viktor.danek

Naprosto nepochopitelné logické nesmysly. Jestli to bylo myšleno jako groteska, tak prosím, ale takhle jsem jen nevěřícně zíral nad paranoidním uvažováním autorů. Záměr dobrej, ale dotaženej do naprosto absurdních konců. Myšlenka, že pokládáme to, co vidíme v televizi, za realitu, je vynikající. Její znásilnění tím, že se reportáž točí v Holywoodském studiu je ale absurdní. Autoři si nedali vůbec práci zjistit, jak funguje americká žurnalistika. Jak se ji ale potom odvažují kritizovat? Myšlenka odvádění pozornosti od kauz taky vynikající. Ale vyhlásit válku Albánii jen proto, že o ní nic nevíme? To podle autorů nemají americké stanice na Balkáně žádné zpravodaje? OSN by neřeklo ani popel? Hodně přitažené za vlasy. Uboze promarněná šance.

Menzel se tentokrát seknul snad úplně ve všem, co jen šlo. Nejhorší rána bylo obsazení, respektive nepovedený dabing a úděsně amateréské triky. Naprosto jsem nepochopil Menzelovy svévolné úpravy děje v předloze, které zcela zabily smysl hlavní postavy a pointu příběhu. Nerozumím tomu, jestli je všudypřítomný kýč záměrný a pokud ano, tak proč tam je? Nijak směšné mi to nepřišlo a dějové linky se to taky nedotýká. V porovnání s předchozími skvělými zpracováními Hrabala je tohle od Menzela jednoznačné zklamání. Zaplatit za něj v kině, tak jsem uražen.

Po pěti letech, kdy jsem viděl tenhle film, mi v hlavě zůstaly jen spiderpig a úděsné moralizování, které mě dost ruší už v seriálu, natažené tentokrát na 83 minut. Kde je nějaká přidaná hodnota oproti běžnému dílu? Kam zmizela autorská drzost? Tvůrci vydělali, diváci se zasmáli a tím to končí. Seriál mám celkem rád (až na ty výchovné záplateky), ale tohle mi přišlo jako bonbón na jedno použití. Zvláště ve srovnání s neuvěřitelné povedenými speciály Family Guy.

Válečných filmů už bylo dost a mnohem lepších. Co nového do téhle látky přináší Polanski? Akorát nízkou snahu neustále šokovat. Hrůza války snad spočívala v něčem jiném než v litrech krve. Hodně drahá a především plytká a bezobsažná nuda. Jedna hvězda za obsazení Adriena Brodyho.

Že prý se Tetcherová při sledování filmu rozplakala. Nedivím se. Obsahově naprostý odpad, který intelektuálně zůstal na úrovni Mamma mia! a z hlavní postavy udělal cosi děsného. V mládí ambiciozní kráva, v politice nesnesitelný ignorant, ve stáří senilní kráva. Taky bych brečel. Životopisný film si představuju jinak, takhle Lloydová jen pro úspěch zneužila slavné jméno. Díky řemeslnému zpracování a Maryl Streepové (zasloužený Oscar) se na to ale alespoň dalo koukat. Jinak si ale tenhle film nezaslouží nic jiného než opovržení.

Všichni víme, že se v Česku thrillery točit nedaří. Přijde mi proto nefér konečně zdařilý pokus takhle pohřbít (natož mu ještě vyčítat inspiraci jedním z nejlepších amerických thillerů). Výborné obsazení v hlavních rolích, inovativní kamera, hodně podařená hudba a navíc pokus o nastolení morálního dilematu v závěru - to mi k zážitku bohatě stačilo. 85 %

Je fér nejprve zmínit, že Topola obdivuju a Michálka mám taky rád (byť autorsky se mi tentokrát Michálka vůbec v ničem nepodařilo identikovat). Pročetl jsem si zdejší negativní komentáře a musím říct, že většinou jde spíš o nepochopení na straně diváka (což lze samozřejmě oprávněně přičíst navrub režisérovi). Jako znalému předlohy mi ale děj byl jasný, a tak mě přemíra vulgarismů nijak nerušila, ani jsem nedumal nad realističností příběhu. Nejde totiž o dokument nebo o pokus zachytit konkrétní příběh feťáka stylem "může se to stát i vám" (Trainspotting nebo Requiem za sen). Anděl Exit je undegroundová metafora a především velká love-story. Dokonalou drogu tvoří unikátní mix lásky a nenávisti, jedu a společné krve. Jestli v tomhle není hloubka, tak teda fakt nevím, v čem jo. Jako ve všech Topolových románech, i tady je stěžejním tématem cesta, která je určitým kontrastem beznadějnému smíchovskému feťáckému doupěti, do kterého se ale hlavní hrdinové musí vrátit, protože tam jsou skutečnými a protože tam je jejich společenství chce. Jedinou možností, jak se z neustálého koloběhu násilí, vydírání a závislosti dostat, je doslova spálit mosty. Skvěle zachycená energie skvělého románu Anděl. Navíc excelentní Klára Issová v hlavní roli. Mocný zážitek.

Překrásné prostředí a atmosféra (sic je Paříž vlastně jen prázdnou kýčovitou kulisou) a docela svižný příběh, ale to je tak vše. Triviální rádobyhluboká pointa, skoro žádný humor. Pobavil mě snad jen Adrien Brody, a to spíš nezáměrně. Největší dojem na mě nakonec dělá jen ten plakát s odkazem k Cézánovi.

Hluboká meditace nad nejlepším českým postkomunistickým románem. Z mnoha vrstev knihy si Pancíř vybral tu nejjednodušší, lásku k Černé. Trochu mě ale rušilo, že se Pancíř rozhodl vystřihnout celou rovinu Společenství a Davidův příběh, ačkoliv film začíná citací úvodu knihy, kde se právě mluví o Davidovi. Až do konce filmu pak o něm nepadne řeč, resp. Potok stále ulicemi bloumá osamělý. Na druhou stranu chápu, že tak brilantní úvod knihy nešlo pominout, i když je pro diváka zbytečnou stopou. Stěžejní částí knihy je určitý konflikt tvrdého odcizeného města a snové cesty venkovem na východ do jiných světů nebo do dětských vzpomínek a kvazivzpomínek na válku. Nízkonákladový projekt Víta Pancířa asi nemohl zahrnovat výlet na Kavkaz nebo do Osvětimi, a tak si režisér poradil po svém. Tentýž kontrast převedl na neustálý pohyb kamery ve městě a snové statické animované záběry "dovnitř" Potoka v jeho bytě. Filipova recitace byla úžasná. Když spustil moji nejmilejší báseň "Do města," tetelil jsem se blahem. Trochu nevyužitý zůstal ve filmu smeťák na konci, kterým Potok jen tak prochází a divák neví proč. Přitom v knize se na něm odehraje jedna z nejdramatičtějších katarzí. Přesto nelze románové symfonii propojené s Psími vojáky než zatleskat, i když uspěšnější filmovou adaptací Topolova díla pro mě stále zůstává Anděl Exit.

Na neuvěřitelné hodnocení koukám jako puk. V jeho světle se sám neodvažuju hodnotit, protože jsem zjevně asi něco minul. Jo, mám rád zvrhlou a zvrácenou zábavu, když má nějakou myšlenku. V Pulp Fiction mi to ale jaksi nesedlo. Poslední hodinu filmu jsem pro nesnesitelnou nudu ani nakonec nedokoukal. Sorry, možná někdy příště.