viktor.danek

Ocenění Velkého sešitu na KVIFF mě opravdu překvapilo. Ano, po technické stránce to byl náramně dobře vybroušený film. Líbil se mi i neotřelý klukovský hedonistický pohled na válku a herecký výkon babičky. Zápletka filmu pro mě ale bylo jedno velké WTF. Ocenění někdo z pořadatelů v Českém rozhlase komentoval s odůvodněním, že porotu zaujalo poselství naděje na konci filmu. [SPOILER alert] Jestli tím poselstvím má být to, že ke svobodě nestačí přežít válku, ale je potřeba ještě bez zjevného důvodu vyhodit do povětří oba rodiče, pak pochybuju o příčetnosti autora těch slov (mimochodem nechápu, proč odešlo jen jedno z dvojčat). Vzhledem k tomu, že jsem v obou případech výbuchu vyprskl smíchy místo abych byl dojatý/pohnutý, řekl bych, že buď musím být strašný cynik, anebo Szász látku prostě zpracoval necitlivě s obyčejným záměrem šokovat. [/SPOILER alert] Nejmíň rok už nechci vidět žádný válečný film.

Jednoduchý experiment, jenž si svého festivalového diváka, kterému stačí ke štěstí vypnout mozek a kochat se prolézáním opuštěné fabriky a pěkným vývojem dialogů, určitě najde. V normálním kině by Mezičas neobstál. Námět je krapet vykleštěný z Trierova Dogville - krom motivu rozmazlené mafiánské holčičky a hodného vesničana, který se o ní stará, tam ale nic víc už není, jen nuda.

Líbí se mi poselství filmu: než navštívíte cvokaře, zamyslete se, jestli není Váš problém spíš v řiti. Příjemné noční béčkové překvapení.

Překrásné, mladé, zamilované a trochu smutné evropské snění. Pracovní pohovor fakt pobavil. Můj soukromý festivalový vítěz. Ústřední píseň je od Monkey Cup Dress. http://www.youtube.com/watch?v=FWVugczsSfM

Na srbske pomery netradicne depresivni poloha. Silne drama na motivy uspesne divadelni hry. Hlavni hrdina musi kvuli sve budoucnosti na zapade spolknout svou balkanskou hrdost a zavrhnout sve koreny. Nadherne exteriery i hudba a silne herecke vykony, hlavne postava Jankovy matky a jejich souseda.

Smutné chození po městě. U filmu na jeden záběr, který se odeháráv na mnoha scénách, se imho musí režisér dost zamyslet, jak udělat přechod mezi nimi tak, aby se divák nenudil. Pan Arteaga se na to ale vybodl, nechť se divák s nekonečným ježděním po městě nějak vyrovná sám, alespoň to bude vypadat artověji. To od něj není moc milý. Dal by se z toho ale sestříhat výbornej kraťas.

Jako by se Momcilovič nemohl rozhodnout, zda chce o hledání štěstí a krizi středního věku natočit ulítlou balkánskou grotesku nebo existenciální drama evropského ražení. Momcilovič má ohromný talent, perfektně mu jdou obě polohy. Přišlo mi ale, že nečekaně vážné vypointování na hranici nihilismu se ke zbytku filmu, který se nesl v odlehčeném duchu, moc nehodilo - jako bych se najednou díval na úplně jiný příběh se stejnými postavami. Velké plus za několik velepodařených džouků v první části, velké mínus za místy rušivou hudbu a neukočírovanou vnitřní soudržnost filmu.

Supersmutné existenciální drama o lásce, stáří a tříděném odpadu v Osace s fakt pěknou nafukovací pannou v hlavní roli, která našla srdce.

S odstupem roku přidávám hvězdu. Po prvním shlédnutí jsem byl trochu naštvanej, že se tam skoro nic nedělo a jestli měly některé odkazy nějaký hlubší smysl, tak jsem to nepochopil a ocenil bych občas nějaké biblické hinty k pochopení. S odstupem mě ale spontánně přepadala chuť pustit si znovu nějaké konkrétní scény, což jsem během toho roku několikrát udělal a užil si to. Spontánně jsem si taky v různých situacích na film vzpomněl a nad některými scénami přemýšlel. Žadný jiný film na mě takový efekt neměl. Nádherná kontemplace nad zrozením a smrtí.

Pěkná sbírka zákulisních fórků, docela příjemně uspořádaná při zachování vnitřní logiky a vývoje, a to vše z neutrální pozice. Vyšší ambice ten dokument neměl, tak asi není fér ho hodnotit za to, co tam být mohlo, a nebylo. Jedna hvězda dolů za to, že natočený materiál nebyl zas tak výživný, aby plnohodnotně naplnil 110 minut. Více střihu a trochu více pozornosti poraženým kandidátům by nezaškodilo.