Zloděj kol

Komedie z počátků zvukového filmu, která založila tradici filmů ze studentského prostředí, i když školní škamna zde působí jako kulisa chatrného milostného románku profesora a žačky. Film trpí příšernou kamerou a manýry Anny Ondrákové navyklé hrát v němých filmech. Na druhé straně ojedinělá příležitost zachytit legendární dvojici Lamač-Ondráková ve zvukovém filmu. Některé scény filmu patří k nejvtipnějším v rámci předválečné produkce, především zásluhou Lamače, Pištěka a stréčka Křópala. K herectví Karla Lamače - jeho postavy jsou hodně šablonovité, uznávám, že mnoha lidem se může zdát jeho herectví příšerné, ale právě díky jeho nepraktickým mládencům pro mě mají ty jinak průměrné komedie zvláštní půvab. Nebýt Anny (nahrazena např. T. Grosslichtovou) jednu hvězdičku bych přidal.

Popularita Vlasty Buriana i přes nucenou pauzu musela být veliká, z toho důvodu se ho filmaři zřejmě snažili procpat i do soudobé produkce padesátých let. Role bláznivého vynálezce však nenabízela výraznější příležitosti a hrát ji mohl v podstatě kdokoliv. Jen v mihotavých okamžicích se vrací král komiků, ale divákovi naskočí spíše známá scéna z jeho klasických komedií. Pohled na Vlastu Buriana působí smutně a má ryze historickou hodnotu. Totéž se dá říci o Růženě Šlemrové a Haně Vítové, které se loučily s českým filmem. Celkové resumé: ve veseloherní produkci padesátých let příjemné oddechové zastavení s vynikajícími herci, i když v průměrných rolích.

Jedna z těch příjemných komedií z počátků zvukového filmu. Olga Scheinpflugová se při psaní svých her viditelně bavila, Vladimír Slavínský poskytl mimopražskému publiku notně lidovější verzi. Autorku námětu nahradila tehdejší star s mandlovýma očima Lída Baarová, Haas a Nedošinská zůstali ve svých rolích. Díky ústřednímu trojlístku se film drží na vkusné, střídmé a vtipné úrovni (i když radši mám Okénko). Ostatní spoluhráči byť na malém prostoru selhávají. Naprosto zoufalý je pak další milovnický pokus Vladimíra Borského, scénáristicky nevyhovující je vztah synovec-strýc a odchod-návrat Madly na zámek bez jediné scény vysvětlení a vyznání lásky. Při sledování pamětnických filmů asi senilním, ale neodolejte, když Lída Baarová sedí na posteli a "bimbá nožičkama".

Tento Haasův film jsem velmi dlouho podceňoval. Připadal mi oproti živým crazy-komediím Život je pes a Ať žije nebožtík dost utahaný. Až při náhodném a nechtěném sledování jsem dodatečně objevil všechny jeho kvality. Je zde mnohem více sarkasmu, vtipu a ironie, než kde jinde. Příběh sám o sobě je stěží uvěřitelný, ale vytváří podklad pro řadu nezapomenutelných situací. Nejlepší jsou scény s maminkou, se zlodějem, který si přišel říct o výpomoc, a se sousedem, který si přišel zatelefonovat. Dostatek prostoru je i pro figurky Trégla, Neumanna, Kreuzmanna aj. Pouze postavy Marcelliných přátel včetně snoubence v podání Otty Rubíka působí značně ochotnicky. Naprosto ojedinělým zjevem je pak Ema Pechová coby mazlíčkova maminka. Škoda, že jen jednou. Jako představitelka maminek by představovala specifický a originální typ.

Jedna z nejvtipnějších prvorepublikových komedií, spolupráce Haas-Frič se dařila. Haas je opět nádherně sebeironický. Všimněte si, že v dosti Haasových filmech padne zmínka o jeho nosu. Nejlepší je ve chvílích, kdy střídá masky synovce a strýce, mimochodem dva typy, které hrával většinou samostatně. Adina Mandlová začíná nesměle startovat k výšinám, tentokrát ovšem ještě pouze coby "herecký břečťan Huga Haase". Ve společných scénách to mezi nimi celkem příjemně jiskří. "Jé my dnes máme vašeho strýčka k obědu." - "Tak, no to si pochutnáte." Není co dodat.

Dojemný příběh z listů pro paní a dívky. Chudý sirotek je utlačován hrubými vesničany, ale najde se několik dobrých lidí, kteří se o něj postarají. Tvůrci si s filmem příliš velkou práci nedali, rychle spíchli levnou konfekci podle sezónního střihu. Film dnes obstojí pouze před milovníky pamětnických filmů a i ti jsou nuceni občas přimhouřit oči. Zdenka Sulanová byla mně osobně sympatičtější coby Madla zpívající Evropě. Z historického hlediska je zajímavé sledovat start Rudolfa Hrušínského v příšerné roli Jarky Rejlka. O něco lépe dopadl jiný debutant Josef Kemr. Zita Kabátová vytváří jednu ze svých kladných rolí a je i mnohem sympatičtější nežli hlavní představitelka.

Opravdu překvapivě příjemná a vtipná komedie z počátků dvacátého století. Hereckými tahouny jsou Pištěk a Plachta, vzácně se doplňující. Snad nejpůvabnější role Zorky Janů, k tomu Kocourkovští učitelé (z nepochopitelných důvodů filmaři neužívaní) a další z opileckých výstupů Ference Futuristy. Hodinu a půl se příjemně a vkusně bavit, není dnes až tak málo.

Svěží komedie evropského střihu. Všichni zúčastnění jsou ve vrcholné formě, k tomu Slunečnice, co víc si přát. Další odhalení nedoceněného komediálního talentu Jana Pivce a neodolatelný sólový výstup Ference Futuristy "Apríl!". Ještě jednou natočit takový film...

Na svou dobu neobyčejně čistý film, respektující předlohu bez jakéhokoli poklonkování režimu. Drobná výtka spadá především na většinu hereckých představitelů, jejichž postavy jsou značně jednorázové. To se ovšem netýká Vlasty Fialové, která se mohla stát skutečnou star. Hvězdy bez vyhrnutých rukávů a montérek se bohužel v padesátých letech nerodily.

Nejlepší z trojice Šléglových komedií s dvojicí Plachta-Pešek. Sice sestaveno podle starého receptu: milostný motiv, směšný nápadník, vtipné gagy i hlášky, trocha rad a mladistvého elánu. Ovšem Plachta s Peškem vs. Betty Kysilková alias baba Hnátková jsou prostě neodolatelní.