Killingjoke

Kdybych byl skalní fanoušek kung-fu filmů, považoval bych označení „pocta“ u takové bezduché a chudokrevné slátaniny za nehoráznou urážku! Kung-fu? A kde vlastně bylo? Jsem netušil, že kung-fu film znamená létání a cirkusová salta na postprodukčně vymazaných lanech. Příběh? Tak ten jsem také opravdu žádný nenašel. Místy je to desetkrát přefiltrovaný a vykastrovaný Tarantino (jemuž se za toto přirovnání velmi omlouvám), místy trapná komedie, která ale vůbec není k smíchu. Suma sumárum, jeden hošík z Ameriky, kterému nestačí, že některé z nás zabíjí hudební styl jménem rap (poslední skaut Joe Hallenbeck mi rozumí) se nás snaží zabít svým mentálním onanismem a absolutním pseudoherectvím i na filmovém plátně. Ach jo… ta jedna hvězda je za Russella Crowea, který v rámci možností jediný něco hraje (i když i u jeho postavy není co) a drží tak tento paskvil kousek od bodu, kdybych mu napálil hodnocení – odpad…

Velmi příjemné překvapení, až mi z toho samou radostí srdce poskočilo! Už jsem skoro přestával věřit, že je v dnešní době někdo schopen natočit atmosférickou hard boiled kriminálku v oldschoolovém kabátku. No prosím, na scénu přichází britská (a tudíž zcela odlišná) reinkarnace drsného Harryho – Jack Regan v podání skvělého Raye Winstona a jeho svérázný policejní tým. Zapomeňte na kraviny, které znáte z amerických seriálů typu CSI, tady žádné kravaťáky navoněné dámským parfémem a kufříkem s domácím kriminologistickým ústavem nenajdete. Tohle je o policajtech ze staré školy, vyzbrojených vlastním intelektem, instinktem zabijáka a permanentně zhmožděnými klouby na obou rukou. Jedna těžkotonážní hláška střídá druhou, bolest a boj s vlastními démony jde cítit z každé minuty filmu. Ono vlastně je nějaké vyšetřování případu podružné, ale to je devizou všech podobných filmů. Tady jde o to vychutnat si atmosféru, drsné bonmoty a prožit si tu bolest s hlavními hrdiny. Opravdu skvělý zážitek…

Černohumorný příběh o hollywoodském scénáristovi a jeho kámoších, nepravidelně oscilující mezi gangsterkou, psychotrillerem a komedií. Na první pohled nesourodý mišmaš, kde se jednotlivé historky o psychopatech mísí s realitou a skutečnými životními osudy. Film má vcelku nápaditý koncept a výborně přesvědčivé obsazení. Vždyť jména jako Colin Farrell, Sam Rockwell nebo Woody Harrelson jsou v podobném žánru zárukou skvělých výkonů. A všem těmto ve snímku nepřekvapivě kraluje Christopher Walken, který je v roli nezcela příčetných chlápků jako doma. Pokud vás baví černé komedie nebo vás zajímá jak dopadl třeba skutečný Zodiak, známý americký sériový vrah, rozhodně je Sedm psychopatů film pro vás. Pro mne je to navíc originální komedie, která se mezi rádoby zábavnými filmy, které se dnes natáčí rozhodně neztratí…

Brilantní gangsterka. Hodně sirová, brutální a hodně skutečně hmatatelná a uvěřitelná. Když už se někdo pouští do remaku (původní, rovněž ikonický Scarface je z roku 1932), mělo by to vypadat takto. Příběh z časů prohibice je přesunut do 80. let 20. století a hlavním hrdinou se stává kubánský politický imigrant Tony Montana. Můžeme tak sledovat jeho moci chtivou a drogami posetou cestu na vrchol, kde není nouze o naturalistické výjevy vraždění, podrazy a sociologickou exkurzi do prostředí přistěhovaleckých gangů. Režisér Brian De Palma se s tím nijak nepáře a tvoří tak svou osobitou mafiánskou frezku. Do hlavní role obsadil Al Pacina, který je v podobných rolích jako doma a velmi úspěšně tak navázal na své slavné role ze 70. let. Jako protipól, nikoliv však v morální rovině, zaujme výkon půvabné Michelle Pfeiffer, nebo Pacinova nerozlučného parťáka Stevena Bauera. Zjizvená tvář se právem řadí ke klasikám gangsterských filmů, i když možná bude některým divákům trošku méně stravitelný, ale právě v tom je největší kouzlo tohoto filmu...

Měl jsem zpočátku strach, že to budou mučivé digitální orgie. Naštěstí tomu tak není. Life of Pi je místy strhující dobrodružství o hledání víry a nesmrtelné naději. Neočekával jsem hlubší a sofistikovaná poselství, takže mne film v tomto ohledu nijak nezklamal. Nechal jsem se v klidu unášet příběhem, který působí jako neuvěřitelná historka o fantastickém, ale bolestném námořním dobrodružství mladého Inda a tygra bengálského. Digitální tygr vypadá opravdu skvěle, někdy až k nerozeznání od skutečného a to platí i ostatních zvířatech. Pro mne je Life of Pi pohádka, u které se dalo dobře odpočinout a nutno dodat, že se mi docela líbila…

Lincoln je řemeslně skvěle zvládnutý historický film. Pro mě však bohužel nic víc. Je pravda, že jsem se u filmu moc nenudil a i když trvá 150 minut celkem se pořád něco děje. Jenže jsem původně čekal úplně jiný film, více války, víc Lincolnových životních osudů. Tohle totiž není ani tak film o Lincolnovi, jako spíš o historickém hlasování o 13. dodatku americké Ústavy a ukončení Občanské války. Lincoln je zde jen jako spojovací článek a i z tohoto důvodu mi v hlavě uvízl spíš výkon Tommy Lee Jonese v roli republikána a obhájce černošských práv, než samotného Daniel Day-Lewise v roli Lincolna, tím však netvrdím, že je špatný, protože ten je také skvělý a jistě se na roli dle svého zvyku po mnoho měsícu poctivě připravoval. Zábavné jsou pak hádky republikánů s demokraty při dílčích hlasováních, které připomenou zvířecí půtky, které můžeme i dnes vidět na půdě našeho Parlamentu. Rozhodně mě potěšilo, že Lincoln není tak trapně naivní jako předchozí Spielbergův Válečný kůň (čímž mne tento pan režisér minule dost naštval). Americké publikum na Lincolna asi bude nahlížet jinak, protože tohle je jeho historie, pro mne osobně to zas tak opulentní a srdcové není. Doufám, že příštím filmem do toho Velký Steven zase pořádně šlápne…

Celkem atmosférická žánrovka, která však nesnese srovnání se slavnějšími filmy, které byly v souvislosti s ní skloňovány. Chybí tomu dravost a nekompromisnost Good Fellas a zároveň břitká vtipnost Pulp Fiction. Přesto se jedná o dobrou a temnou krimi, jejíž hlavním problémem je, že celý příběh by se dal vměstnat do dvaceti minut. S formou vyprávění se však po předcházejícím filmu Andrew Dominika Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem dalo počítat. Určitě nemůžeme Killing Them Softly řadit ke špičce v krimi žánru, ale některé světlé okamžiky se najdou, například když Ray Liotta dostává nakládačku, zpomalená detailní studie střelby na Liottu Bradem Pittem, nebo Pittovy dialogy. Ona je vůbec role Cogena v podání Brada Pitta napsaná opravdu zajímavě a rovněž Brad Pitt opět zahrál na jedničku. Tenhle film není o nějakém pozlátku, servíruje všechny detaily bez nějaké okliky a příkras. Pokud se od toho dokážeme odprostit a přijmeme film jaký je, aniž bychom sklouzli k výše zmíněnému srovnávání, je to celkem zajímavá a stylová podívaná…

Trilogii Pána prstenů jsem poprvé celou shlédl až letos, což je dobrých deset let od uvedení prvního dílu. Důvod, proč jsem se mu takhle dlouho vyhýbal je prostý. Příběh, postavy a celý ten humbuk kolem mě dokonale míjí. Přesto nepopírám, že Návrat krále byl docela koukatelný. První díl Hobita si na tak dlouho neodkládám, abych za čerstva zjistil, jak se věci mají a jestli se něco změnilo. No, když se mluvilo o dvou dílech, možná by to ušlo, ale rozšíření na tři ve mně vyvolávají obavy (ale prachy jsou prachy, takže hurá do toho a necháme tam i to, co mělo skončit v koši). Neočekávaná cesta jsou skoro tři hodiny natahované dějové plytkosti, klišovitého putování z bodu A do bodu B, digitální přesycenosti a absence záporné postavy, která by mne přesvědčila, že hrdinům jde opravdu o život. Chybí mi tady Viggo Mortensen (chápu, že v příběhu jeho postava nemá místo), na druhou stranu jsem uvítal, že Elijah Wood má pouze malý štěk na začátku, protože jeho zbabělý Frodo, za kterého vše udělá „ten druhý hobit“, mě u Pána prstenů neskutečně štval. Herecké výkony jsou nemastné, neslané a jako jediný tak může vyniknout herecká jistota Ian McKellen. Režisér Peter Jackson se nikam neposunuje a využívá postupy, které vyšly u minulé trilogie a ani se nesnaží přidat nějakou invenci. Jenže do stejné řeky dvakrát nevstoupíš… Hobit však pro mě není zklamáním, jak by se mohlo zdát. Neočekával jsem nic víc, než nám bylo nabídnuto a tak jej beru jen jako další film, na který se třeba jednou za pár let podívám znovu. Možná tato podoba filmu bude skalním fanoušku Pána prstenů stačit, ti nezaujatí však jásat určitě nebudou…

Osobně preferuji hokej a fotbal (a to často a ve velkém), ale jedno se musí uznat, nejlepší americké sportovní filmy jsou o baseballu. Ano, je to jejich národní sport a tudíž je to pochopitelné. Právě do filmů o baseballu jsou američtí filmaři schopni promítnout kus svého srdce, jak už bylo mnohokrát předvedeno (namátkou mé oblíbené – Přirozený talent, Velké vítězství, Hra snů, nebo nedoceněný Babe či u nás téměř neznámý film Pýcha Yankeeů). Hřiště snů se ke mně poprvé dostala těsně po revoluci na VHS a nezapomenu, jak celá má rodina měla při závěrečné scéně po těle příjemnou husí kůži. Je to film, který spojuje lásku ke sportu s mysteriózním příběhem o snaze dosáhnout odpuštění za zpackaný vztah se svým otcem. Kevin Costner, hnaný neznámým hlasem, který slyší pouze on (ale blázen to rozhodně není), musí podniknout cestu po státech, aby všechny přesvědčil, že vybudovat baseballové hřiště na úrodné zemědělské půdě a po uši se zadlužit, není pouze holá šílenost. Costner hraje skvěle a jako parťáka dostal charismatického James Earl Jonese, společně tak vytvořili magický, až pohádkový příběh o splněných snech a odpuštění. Kdykoliv mám dnes možnost, rád se na tento krásný film podívám a i přesto, že je to už několik desítek let, co jsem jej viděl poprvé, ten příjemný pocit a husí kůže se dostavuje i dnes…

Filmy o mafii a gangsterech jsou mými nejoblíbenějšími. Režisér Ridley Scott navázal na několika filmy prověřenou spolupráci s Russellem Crowem, aby tak společně vytvořili další filmový skvost. Americký gangster je filmem o vzestupu na vrchol, po kterém zákonitě následuje tvrdý pád. To vše můžeme sledovat pomocí dvou dějových linek. Ta gangsterská vypráví příběh Franca Lucase, který se z pozice osobního šoféra harlemského gangstera Bumpy Johnsona propracuje díky válce ve Vietnamu na drogového krále. Ta druhá, policejní a pro mě zajímavější sleduje nezkorumpovaného detektiva Richie Robertse na křížové výpravě proti mafii a zkorumpovaným kolegům… Film mne opravdu potěšil, protože takových povedených kousků v žánru je poslední dobou jako šafránu a jsem rád, že vzniklo něco, co mohu zařadit někam po bok Mafiánům, Serpica nebo Donnie Brasca, tedy mých oblíbených krimi dramat. Pro mnohé je pak hlavní devizou filmu Denzel Washington v roli gangstera Lucase, nebo Josh Brolin jako zkorumpovaný polda. Mě však nejvíc zaujal a herecky nadchl Russell Crowe, který po L.A. - Přísně tajné zase jednou vytvořil nezapomenutelnou policejní roli. Špičkový žánrový příspěvek…