Záviš a Kunhuta

Královna závislá na vítězi, jenž jí v bitvě zabil manžela. Jeden z mnoha skvělých Daňkových historických apokryfů volně parafrázuje události kolem osudové bitvy na Moravském poli (26. 8. 1278), která významným způsobem zasáhla nejen do politické mapy Evropy, ale také do života všech přeživších. Vztah mezi zapovězenou královnou a údajným zrádcem postupně přerostl v milostný románek a ještě později v manželství. Síla Daňkovy hry spočívá, tak jako mnohokrát předtím i potom, především ve slovech, jejichž hodnověrnost nelze posuzovat jen na základě historických skutečností, ale částečně také z hlediska vzájemného prolnutí starověkých mýtů a legend. Jak Kunhuta, tak Záviš se v hereckém ztvárnění Mileny Dvorské a Jana Kanyzy proměňují v obyčejné lidské bytosti, ve smrtelníky, kteří i dnes v různých obměnách odolávají zakázané lásce a jejím svodům. Škoda, že společné štěstí obou milenců netrvalo ve skutečnosti déle než několik málo let. Dějiny jsou neúprosné. (15.05.2016)

Československé historické drama zasazené do období po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278. České země jsou ve správě Oty Braniborského a královna Kunhuta Uherská, vdova po Přemyslu Otakaru II. prchne z vězení na Bezdězu na tvrz v Hrádku na Moravicí v opavském vévodství. Na hrad, jenž je majetkem Mikuláše I. Opavského, Přemyslova nemanželského syna a kde se ukrývá královna Kunhuta, jež se nechce podřídit habsburskému diktátu, přijíždí Záviš z Falkenštejna, český šlechtic z jihočeského rodu Vítkovců. Tato kontroverzní postava českých dějin je považována za zrádce, neboť jeho rod vystoupil s rakouskou a štýrskou šlechtou proti Přemyslovi a v bitvě na Moravském poli ho nepodpořil, nyní však nabízí překvapené královně své spojenectví, dává najevo nechuť žít pod habsburským císařem Rudolfem a braniborským správcem Otou. Mezi osamělou královnou a charismatickým šlechticem pomalu vzniká milostné pouto, z něhož vyšel jako plod lásky Ješek z Falkenštejna a jež je přerušenou až Kunhutinou smrtí v roce 1285 na tuberkulózu. Do rolí hlavních historických postav byli obsazeni M. Dvorská a J. Kanyza. Toto komorní historické drama diváka zaujme především vynikajícími dialogy, jež pochází z pera O. Daňka. Do stěžejní linie milostného sbližování retrospektivně zasahuje rozhovor Záviše s Králem železným a zlatým v předvečer osudné bitvy, kde mu nabízel své služby, avšak dialog mezi těmito muži se zřejmě nikdy neodehrál, neboť na něho odkazuje pouze historicky nevěrohodná Dalimilova kronika. Zmíněného majitele panství, na němž se Kunhuta skrývala, Mikuláše I. Opavského ztvárnil V. Kratina a tento šlechtic, jemuž se pranic nelíbilo, jak se zrádce z rodů Vítkovců stal královniným společníkem a milencem, se později v roce 1290 odsouzenému Závišovi krutě pomstil na zámku Hluboká stětím. Krutosti tehdejšího středověkého světa byly v hodinovém dramatu pouze naznačeny, avšak i tak je patrno v jakém zbídačeném stavu se České země nacházely. Drama režiséra O. Koska s uchu lahodícími Daňkovými dialogy z období bezvládí na českém trůně, atraktivního úseku českých dějin, mě nesmírně zaujalo, a jako u podobných historických televizních snímků volím nadprůměrné hodnocení. (02.11.2017)

Kamarádka inscenaci vypnula v okamžiku, kdy "zrádce" Záviš přijíždí do Hradce za Kunhutou a Kunhutu brání Mikuláš... Já ji viděla už podruhé a kupodivu jsem v obou případech vydržela až do konce, ačkoli tahle mýlka zdaleka nebyla jediná neboť příběh byl plný klišé, které se předávají po léta (či dokonce po staletí). Celkový dojem, kolísá někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Napoprvé jsem si zas až tolika chyb nevšimla, napodruhé už ano. Ať už se jedná o tzv. Závišův kříž, který se zde klidně jihočeskému velmoži houpe na krku, ačkoli jde o kříž ostatkový a pocházel z Uher a právě od Kunhuty; přes Závišův pokus o dvojí zradu až po Mikulášův pobyt na Hradci Opavském, ačkoli byl tou dobou v uherském zajetí. Navíc to místy vypadalo, jako by se autor předlohy a scénarista Oldřich Daněk nechal inspirovat spíše příběhem Richenzy (Rejčky) a Jindřicha z Lipé, neboť zde byl Záviš ženat a bavili se tam o stříbře z Hory Kutné... Kladně hodnotím zejména dialogy (jak už tady rovněž někdo píše), občas byly i vtipné, a také to, že samotná hra vyzněla kladně pro Záviše. Kdybych ji viděla, aniž bych toho o něm mnoho věděla, nabyla bych dojmu, že to přes všechny své chyby byl slušnej chlap. A to je přesně to, co bych chtěla, aby se lidé dozvěděli a z takových historických her si odnesli, protože taková je skutečnost, aspoň dle mých (domnívám se, že dostatečných) znalostí o něm, byť jistí romanopisci, historičtí popularizátoři, ale i kronikáři a skuteční historikové, se ji snažili zamlžit. Hodnocení u mě však snižuje také obsazení. Zejména představitel hlavní mužské role mě při prvním zhlédnutí doslova iritoval. Kanyza podle mě na obsazení do téhle role nemá na ni ani obličej ani nic jinýho a navíc mě nudil již jako výše zmiňovaný Jindřich z Lipé (v Královském gambitu). Ale to je věc osobního vkusu, někomu se naopak líbit mohl, já si prostě Záviše představuji jinak, třeba takový Luťanský by se tam i vzhledem i věkem hodil mnohem více. Události, které se točily kolem Moravského Pole byly sice hlouposti, ale nikoli z důvodu, že by si je autor vycucal z prstu, ale proto, že vycházel z kronik třč. Dalimila, Březanových a Matyáše Neuenburského, v nichž se ohledně MP nacházejí romantické i méně romantické dezinformace... I přes všechnu svou kritiku a hodnocení jsem ale vděčná, že něco takového vůbec vzniklo a musím konstatovat, že Mileně Dvorské to tam moc slušelo a Vladimíru Kratinovi jako Mikuláši (který tam sice neměl co dělat, protože, jak už jsem uvedla, byl tou dobou v zajetí v Uhrách) samozřejmě taky... (23.09.2011)

Oldřich Daněk dokonale zpracoval to mystérium, které nás pronásleduje po staletí. Byl Záviš za Přemyslem? Co si ve stanu řekli a mohlo to nějak zvrátit nevyhnutelnou katastrofu naší dynastie? Co byla ta Kunhuta vlastně zač, že se Závišem nechala zlomit? Byl Záviš opravdu tak neodolatelný nebo Kunhuta štětka? Či jen slabá žena pod tlakem? To se nedozvíme a ani inscenace nedá odpovědi. Je to jen plácnutí do vody, ale faktem je, že jsem tam v tom stanu byl s nimi a to se počítá.  Za ty rozhovory Přemy se Závišem tedy 75% (15.07.2022)

Vynikajici dankovka stojici na kvalitnich dialozich a krasne vyprave. Vcelku i historicky presna, jiste Mikulas O. byl v zajeti, ale v ramci jakesi dramaticke zkratky ho lze prezit i v opavskem hradci zvlast, kdyz jeho nacrtnuty vztah k Zavisovi odpovida historicke skutecnosti. Taktez setkani Zavise s Premyslem pred bitvou na MP se neda jen tak jednoduse vyloucit, tr Dalimil je docela casove blizky svedek. Dve velke vytky bych vsak mel. Za prve Kunhutu by mela hrat tak cca o deset let mladsi herecka, nic proti vykonu Mileny D. A za druhe komentar zvlast ten zaverecny byl nadbytecny. Jak zkoncil Zavis si lze precist v kazde ucebnici. Kdyz se tvurci rozhodli ukoncit pribeh tam, kde ho ukoncili, meli ho ukoncit se vsim vsudy. Jinak vyborny byl hlavne Petr P v roli krale Premysla Otakara, libil se mi i vykon ustradni dvojice a taktez pan Kratina v roli Mikulase. Mimochodem, panove Kanyza a Kratina se mi vzdy trochu pletli, tak jsem rad, ze jsem je jednou videl i hrat pohromade. Skoda kratke metraze filmu. Za mne vynikajicich 80 pro. Edit: Zrovna dnes zemrel reziser teto inscenace pan Otakar Kosek. Čest jeho dílu i památce. (21.02.2022)