RyxiraAmy

Ne, nemůžu si těch 5* odpustit. Možná to má své chyby, ale ty ráda prominu.

Přiznám bez mučení - před televizí jsem kvůli tomu seděla do tři čtvrtě na dvanáct (chodívám spát tak v deset - pro představu o velikosti mého odhodlání to vidět). A přiznání číslo dva: nelituju toho. Vzhledem k okolnostem jsem ani neočekávala žádný zázrak. Ve většině scén je vidět, že rozpočet rozhodně nebyl nějak závratný, ale zato plně využitý. Bojové scény mohly být maličko věrohodnější, už proto, že ve filmu není jejich význam zrovna zanedbatelný. Příběh (který prostě NEMŮŽE skončit dobře, na to nemusí člověk být bůhvíjaký génius) je celkem urovnaný, aby se tak řeklo, nikde žádné výmoly či větší díry v betonu a divákovi se nestane, že by seděl, zíral (na obrazovku) a v hlavě mu běželo tak dobře známé "..to si dělaj prdel." Pokud nejste na (romantické) klišé vyloženě alergičtí, máte pochopení pro herečky, které nebrečí úplně věrohodně (Kristin Kreuk - kde jsem ji to jen viděla?) a pro filmy, které míří přímo na televizní (nad)průměr, nebudete zklamaní.

Pro mě zklamání. Po výborné dvojce jsem čekala něco víc než pouze dokonalé triky a záplavu Iron manů. Připadá mi, že je to celé nedotažené a zanechané po dějové stránce někde na půli cesty. Motiv k najmutí hereckého pošuka (jakkoli skvěle ztvárněného Benem Kingsleym) a odpalování bomb pomocí zmutovaných lidských experimentálních králíků Guye Pearce, jinak skvěle slizkého záporáka, je poněkud nejasný a pokud byl jasně nastíněn, nezaznamenala jsem to nejspíš kvůli místy až "přetechnizovanému" obrazu. V paměti mi utkvěla zejména scéna, kdy Tony Stark prozkoumává digitální místo činu u sebe v obýváku - ano, je to obývák technického génia a milionáře, ale i ten by se měl trochu mírnit. Postava Rabeccy Hall mi pak přijde všechno, jen ne smysluplná .- naopak, je tu jaksi navíc a vzhledem k okolnostem to nakonec vypadá, jako by nás její existence měla upozornit především na amorálnost jejího šéfa - a o té už nikdo nepochybuje, ne? Děj tak pokulhává a dostává se do pozadí na úkor dokonalých akčních scén, kdy se hroutí všechno, co může a zbytek se povážlivě třese. Ano, u dobrého akčního filmu to obvykle stačí, ale Iron Man pro mě (na rozdíl od Thora) vždycky aspiroval na něco víc.

Po titulcích jsem přemýšlela o čtyřech hvězdičkách, po chvilce uvažování jsem hodnocení snížila - hlavně kvůli ne zrovna hladkému startu. Nechápu, proč je v žánru drama - je to všechno, jenom ne vážné. Nejzajímavější je děj zhruba v polovině, kdy má Casanova tři tváře a ani jedna se mu nezamlouvá. Největší problém vidím naopak ve vztahu k Francesce - proslulý svůdník a dobyvatel žen potkal tu svou jedinou a všechny ostatní pro něj přestaly v té vteřině existovat. Úlet. Nicméně i přes pár karambolů děj graduje do úsměvného finále a ačkoli je od začátku celkem jasné, jak to všechno dopadne, přece konec zahřeje na duši. Nevím, proč mě to napadlo, ale ačkoli to není žádný zázrak, je to lepší než Láska Nebeská a Elizabethtown dohromady.

Tanec ano, to ostatní ne - prostě taneční film, kde u zbytku nezbývá nic jiného než sevřít zuby a přetrpět tunu klišé, školácké chyby ve scénáři a dialogy, které občas uráží divákovu inteligenci.

Když se to vezme kolem a kolem, žádný zázrak to není, ale stejně je to pořád lepší, než ta záplava seriálů pro teenagery (tj. mé věkové kategorie) plná vlkodlaků, upírů a podobných nesmyslů.

Ani nevím, proč těch pět hvězdiček. Možná proto, že je to něco úplně nového a originálního v původním významu tohoto slova.

Moderní zpracování pohádek, nynější trend, mi nevadí. Nevadí mi určitá předvídatelnost, přehnané množství krve, úporné hláškování ani žena s kulometem v ruce. Co mi tedy vadí na Jeníčkovi a Mařence? Snad z každého záběru je vidět úporná snaha šokovat a překvapit, bohužel výsledkem je pravý opak. Naprosto jasně je děj nalajnovaný přibližně v desáté minutě filmu. "Záhadná" odolnost sourozenců vůči kouzlům je pouze trapnou výmluvou, aby byla šance se v závěru s tou babou čarodějnickou pořádně poprat. Film v zásadě nenabízí vůbec nic nového, aspoň ne pro diváka zvyklého už téměř na cokoli, obzvlášť co se filmů podobného žánru týče, a podobné zklamání nezahojí ani Jeníček s těžkou cukrovkou. Jeremymu Rennerovi poloha cynického a na vše zvyklého Jeníčka celkem sedí, ale Gemma Arterton za ním těžce pokulhává (díváte se na ni a máte stejný pocit, jako když Kirsten Stewart ječela v brnění na ostřílené vojáky jako Johanka z Arku). Pro ty, kteří byli moudří a ještě nevyhodili peníze, mám radu: Pusťte se trailer desetkrát za sebou, přečtěte dva komentáře a prolítněte fotky. Ušetříte 200,-, čas a vyhnete se zklamání.

Upravené adaptace pohádek jsou v módě a jak to tak bývá, některé jsou povedenější než jiné. Červená Karkulka s Amandou patří k těm jiným - slátanina beze smyslu, plná dějových nesrovnalostí a postavená na špatném scénáři. Rádoby šokující závěr je spíš jen trapný a rozpačitý, na sto honů je v něm cítit touha překvapit a strhnout, která se ale díky předchozímu stominutovému trapasu míjí účinkem.

Jednička se mi líbila, v rámci žánru to asi o moc lepší být nemohlo. O to větším zklamáním je dvojka, která nejenže vysává jedničku, ale navíc to málo, co je její, nestojí za nic. Některé dialogy jsou toporné přímo neuvěřitelně a přítomnost klišé v dobré polovině z nich taky zrovna neoslňuje. Tanci samotnému ovšem není co vytknout. Jinak ale nezájem a hlavně zklamání...