Schlierkamp

Československé historické drama zasazené do období po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278. České země jsou ve správě Oty Braniborského a královna Kunhuta Uherská, vdova po Přemyslu Otakaru II. prchne z vězení na Bezdězu na tvrz v Hrádku na Moravicí v opavském vévodství. Na hrad, jenž je majetkem Mikuláše I. Opavského, Přemyslova nemanželského syna a kde se ukrývá královna Kunhuta, jež se nechce podřídit habsburskému diktátu, přijíždí Záviš z Falkenštejna, český šlechtic z jihočeského rodu Vítkovců. Tato kontroverzní postava českých dějin je považována za zrádce, neboť jeho rod vystoupil s rakouskou a štýrskou šlechtou proti Přemyslovi a v bitvě na Moravském poli ho nepodpořil, nyní však nabízí překvapené královně své spojenectví, dává najevo nechuť žít pod habsburským císařem Rudolfem a braniborským správcem Otou. Mezi osamělou královnou a charismatickým šlechticem pomalu vzniká milostné pouto, z něhož vyšel jako plod lásky Ješek z Falkenštejna a jež je přerušenou až Kunhutinou smrtí v roce 1285 na tuberkulózu. Do rolí hlavních historických postav byli obsazeni M. Dvorská a J. Kanyza. Toto komorní historické drama diváka zaujme především vynikajícími dialogy, jež pochází z pera O. Daňka. Do stěžejní linie milostného sbližování retrospektivně zasahuje rozhovor Záviše s Králem železným a zlatým v předvečer osudné bitvy, kde mu nabízel své služby, avšak dialog mezi těmito muži se zřejmě nikdy neodehrál, neboť na něho odkazuje pouze historicky nevěrohodná Dalimilova kronika. Zmíněného majitele panství, na němž se Kunhuta skrývala, Mikuláše I. Opavského ztvárnil V. Kratina a tento šlechtic, jemuž se pranic nelíbilo, jak se zrádce z rodů Vítkovců stal královniným společníkem a milencem, se později v roce 1290 odsouzenému Závišovi krutě pomstil na zámku Hluboká stětím. Krutosti tehdejšího středověkého světa byly v hodinovém dramatu pouze naznačeny, avšak i tak je patrno v jakém zbídačeném stavu se České země nacházely. Drama režiséra O. Koska s uchu lahodícími Daňkovými dialogy z období bezvládí na českém trůně, atraktivního úseku českých dějin, mě nesmírně zaujalo, a jako u podobných historických televizních snímků volím nadprůměrné hodnocení.

Československý televizní film s M. Kopeckým v hlavní roli Václava Gregora, moudrého muže s nadhledem, působícího v dřívějších dobách jako kuchař na lodi, v současnosti vedoucího kuchyň v malé restauraci. Tento muž vyjadřuje slovní oporu citově nestabilní a nesebevědomé ženě, jež se nemůže smířit s rozvodem. Její bývalý partner se však neukazuje v příliš dobrém světle a nešťastná M. Vančurová si pomalu uvědomuje, že bez něho jí bude lépe. Ve vedlejších rolích se objevila I. Svobodová jako Gregorova dcera pracující ve stejném podniku jako servírka a M. Pešek coby její snoubenec číšník, povinně snášející trpké, ale v dobrém míněné, poznámky od svého budoucího tchána. Exotický název komorního hodinového snímku vychází z Kopeckého vyprávění, jež mělo dodat zoufalé M. Vančurové sílu. Bohužel scénář jinak skvělého O. Daňka i režie P. Háši mě tentokrát zklamaly, závěr snímku v podstatě neexistuje a navzdory výtečnému M. Kopeckému v roli ne nepodobné jeho legendárnímu Štrosmajerovi jsem nucen označit toto dílo jako podprůměrné.

Československý film popisující dramatické události na moravském venkově během spojování polí a rozorávání mezí pro vytvoření společného družstevního pole v rámci státem řízené kolektivizace. Pochopitelně je snímek J. Krejčíka ideologicky zabarven a jsou přehnaně zdůrazněny čisté charaktery správných socialistických družstevníků, současně je však příběh Frony dostatečně zajímavý na to, aby se dalo od povinného budovatelského nadšení odhlédnout. Známá zpěvačka H. Hegerová v titulní roli dcery místního předsedy družstva se provdá s vidinou lepšího života na grunt, brzy však zjistí, že bezohlednému manželovi Florišovi (vynikající J. Pántik) a tchánovi Zobačovi (G. Hilmar) jde pouze o zachování majetku, při tomto úsilí překračují zákon a zatajují pole. Oporu a porozumění v nešťastném manželství nachází v náruči družstevníka Jurky (O. Lackovič). Autentičnost venkovské atmosféry byla posílena užitím nářečí a velmi mě zaujala i ukázka z lidové folklorní zábavy, kde nechyběla ani očekávaná potyčka mezi Jurkou a Florišem. Budovatelské téma bylo v tomto případě zastíněno některými hereckými výkony, především opilec a podváděný hrubián Floriš v podání J. Pántika byl opravdu nepřehlédnutelný. V dalších rolích se představili F. Smolík v roli obelhávaného předsedy Filípka, J. Bek coby ukázkově socialistický odborník na kolektivizaci Antoš či nadšená řidička zemědělských vozidel, Fronina sestra a Antošova milá, M. Martínková. Zajímavostí v tomto dramatu byla i činnost zeměměřičů (J. Kemr), jež vytvářeli soupis a mapy pozemků a vytyčovali nové hranice. Velmi dramatický závěr, jímž vyvrcholila protistátní činnost a nenávist chamtivého rodu Zobačů, mě přesvědčilo o udělení tří hvězd, neboť navzdory tendenčnímu pojetí 50. let se jedná z filmařského hlediska o kvalitní dílo.

Americko-francouzský film odehrávající se ve francouzské metropoli, kde se americkému chirurgovi Richardu Walkerovi za záhadných okolností ztratí z hotelového pokoje manželka Sondra. Vzhledem k pasivnímu a apatickému postoji místních policejních orgánů se zoufalý Harrison Ford v hlavní roli lékaře vydává hledat svou choť na vlastní pěst a brzy zjistí, že klíčem k záhadě může být náhodná záměna zavazadel. Ve vedlejší roli se objeví mladá Francouzka Michelle (E. Seigner), jež si přivydělává pašováním různého zboží a společně s Walkerem naleznou stopu k unesené lékařově manželce. Na snímku Romana Polanského oceňuji doktorovo odhodlání v bezvýchodné situaci a počáteční strhující spád příběhu. Závěrečné vyvrcholení dramatu na břehu Seiny a vůbec celková prezentace únosců ve mě však vyvolává pochyby a kazí tak maximální filmový požitek.

Francouzský dokument o současném severokorejském diktátorovi Kim Čong-unovi (1984 -). Snímek se věnuje jeho evropským studiím ve Švýcarsku v mládí a jeho nástupu v prosinci 2011 do čela zbídačené a izolované komunistické země. Dokument nabízí srovnání jeho vnějších charakterových vlastností s jeho otcem Kim Čong-ilem, za jehož vlády země zažila díky přerušení surovinových dodávek od SSSR mohutný hladomor, a dědem Kim Ir-senem, zakladatelem státu, jemuž se snaží jeho vnuk co nejvíce fyzicky a svým vystupováním na veřejnosti podobat. Přestože navenek vypadá tento věčně usměvavý, otylý, komicky vyhlížející mladík s extravagantním sestřihem docela sympaticky, stojí v čele státu s druhou největší armádou na světě, fanaticky oddanou svému vůdci disponujícímu jadernými zbraněmi. Jeho záměry do budoucna jsou přinejmenším nejasné, v současnosti na sebe upozorňuje provokativními testovacími pokusy odpalováním raket a vyčkává jak se k tomu zbytek světa postaví. Podle informací z dokumentu se mu podařilo zastavit zhoubné důsledky vlády jeho otce a země se ekonomicky pomalu staví na vlastní nohy. V dokumentu mě zaujala tamější megalomanská a osobitá architektura, působivost vojenských přehlídek a neuvěřitelná oddanost obyvatel svému vůdci. Bohužel pro vyšší hodnocení dokumentu postrádám více informací o jeho osobě a fundované zhodnocení jeho vlády, také mohlo být podrobněji prozkoumán diametrální rozdíl životní úrovně komunistických elit a prostých obyvatel na venkově, jež mají díky cenzuře a propagandě vymodelované myšlení žádoucím směrem.

Divadelní záznam velmi úspěšného představení Jaroslava Duška inspirované stejnojmenným románem Dona Miguela Ruize. Hlavní představitel a improvizátor se snaží humornou formou změnit pohled na svět, otvírá řadu zajímavých témat jako například jiné vnímání výchovy dítěte či odlišné chápání každodenních událostí. Snaží se člověka změnit k lepšímu s odkazem na starověké civilizace a východní filozofie, odmítá principy dnešní konzumní společnost a zesměšňuje její hodnoty. Představení je rozděleno do čtyř základních částí či hlavních poslání ke zlepšení psychologické a životní situace jedince : Nehřešte slovem, Neberte si nic osobně, Nevytvářejte si žádné domněnky a Dělejte vše jak nejlépe dovedete. Velmi poutavé Duškovo vyprávění je v tomto záznamu doplněno neobvyklými retro záběry s monotónní hudbou na pozadí. Domnívám se, že v některých Duškových myšlenkách je skryta velká moudrost, jiné byly prezentovány spíše z důvodu pobavení diváků, nicméně celkový osobitý hercův projev včetně jeho značné vokální kreativity a tematického zanícení hodnotím velmi pozitivně.

Československý televizní film dramaticky popisující rozpad rodiny, jejíž otec se potýká s alkoholovou závislostí. Geniálně napsaný příběh Jana Hubače a strhující herecké výkony všech postav posouvají tuto neveselou inscenaci na vrchol československé televizní tvorby. Jeden z životních výkonů V. Menšíka v roli Jana Káry, hudebníka hrajícím v nočním baru, jehož závislost přináší celé rodině neštěstí, tvoří z tohoto díla F. Filipa něco naprosto výjimečného. V roli těžce zkoušené manželky potvrdila své vysoké herecké kvality J. Hlaváčová a syna Ondřeje ztvárnil neméně vynikající J. Hanzlík. Celá inscenace nabízí mimořádně silně působivé scény, avšak Hanzlíkův výstup při probouzení opilého otce v baru na pohovce, jenž předcházel jeho dobrovolnému odchodu na léčení, byl nezapomenutelný. V dalších rolích se objevil Č. Řanda jako provokativní strýc Karel, R. Rázlová coby Ondřejova snoubenka Lenka či J. Vinklář jako její otec, doktor psychologie Houdek. Mám dojem, že veškerá slova chvály jsou v tomto případě zbytečná a že pro tento po všech stránkách zdařilý televizní klenot je pět hvězd málo.

Československý devítidílný televizní seriál natočený podle románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří od Jaroslava Foglara. Velmi poutavým černobílým zpracováním těchto geniálně napsaných knih o klubu Rychlých šípů se podařilo H. Bočanovi docílit přesně jako v románech kýžené charakteristické tísnivé, dokonce až hororové atmosféry. Velmi sugestivní byl též hlas R. Brzobohatého v roli vypravěče v úvodu jednotlivých dílů. Z ústřední pětice vhodně vybraných hochů se později herectvím ´proslavil´ pouze Červenáček R. Skamene, ostatní více či méně talentovaní se věnovali jiným profesím. Vedlejší postavy představovaly už začínající herci, často svým věkem daleko převyšující své seriálové postavy, mám na mysli zejména Mažňáka V. Sloupa, Tleskače J. Hanzlíka či jiné vontské představitele v podání J. Krampola, P. Štepánka či J. Satoranského. Kromě pátrání po tajemném hlavolamu a jiných záhadných stínadelských artefaktech v nepřátelském prostředí mrazivou atmosféru zajišťovaly tajuplné osoby Ema (J. Moučka) a legendárního Široka v podání J. Třísky. Sám autor předlohy o seriálu prohlásil, že jedná o nejlepší zpracování jeho knih a já s ním bez výhrad souhlasím, přece však si neodpustím pár nepodstatných výtek. Stopáž jednotlivých dílů mohla být delší a závěr příběhu byl narozdíl od pomalejšího začátku poněkud překotný. Mnoho zajímavých informací o seriálu včetně rozhovorů s hlavními představiteli se divák může dovědět z bonusového dokumentárního dílu natočeném o 34 let později od vzniku seriálu. Zcela jednoznačně si toto dílo zaslouží plný počet hvězdiček a navíc smekám před pan Bočanem a před uměním Jaroslava Jestřába Foglara ohýbám svůj hřbet až k zemi.

Československá televizní pohádka o Honzovi, který se vypravil zachránit tři rozmazlené princezny. Tradiční český pohádkový příběh o šikovném mládenci, který za pomocí kouzelných darů od pohádkové babičky (K. Fialová) přemůže draka a navzdory falešným kamarádům vrátí ztracené dcery panu králi (L. Mrkvička), je doplněn milými písněmi. Pohádkového hrdinu hrál můj oblíbený herec 80. let M. Stropnický, jehož putování za ztracenými královskými dcerami bylo velmi zajímavě znázorněno pomocí Černého divadla. Stropnického uchopení role a jeho cestování po nebesích na srpku Měsíce vnímám jako nejzajímavější prvek pohádky. V rolích princezen s nepěkně načesanými vlasy se představily B. Srncová (dcera zakladatele českého Černého divadla), M. Kvasničková a B. Leichnerová a postavy proradných královských přisluhovačů ztvárnily generál K. Augusta, komoří P. Štěpánek a rádce O. Vízner. Vzpomínám si, že v dětství na mě tato poměrně krátká pohádka mocně zapůsobila, bohužel při shlédnutí pohádky paní Simonové ve zralém věku se očekávané nadšení nedostavilo, přesto se však jedná o velmi milou záležitost.

Československé drama o mladém muži Tomáši Bayerovi, jenž se po návratu z vojny nedokáže uplatnit v běžném životě podle svých představ. Nedostudovaného chemika s maturitou a vášnivého šermíře, kterému dělnická profese nestačila a na technickou inženýrskou pozici v ústecké chemičce neměl potřebné znalosti, si zahrál M. Stropnický. Vedle jeho pracovních neúspěchů se mu také přestalo dařit v osobním životě, neboť jeho manželství a společná budoucnost s bývalou servírkou z jižní Moravy (velmi půvabnou K. Lojdovou) zřejmě nebyla důkladně naplánována a svazek se začal po krátké době rozpadat. Z mého pohledu největší problém spočíval v příliš brzkém uzavření sňatku, pro novomanželku drastické změně prostředí z jihomoravských vinic za krajinu severočeských povrchových dolů, nedostatku blízkých osob a pocitu osamělosti v novém bydlišti a také nerovnoměrně rozloženou úroveň vzdělání mezi manželi. V okamžiku, kdy mladý chemik zjistí, že jeho žena je v jiném stavu a on přesto nebere ohled na její naléhání o návratu do kraje pod Pálavou a dokonce ve slabé chvilce nalézá útěchu v loži se svou kamarádkou taktéž atraktivní M. Gasparovičové, je o osudu manželství jasno. Bayerova kolegu z vojny a šermířského klubu, jenž narozdíl od něho neměl potíže se začleněním do společnosti, ztvárnil M. Vašut. Rodiče Bayerovi, jež si svou snachu kvůli jejímu původu a vzdělání příliš neoblíbili, zahráli J. Langmiler a J. Štěpánková, otce manželky pak J. Tomek. V rolích pracovních Tomášových kolegů se představili A. Švehlík, O. Vetchý, L. Mrkvička a H. Čočková(?). Ústřední píseň a hudební doprovod pochází od předčasně zesnulého slovenského skladatele D. Ursinyho. Neměl jsem pocit, že by hlavní hrdina oplýval nějakým výrazně přebujelým sebevědomím, naopak se domnívám, že se snažil co nejlépe zabezpečit svou rodinu, avšak narazil na překážky, s nimiž si nedokázal poradit. Po delší úvaze se přikláním k ohodnocení tohoto civilního a lidsky reálného snímku J. Matuly čtyřmi hvězdami, zejména pro jeho nejednoznačnost a individuální interpretaci a množství otazníků, jež vyvstaly po shlédnutí tohoto dramatu.