kenny.h

První hlavní role Caryho Granta.

Film je adaptací úspěšné broadwayské hry "Diamond Lil", kterou napsala Mae West na základně vlastních životních zkušeností.

Mae West chtěla vedlejší roli odmítnout. Přijala až po svolení Paramountu přepsat si své scény dle libosti.

Hlavní motiv filmu - záchrana John Smitha (Colin Farrell) Indiánkou Pocahontas (Q'orianka Kilcher) - se možná nezakládá na pravdě. Ve svých prvních cestopisech vydaných krátce po předpokládané záchraně v letech 1608 a 1612 se o ní Smith vůbec nezmínil a učinil tak až poté, kdy se Pocahontas stala slavnou díky své návštěvě Anglie.

Předlohou filmové Pocahontas (Q'orianka Kilcher) byla dcera vlivného indiánského náčelníka z přelomu 15. a 16. století ze západní Virginie. Její skutečné jméno bylo Matoaka. Později se nechala pokřtít na Rebeccu, provdala se za anglického pěstitele tabáku Johna Rolfeho usazeného v americkém Jamestownu a porodila mu syna Thomase. Šlo o první úředně doložený sňatek mezi bělochem a indiánkou v americké historii. Posléze přesídlila do Londýna, kde se stala celebritou coby "indiánská princezna, která přijala Pána Boha".

Dle slov hlavního scenáristy Michaela Lannana je seriál zpracovaný tak realisticky, protože sedm z devíti scenáristů jsou gayové.

Emma Thompson nesnáší paruky. Aby ji mohli designéři vytvořit filmový účes, nechala si kvůli němu narůst vlastní vlasy.

Pro záběry souboje Pedra (Franz Eichberger) s vlkem, režírované Arnoldem Fanckem v Dolomitech, byl angažován berlínský zoolog Bernhard Grzimek. Cvičený vlk však byl stále příliš divoký, navíc první pošel a druhý musel být utracen. Nakonec byl použit cvičený pes a loutka vlka.

Největším problémem filmu se po válce stalo "angažování" cikánských věznů. Zhruba 270 jižansky vypadajících Romů si v září 1940 vybrala Riefenstahl přímo ve sběrném táboře Maxglan poblíž Salcburgu a nechala je v doprovodu ozbrojené stráže dopravit na natáčení. V dubnu 1942 se pak 68 Romů z tábora Marzahn účastnilo natáčení v Berlíně. Nikdo z Romů za práci nedostal zaplaceno a všichni byli v únoru 1943 deportováni do Osvětimi, kde většina z nich zahynula. Leni vždy zarputile tvrdila, že většinou z cikánského komparzu po válce potkala a odmítala připustit jakoukoliv vinu na jejich životech. Nicméně několik přeživších věznů potvrdilo, že jakkoliv se k nim při natáčení chovala slušně, vždy pro ni představovali pouze snadno dostupný "filmový materiál" a o jejich osud se nezajímala.

Jeden z nejdražších filmů nejen německé kinematografie. Prvních pět let natáčení stálo přes 5 milionů říšských marek, po započtení inflace cca 22 500 000 eur dnes. Pro představu - původní kulisy vesnice nevyhovovaly Lenině perspektivě, postavit novou stálo půl milionu říšských marek, tedy suma, která odpovídala rozpočtu, za který se dal v Berlíně natočit celovečerní film. Ve Španělsku nakonec přeci jen Leni točila. V roce 1943 v Salamance natočila scénu býčích zápasů, pro kterou použila 600 býků. Ve finální verzi filmu však nebyla scéna použita. Navíc i v době, kdy se nepracovalo, byla celému týmu nepřetržitě vyplácena mzda.

Původně plánované natáčení ve Španělsku bylo z válečných důvodů zrušeno. Natáčelo se tak v italských Dolomitech, bavorských Alpách, berlínském studiu Babelsberg a pražském Barrandově.

Riefenstahl neváhala pro vznik filmu využít osobní kontakty s nacistickými špičkami. Harald Reinl - scenárista neuvedený v titulcích, Franz Eichberger - pastýř Pedro, Albert Benitz - hlavní kameraman, G.W.Pabst - neuvedený režisér tanečních scén, Arnold Fanck - objevitel a rádce. Tito a mnozí další byli díky zásahu Leni ušetřeni nasazení na frontě či jiných perzekucí režimu.

Jedná se o hraný film s nejdelší dobou vzniku - 14 let od začátku natáčení do uvedení. Některé zdroje uvádějí "jen" 13 let a o prvenství ho dělí s čínským Bethune (1977), ale podle životopisu Leni Riefenstahl od Stevena Bacha začalo natáčení na jaře 1940, přerušeno bylo 1944 a premiéra se konala 11. února 1954. Původně předpokládané šestiměsíční natáčení se vlivem nehod, Lenina špatného zdravotního stavu a chybného plánování protáhlo na pět let.

33⅓ v názvu je reference na téma rychlosti dlouhohrajících (LP) gramofonových nahrávek. Původně se film měl jmenovat Naked Gun 33⅓: Just for the Record, ale kvůli nepochopení ze strany studia Paramount Pictures bylo od názvu upuštěno.

Poslední film O. J. Simpsona (Nordberg). Několik měsíců po premiéře filmu byl obviněn z vraždy své manželky a jejího milence. Byl sice osvobozen (obecně se věří, že neprávem), jeho herecká kariéra však skončila.

Součásti propagace filmu byla fotografie "těhotného" Leslieho Nielsena parodující slavnou fotografii těhotné Demi Moore od Annie Leibovitz. Leibovitz v roce 1998 zažalovala Paramount Pictures za porušení autorských práv, ale studio soud vyhrálo.

Finanční odměna za vynález pro Hedy v epizodě "Hedy Kieser" se nezakládá na pravdě. Ona ani spoluautor patentu George Antheil, který zemřel roku 1959, kdy vypršela patentová ochrana jejich systému FHSS, nedostali ani cent. Byli oceněni pouze morálně. Nicméně chudá Hedy nezemřela. V roce 1998 použila bez svolení softwarová společnost Corel na obal a propagaci svého grafického programu překreslenou fotografii Hedy Lamarr. Z následného soudního sporu si Hedy odnesla 200 000 amerických dolarů.

Režisér připravoval a natáčel film se souhlasem Pierra Bergého, což mu otevřelo dveře i do archivů zesnulého módního tvůrce.

Módní návrhář Jean Paul Gaultier prohlásil, že Miranda (Meryl Streep) je jen slabým odvarem skutečné Anny Wintour.

Když Meryl Streep (Madeline) a Goldie Hawn (Helen) nevyšly společné plány na natočení filmu Thelma a Louise (1991) z důvodu těhotenství Streep, přijaly nabídku na tento film. Streep původně šla do projektu s představou, že afektovanou herečku Madeline bude hrát Goldie Hawn a ona si střihne roli zahořklé spisovatelky Helen. Studio však chtělo zaujmout obsazením herců proti jejich obvyklým typům postav a herečky tak hrají opačné role.