viktor.danek

Herecky a místy i vizuálně silné. Jinak naprosto prázdné, ublížené, vulgární, falešné, laciné, nedomyšlené a hlavně směšně pozérské. Avšak podle fronty na fotografování s Janisem Papadupoulotem po projekci na KVIFF soudě, mnohé dívky v sále pojídání spermatu zaujalo. Zřejmě nějaké zadostiučinění.

Vizualne naprosto dechberouci sonda do detskeho zalu a spolecenske apatie v dobe, kdy lide umirali i mimo frontu jako mouchy. Dlouhe tiche niterne sekvence strida perfektne padnouci jemna hudba, kterou si reziserka vybrala do filmu sama. Po celou dobu vsak obsahova stranka lehce ustupuje formalni artovosti. Film, ktery vice mlci, nez vypravi.

Ridley Scott položil spoustu otázek, které neuzavřel ani nevysvětlil. Chápu záměr, chtěl by natočit dvojku, jenže v tom případě musí autoři zase chápat, že diváka trochu naštve, že se ani po dvou hodinách nedozví, proč nás naši stvořitelé teda chtějí vlastně celou dobu zabít. Ale tak koukalo se na to fakt hezky a ty dvě hodiny celkem uběhly. Hlavně moc nepřemýšlet nad logickými nesmysly a wtf scénami, kterých tam bylo požehnaně (supermoderní operační deska sešívá rány kovovými svorkami, a přesto s nimi může borka běhat; případě úberwtf je, že se Elisabeth dozví, že měl ten android prsty ve smrti Charlieho, ale nerozfláká mu za to obvody lopatou). Ovšem, bavil jsem se.

Nedoceněný film ze vznikajícího porevolučního pražského podsvětí. Ponížený a opuštěný Marek utíká před otcem do Prahy, aby tam našel přátele a úspěch. Oboje ale brzy pomíjí, a tak Marek končí sám, chudší o své zdraví, důstojnost a poslední zbytky dětskosti. Překvapil mě vynikající výkon neherce Miroslava Čáslavky v hlavní roli a velmi vkusná hudba a zvuk. Na dobu a místo vzniku také netradiční kamera a střih - člověk Prahu málem nepoznává. Jedinými zápory filmu jsou nepřesvědčivé herecké výkony některých vedlejších postav a pohyblivá úroveň režie - některé scény jsou vyloženě vypiplané do posledního detailu, některé jsou jako z amatérského filmu. Ale i to dokresluje temně roztřesenou atmosféru devadesátek, byť nezáměrně. Film jako zážitek, i když často ne zrovna příjemný.

Hodně, ale opravdu hodně dobrý zvuk. F. A. Brabec se taky snažil. Jinak ale nudný, až směšný spektákl. Jeho snaha jít až na dřeň nejnižšího vkusu (fail#1) působí často smutně kostrbatě a nuceně (fail#2). Herecké výkony byly směšně nevěrohodné, nikoli však vinou jinak špičkových herců, jako spíš přičiněním necitlivého střihu a příliš akčně uspěchaného scénáře. Nominaci na českého lva za střih proto nerozumím (stříhat hodně snad neznamená ještě dobře, ne?). Především však snaha autorů zjednodušit příběh na primitivní pohádku s charismatickým dobrem v hlavní roli, které se nevzdává a zlotřilým prohnilým zlem s vlasy ulízanými dozadu je levná, až to bolí.

Tak tahle je to s těmi milosrdnými zahraničními investory, kterým platíme za vytváření pracovních míst. Krásné vyprávění o nelehkém životě. Chtěl jsem dát čtyři, ale závěrečný reklamní přídavek za titulky mě teda fakt dostal do kolen. Paráda!

Vtipnej a v rámci možností pětiminutovky i celkem podnětnej nápad, k tomu nádherně na jeden střih. Krása

Měl jsem tu čest vidět Dogville v Národním divadle. V jevištním zpracování to ale vůbec nefungovalo. Podle vlažného potlesku soudě (ani jedna vracečka na jeviště), to nebyl jen můj pocit. Přitom se ani Krobotovým pojetím, ani hereckými výkony od filmu příliš jevištní Dogville nelišil. Jediná zásadní změna spočívala ve vypuštění hlasu vypravěče. Ve filmovém Dogville ale narozdíl od divadelního dokázal Trier budovat i při naprostém minimalismu neuvěřitelně drásavou atmosféru, a to jen za pomoci kamery, ruchů a střihu. Tohle v divadle nešlo, proto tenhle Dogville působil jen jako nekonečná konverzačka. Jistě, bez krásných exteriérů a při sevřenosti děje na jednom místě ubývá ve snímku "filmovosti," jak jsme na ni zvyklí. Ale zatímco se dá Bůh masakru, Ucho nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové bez problémů přenést na divadelní prkna, s Trierem to je náhle těžší. Divadlení kulisy ve filmovém Dogville jsou totiž v podstatě jen nahodilost - drzá provokace. Právě proto je Dogville i bez záběrů na skaliska neobyčejně silný a působivý film, s výtečnou Nicole Kidman v hlavní roli. (Viděl jsem tříhodinovou director's cut a fakt si myslím, že je normálně snesitelný)

Tenhle film je pro mě těžký. Larse mám rád právě proto, že se nebojí obrušovat hrany snesitelnosti a hledat hloubku v tabuizovaných tématech (byť za tím může být i vypočítavost). Jeho smysl pro estetiku hrůzy je mi taky blízký. Všeho jmenovaného je Antikrist plný, přesto z něj celkově nemám dobrý pocit. Lars vždy nechává otevřený prostor pro mnohovrstevnaté interpretace a možná právě to je Antikristova slabina. Spoustu symbolů jsem prostě nepochopil (viz zajímavý koment uživatel quip), ani na třetí shlédnutí. Ustřihnutý klitoris mi dává smysl, ale co dělá ve filmu celá scéna v kůlně? Musím přesto uznat, že úvodní milostná a záverečná lesní sekvence pro mě byly vrcholný zážitek, možná jeden z nejsilnějších Trierových momentů vůbec. V rovině psychoanalýzy strachu byl Antikrist dechberoucí. Daleko povedenější, hlubší a vkusnější Larsovou analýzou pohlavnosti pro mě ale zůstává Breaking the Waves.

Český Bear Grills. Taky sežere kde jakou potvoru v divočině, ale ještě u toho tahá z vody krásný obrovský ryby. Na poměry ČT mě navíc mile překvapuje úžasně dotažené profesionální zpracování. Smekám před Jakubovou odvahou a vytrvalostí a především před nasazením štábu, který je ochotný přespávat v pralese mezi anakondami a mravenci. Trochu mi vadí akorát Jakubovo sebezalíbení v kameře a vykradení hudby z Indiana Jonese ve znělce pořadu. Ale s tím se dá žít. Snad bude brzo další série. Dávám 90 %, a to ani nejsem rybář.