kenny.h

Jako mladá stoupající hvězda způsobil autonehodu, při které zahynuly dvě ženy. V srpnu 1987 trávil se svou tehdejší přítelkyní Jennifer Grey dovolenou v Severním Irsku. Za silného deště vjel pronajatým BMW do protisměru, kde se srazil s protijedoucím Volvem. V něm zahynula 30letá řidička a její invalidní matka. Matthew měl zlomenou nohu, otřes mozku a pořezaný obličej, Jennifer utrpěla poranění krční páteře a později musela podstoupit operaci. Svědkem nehody byl policista, který potvrdil, že Broderick nejel rychle (max 65 km/h) a nebyl pod vlivem alkoholu. Herec přiznal vinu a byl obviněn z bezohledné jízdy, za což mu hrozilo až 5 let vězení. Po měsíční hospitalizaci v nemocnici v Belfastu a zaplacení kauce 4 075 dolarů mohl odjet do USA. Za způsobení nehody později dostal pouze pokutu 175 dolarů, což rodina a přátelé mrtvých žen označili za výsměch spravedlnosti. Herce pak kritizovali, že kromě omluvného vzkazu bezprostředně po nehodě, už rodinu nijak nekontaktoval. V roce 2002 bylo oznámeno, že herec na jaro následujícího roku plánuje setkání s pozůstalými, bratr/syn obětí však později uvedl, že ke schůzce nedošlo. V roce 2012, když herec v rámci Superbowlu vystoupil v reklamě Honda, nechal se tento příbuzný slyšet, že mu odpustil a neviní jej, ale neuskutečněným setkáním promeškal možnost záležitost duševně uzavřít.

Se stoupající popularitou se začala řešit absence jeho oficiální partnerky a bulvární tisk spekuloval nad jeho sexualitu. Jeho agent Henry Willson rozhodl, že je třeba herce oženit. Na konci roku 1954 proto začal Hudson „chodit“ s Phyllis Gates, Henryho sekretářkou, se kterou se 9. listopadu 1955 v Santa Barbaře vzali. Informaci o „tajné“ svatbě, kterou celou organizoval, Henry ihned poskytl Heddě Hopper a Louelle Parsons. Manželé strávili krátké líbánky na Jamajce, ale poté začal jejich „vztah“ krachovat. Oficiálně se rozešli v roce 1957, kdy Phyllis podala žádost o rozvod kvůli Rockově údajné nevěře a manželství bylo rozvedeno v srpnu 1958. V roce 1987 vydala Phyllis knihu „Můj manžel, Rock Hudson“, ve které tvrdila, že si Rocka vzala z lásky, netušila o jeho homosexualitě a milovala jej do konce jeho života. S tím polemizovali někteří Hudsonovi přátelé, kteří ji označili za vypočítavou lesbičku, která souhlasila se fingovaným sňatkem výměnou za finanční kompenzaci 250 amerických dolarů týdně po dobu 10 let. Po rozvodu se Phyllis Gates stala úspěšnou designerkou interiérů hollywoodských celebrit. Nikdy se už nevdala a neměla děti. Zemřela na rakovinu plic v lednu 2006, krátce po svých 80. narozeninách.

Jeho otec Jack Coogan mu založil svěřenecký fond, kde byly uloženy honoráře z jeho filmů v hodnotě cca 4 000 000 amerických dolarů. Coogan starší zahynul v květnu 1935 při autonehodě a Jackieho matka se koncem roku 1936 provdala za rodinného právníka a účetního Arthura Bernsteina. Společně většinu peněz ze svěřeneckého fondu utratili za kožichy, luxusní šperky a drahá auta. Poté, co je Jackie v roce 1938 zažaloval, argumentovali u soudu, že peníze, které dítě vydělá, nejsou jeho, ale patří rodičům. Ze všech svých peněz nakonec Jackie získal pouhých 126 000 dolarů. Soudní spor však v roce 1939 vyústil v ustanovení tzv. Cooganova zákona, který nařizoval zaměstnavatelům dětských herců ukládat 15 % výdělku na chráněný účet a dále specifikoval jeho školní docházku, pracovní dobu a osobní volno. Zákon byl několikrát revidován, naposledy v roce 2019. Cooganův zákon například pomohl ochránit peníze Macaulayho Culkina, když se jeho rodiče v roce 1995 rozešli a začali soudní při o opatrovnictví dětí. Macaulay se ve sporu postavil na stranu matky, přesto však soudně požádal o zablokování svých účtů a ustanovení nezávislého správce.

Jeho smrt se do historie zapsala jako „den, kdy zemřela hudba“. V roce 1971 ji ve své slavné písni „American Pie“ připomněl Don McLean právě veršem „The Day the Music Die“.

Jeho manželka María Elena Holly se o jeho smrti dozvěděla z televize a v důsledku psychického šoku potratila. Jeho matka se zhroutila, když o tragédii slyšela z rádia. Proto byla v USA oficiálně přijata zásada, že jména obětí se nezveřejnují, dokud nejsou informovány jejich rodiny.

Jeho spolupráce s Tomem Fordem začala v roce 2007. Tom předváděl svou kolekci pánského oblečení v pořadu Martha Stewart Show (od r. 2005) Mladý Kortajarena byl jedním z modelů předvádějícím oblečení a živé vysílání jej stresovalo. Plně se soustředil na svůj první výstup před kamerou a vůbec nevnímal otázky Marthy Stewart na oblečení a pocity z něj. Tato „ignorace“ televizní modly hospodyněk Forda pobavila i zaujala. V dalším setu byl už Jon uvolněnější a tím začala jeho spolupráce s Tomem, který ho několikrát označil za svého nejoblíbenějšího modela.

Její jméno nese planetka 3772 Piaf, kterou v říjnu 1982 objevila sovětská astronomka Ludmila Karačkinová.

Podle legendy ztratila Francie v jednom dni dva velikány – Edith Piaf a Jeana Cocteau. Legendy však nebývají vždy přesné... Edith Piaf zemřela na rakovinu jater 10. října 1963 dopoledne v Plascassier na jihu Francie, pouhý den po 1. výročí sňatku s Théem Sarapem. Ten její tělo následně tajně převezl do pařížského bytu, protože Edith („nikdy věrná mužům, vždy věrná Paříži“) jako pravá patriotka chtěla oficiálně zemřít v metropoli. Přivolaný lékař stanovil čas smrti na 7 hodin ráno 11. října a zpráva o smrti velké zpěvačky se rozlétla světem. Jean Cocteau, který se ve svém zámku v Milly-la-Forêt nedaleko Paříže zotavoval z plicního edému, byl smrtí přítelkyně zarmoucen a chystal se promluvit o Edith do rádia, když ho náhle postihl infarkt, kterému podlehl. Pohřeb Edith Piaf 14. října zcela zastavil pařížský provoz, poprvé od konce II. světové války. Pařížský arcibiskup kvůli jejím způsobu života zakázal mši v kostele, ale na hřbitov Pére Lachaise rakev doprovázelo 100 000 lidí. Jean Cocteau byl pohřben o dva dny později, obou pohřbů se zůčastnila Marlene Dietrich.

Jodie Foster od poloviny 90. let plánovala natočit o Leni Riefenstahl biografický film se sebou v hlavní roli. Přes deset let jednali s Leni, sama Jodie se s ní několikrát sešla, ale z návrhu nakonec sešlo. Jak sama Jodie řekla: „Chtěla jsem vykreslit její autentický a upřímný portrét, ale s tím ona nesouhlasila.“ Sama Leni později prohlásila, že by chtěla, aby ji hrála Sharon Stone.

Tři měsíce poté, co odpromovala na Univerzitě Sophie Smith, se na stejnou školu zapsala jistá Barbara Pierce. Tak však před ukončením odešla, aby se provdala za mladíka jménem George Bush... V osmdesátých letech, když se spolupracovníci Nancy snažili vylepšit jí reputaci, žádali opakovaně univerzitu o udělení čestného titulu jako významné absolventce. Byli však vždy odmítnuti, oficiálně s odůvodněním, že titul „manželka prezidenta“ není důvodem udělení. Jakou potupou musel být fakt, že Barbara Bush obdržela od Univerzity Sophie Smith v září 1989 Čestný doktorát...

Kamerové zkoušky u MGM ji zařídil z vděku Spencer Tracy. Spencer měl neslyšícího syna Johna a jeho manželka se snažila chlapce jakkoliv vyléčit. Vzala jej i k otci Nancy, Dr. Loyalu Davisovi, který ji přesvědčil, že nervová hluchota jejího syna je neléčitelná. Řekl jí: „Buď se s tím smíříte nebo vás to zničí.“ Paní Tracyová přijala synovu diagnózu, založila Kliniku Johna Tracyho a zbytek života věnovala práci s hluchoněmými. Tracy jako starý přítel Davisových nabídl Nancy viceprezidentovi MGM Dory Scharymu jako nový talent, domluvil, že zkoušku režijně vedl George Cukor a za kamerou stál George Folsey – odborník na snímání žen.