emma53

Jemné a citlivé drama, sklouzávající do psychologických úvah, které nejsou na škodu. Přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já. Tohle je jeden z ojedinělých způsobů jak řešit tak závažný problém, ne každý to může uskutečnit. Přece jen jsem ale od Ozona viděla už lepší snímky, včetně zde již jmenovaného 5 x 2. A jeho nemoc se projevuje specifickými bolestmi, které jsem zažila u svých známých a to jsem zde postrádala, takže i konec mně přišel trochu mimo, ale ono to bylo o něčem úplně jiném, tak to respektuji..........

Naprostá spokojenost. Takových filmů je už málo v arsenálu romantických filmů a tak díky za skvělé dialogy, bezva muziku a sympatické herecké obsazení a že je to předvídatelné atd.........tsss, házím za hlavu.

Velmi zvláštní film o dětské duši, jejich fantazii, cítění a setkávání se s realitou smrti. Anna byla nádherná bytůstka jak z říše pohádek, k tomu pomalejší tempo, téměř beze slov a přece tak přitahující mou pozornost

Jak se zde mnozí vyjadřují, tak jde opět o hluboké drama, kde se postavy postupně vyvíjí, ale já jsem ho dala na víckrát a to by se nemělo stát. Stopáž je neúměrně dlouhá a tentokrát se mně přes snahu režiséra jít do větší hloubky všech postav a děje, nepodařilo proniknout tak, jak bych chtěla a to přikládám skutečně přepálené stopáži. Souhlasím s uživatelem Aki a Laik_60.

SPOILER: Tak tohle já neberu. Nejdřív celý nažhavený hledají tátu a pak se na něj s klidem barona vykašlou. A to nemluvím o Julianne, která hrála jednu z matek. Kluk, kterého by se táta i rád ujmul, dcery taky a pak taková slátanina na konci, co to bylo??? A ještě k tomu vyfláknout se na Marka, to se přece nedělá a dooost mi to naštvalo. Herecky nemám vůbec žádných námitek, vyzněl ojediněle přirozeně, hudba super, nicméně víc jak trojku nedám.

Já na tom byla podobně jako larelay. Asi půlhodinu jsem přemýšlela, jestli nemám takovou chujovinu raději vypnout, ale nějakým zázrakem se stalo, že jsem se pak nemohla trhnout. Je to smutný a moc, ale díky hereckým výkonům, kteří to hráli bezvadně a mojí zvědavosti jak tohle může skončit, jsem to dala celé. Dustine, Dustine, dal jsi mně docela zabrat. Jsem zvědavá, s čím vyrukuješ příště......

Tak a mám monitor jak řešeto, nevím jak se mrknu na dvojku. Mrtvoly jsem přestala počítat asi po deseti minutách, to nemělo cenu, ale tu zlost jako John na začátku jsem měla snad stejnou. Maximální tanečky od začátku do konce, dlouho jsem nic podobného neviděla, budiž jim k dobru, že jsem ani nemrkla a byl konec. Ještě by mě zajímalo, co je s tou vrnící, černovlasou kočičkou, doufám, že dvojka to rozlouskne. Keanu Reeves byl naprostá jednička a moc bych za to nedala, že si po natáčení dal havaj někde na Bahamách. Ale ostatní hráli také skvěle, Michael Nyqvist se za svého záporáka určitě nemusí stydět. "Víš kdo to byl? Ne. No přece JOHN WICK!"

Kurtovo meditování o životě, kde se několikrát zmínil o tom, že měl chuť ustřelit si hlavu. Asi nikoho v té době nenapadlo, že to hned příští rok uskuteční. Bylo zajímavé poslouchat ho, když vyprávěl o svých snech, třeba jak být geekem, o jeho rozhovorech s mimozemšťany, o jeho želvách. O jeho postoji k životu, mediím, drogám a penězům. V neposlední řadě k jeho největší lásce, hudbě. Na kluka, kterému bylo v té době asi 26 let měl na spoustu věcí celkem jasný a realistický pohled, jen uskutečnění některých cílů bylo už nad jeho síly. Droga je svinstvo, ona mu sice ulevila od bolestí žaludku, ale nakonec stejně skončil moc smutně. Kluk s velkým srdcem, ale moc krátkým životem. Jinak to byla moc povedená záležitost AJ Schnacka, který nám zprostředkoval tahle noční setkání s Kurtem, díku mu.

Eadwerd nebyl pro mě absolutně světoznámý fotograf pohyblivých obrázků, ale teď už můžu občas zaperlit slovy : " Jak to, že ho neznáš ? " :-))) Byl to osobitý životopisný film, kde mně chvílemi udivovalo, čeho všeho byl pro své pohyblivé obrázky učinit. Ale já jsem neznalec, tak to nemohu soudit. Litovala jsem jeho krásnou ženu, ale je to téměř vždy riziko, vzít si někoho, kdo je tělem a duší zaujat hlavně svým zájmem jako v tomhle případě Eadweard.. Konec byl překvapující, to jsem nečekala, ale takovým lidem je těžké vidět do hlavy, co se jim tam odehrává.

Peníze, noční klub, gangsteři, bouchačky a hezký holky, zkrátka dobovka se super atmosférou jako víno. Přiznávám, že příběh jako takový byl na druhé lajně, protože já sledovala a poslouchala tu muziku, tanečky a stepování s takovým zaujetím, že mně trochu unikal děj. Ale vůbec mi to nevadí, třeba dám jednou repete a nastoupím na kolej zvanou scénář, režie a podobně. A co bylo maximální, tak sledovat to hvězdné obsazení jak Gereho, tak Cageho a jiné o cca třicet let mladší. To byl prostě bonbonek celého Cotton Clubu.