali hromadně odcházet, vylezla Bette na kazatelnu a začala zpívat píseň „I've Written a Letter to Daddy“ z filmu Co se vlastně stalo s Baby Jane? (1962), což mnohé přimělo vrátit se.

Film komerčně úspěšný, bohužel hlavně kvůli negativní publicitě. Většina diváků šla do kina proto, aby viděli jakou kreaturu tvůrci z Joan Crawford udělali. Přes kritiku filmu však byl výkon Faye Dunaway hodnocen jako jeden z mála kladů a když šla poprvé na scénu, lidé kteří pracovali se skutečnou Joan tvrdili, že vstala z mrtvých. Přesto je Faye přesvědčena, že jí film poškodil kariéru a odmítá o něm mluvit v rozhovorech.

Při natáčení scény vzteku nad drátěnými věšáky Faye křičela tak, že ztratila hlas. Frank Sinatra ji odvezl k specialistovi a doporučil jí, jak se starat o hlasivky.

V rámci přípravy Faye sledovala filmy s Joan Crawford a setkala se s několika jejími přáteli a spolupracovníky včetně George Cukora.

Seriál byl natočen v roce 2016, ale uveden až v květnu 2018.

Děj seriálu je inspirován případy zmizení Rakušanky Nataschy Kampusch, které se po osmi letech podařilo utéct svému únosci, španělské dívky Naiky Mendéz, která v roce 1992, kdy jí bylo 16 let, zmizela, aby se po jedenácti letech bez vysvětlení vrátila domů a případu Frédérica Bourdina z Francie, který se na přelomu tisíciletí postupně vydával za několik zmizelých dětí.

Tvůrci před premiérou hrdě prohlašovali, že scénář byl napsán v osmi městech po celém světě. Ani to však nezajistilo úspěch.

Danny Glover a Alec Baldwin přijali své role hlavně proto, že se natáčelo v Itálii a na Maltě, a oni tak film spojili s dovolenou.