Thelma a Louise

Celý film v pohodě, ale zarazil mne nelogický konec. Chápu, že k podobnému rozhodnutí vše již od začátku neobvyklého "výletu" směřovalo, ale stejně to podle mě scénarista přepísknul a v poslední minutě nacpal postavám do úst slovíčka, která nemůže zdravý člověk v životě vyslovit... Jinak jsem byl nadšený bravurními hereckými výkony, pohodovou atmosférou a snahou o vyhnutí se nudným scénkám. Thelma a Louise jsou barvitým filmem ve kterém se pořád něco děje, a který ztrácí dech jen při minimu nezáživných dialogů, kterými diváka režie krmí vždy před dalším zvratem nebo akční scénou. Celé mi to dost připomínalo mladší seriálové Zoufalé manželky, a kdyby se někdy plánovala jejich celovečerní verze, kéž by se od Scottova snímku nijak závratně nelišila - až na to auto. Za mě čistých 80%. (27.11.2009)

Celý problém Thelmy a Louisy tkví v nešťastném propojení precizity klasického hollywoodského stylu s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Na jednu stranu se film tváří jako evropské vyprávění, kdy není děj motivován primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlineů, ale pracuje s mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle, na druhou stranu rozvolněná šedesátá i deziluzivní léta sedmdesátá dávno odezněla. Nacházíme se v Americe, v post-klasickém Hollywoodu let devadesátých, s nimiž se pojí nutnost vršit deadliney – tedy jakési limity, do kdy musejí postavy vyřešit určitou věc. Takový deadline představuje kupříkladu vzetí / nevzetí Brada Pitta (na rozhodnutí mají postavy vymezený čas, protože Brad na ně věčně čekat přirozeně nebude), sehnání peněz nebo překročení hranic do Mexika. Nejvýraznější deadline je pak policie, jež obě dívky stíhá a jež rámuje celý příběh (proto dojde ke kontaktu dívek s policí až u konce). Jak vidno, deadliney jasně převažují nad uvolněným evropským vyprávěním, s kterým nemá film zhola nic společného, přestože po něm permanentně - minimálně synopsí - háže očkem. Postavy se v hollywoodských filmech osvobodit a odpoutat zkrátka nemohou. I když možná za tím nevězí normy hollywoodského vyprávění, ale omezení, které na dívky klade patriarchální model společnosti. Rovněž proto se těší Thelma a Louisa tak značné oblibě mezi teoretičkami genderových, feministických, post-feministických, kulturálních a queer studií. Přesto všechno je film nesmírně zajímavý jednou věcí – zdá se, jako by prohazoval příčinu a následek, protože obě dívky teprve až po objevení deadlineu (budoucího následku) začínají konat, ale tomuto deadlineu se snaží pokaždé vyhnout. Směřuje se tu od deadlineu, nikoliv k němu. Jak mazané, pane Scott! (03.05.2009)

Jedna z nejhezčích roadmovie a jeden z nejhezčích filmových závěrů. Před projekcí jsem nečekal, že mě dvouhodinová "feministická" jízda Susan Sarandon a Geeny Davis nějak nadchne - ale opak se stal pravdou. Krása, krása, krása, od prvních scén mi pak bylo jasné, že tohle mi překvapivě sedne. Díky, fixo, za upozornění na tenhle film :-) (29.12.2011)

"Na nic se mě neptej a já ti nebudu lhát." Tak to je slušná nabídka, kterou určitě někdy v životě použiju. Jenže Thelma a Louise netoužily po podobné nabídce, ale chtěly si o víkendu zachatařit. Jenže alkohol je svině, chlapi prý taky a tak se z nich staly desperátky, toužící po svobodě a bezpečí Mexika. Nebudu tvrdit, že jim tak úplně rozumím, protože nejsem žena a pocit svobody mi ještě nikdo nikdy neodcizil. Na druhou stranu mě zaujal ten příjemně vanoucí vítr ve vlasech při projížďkách v kabrioletu a taky skutečnost, že si to dokázaly užít až do konce. Je to inspirativní, takže je škoda, že u nás nejsou tak jedinečné silnice, pěkné počasí a pohodlná posouvátka, protože při představě jízdy v dešti ve Fabii s uřezanou střechou po D1 to tak nějak ztrácí na romantice. (23.11.2016)

Grand Canyon, Thelma, Louise, policie a geniální hudební doprovod v podání melancholické kytary Hanse Zimmera. Scéna, která se mi vryla do paměti navždy a která má hodně silný náběh na to, aby zvedala výsledné hodnocení, ale přes tři hvězdy se dostat nemůžu. Geena Davis je přenádherná a nezmění na tom nic to, že Thelma je nerozhodná, důvěřivá a vůbec taková jednodušší. Naopak Susan Sarandon se asi pro roli Louise narodila, obdařila ji svou charakteristickou rozhodností a přesvědčivostí. Co je ale tím znakem, díky kterému je film považován za nejrazantněji feministické dílo, za zosobnění soběstačnosti žen? Vždyť obě hrdinky se víc jak polovinu stopáže jenom hádají či nadávají chlapům. Nedochází mi ani, proč vlastně Akademie tehdy obdařila film Oscarem za scénář, když z něj občas prosvitne klišé (nenapravitelná naivka, hodný policajt proti partě zlých policajtů) a vůbec často zapůsobi tak nějak obyčejně. To zlomové ve filmu je atmosféra - neustálá intenzívní blízkost pouště, síla scény dvou milostných aktů ve stejnou dobu či výborný dialog Keitela s PIttem. (01.04.2007)