emma53

Závěr prvního dílu byl zakončený tak zajímavě, že jsem rozhodně zvědavá na další pokračování............a vzdala jsem to po třetím dílu, vůbec jsem se nechytala. Ještě co se týká mých pocitů, tak to je fakt, že noc, tmavé tunely, sklepy, zkrátka tma, kde vidím někdy jen obrysy kohosi, ještě dobrou atmosféru nedělají. Když je to občas a plní to tutově svůj účel , tak to se dá snést, ale pokud je to téměř imrvére, tak to neberu.

Naprosto dokonalý příklad neschopnosti soudní jurisdikce, která se táhla neskutečně dlouhou dobu a výsledek? N e u v ě ř i t e l n é, v podstatě vynucené prohlášení zdánlivě podezřelých. A to se této kauze věnovalo a podporovalo mnoho slavných osob, včetně mého oblíbence Eddieho Weddera, který se zúčastnil i závěrečného verdiktu. Amy Berg si zaslouží obrovskou pochvalu za to, že to dokázala tímto způsobem zpracovat i když některé fotografie byly hrůzné.

Po prvních chvilkách Brownova hudebního vystoupení jsem zjistila, že na tuhle hudbu musím mít zavřené oči, mít to správné naladění a pak to nechat do sebe pomalu transfundovat. Za chvíli to se mnou pohnulo a já ožívala v rytmu jeho zpěvu, podupávala nohama do země a pak mě to postupně zvedalo obrazně ze židle. Jeho život byl jako jeho zpěv. Někdy k uzoufání smutná, jindy živelná jak povoden. Chadwick Boseman je herecký bůh, hrál to tak uvěřitelně, že jsem pak na YouTube pomalu nepoznala, kdo je originál a kdo je Boseman. Když jsem si poslechla jeho duet s Pavarottim, tak jsem byla vedle, poslechněte si to. Jen mě mrzí, že ta dlouhá stopáž mnohé odradí, ale kdo tuhle hudbu miluje, neváhejte.Ruleta 2018

Bena si většinou cíleně nevybírám a tak i tady jsem měla obavy, co mě čeká. Naprosto zbytečně! Byla to jedna z rolí, která měla naprosto jinou kvalitu než všechny jeho ostatní snímky. Ne, není to pro každého a asi na to musí být asi i to správné rozpoložení. Rekapitulace nad svým dosavadním životem.......málo uspokojující, málo representativní, silně průměrný....a podobně. Jeho cesta se synem a telefonáty, či osobní rozhovory s jeho "kamarády" z minulosti mu odpoví. Jak? Podívejte se. Na konci to bylo vážně klišé a přesto se mně draly do očí slzy, ale to jsem já, rozená cíťa, nic nového sluncem.

Je to jakákoliv červená knihovna, na kterou narazíte kdekoliv v knihkupectví. Jasně, že bych si jí nekoupila, ale proč kolem toho filmu dělat zase tolik humbuku, to mně hlava nebere. Dorman nám trochu zmužněl a Anastazie je z něj stále vedle a stejně se podívám i na trojku, tak co.........

Tak tohle jsou přesně ty snímky, které miluju, které se nenápadně a pomalu vkradou pod kůži a zůstanou tam až do úplného konce. V tomhle případě na tom má zásluhu bezesporu především Rooney Mara a skvěle vytvořená atmosféra smutku a melancholie, včetně vizuálně nádherných momentů na které se nezapomíná. Možná tam nějaké slabiny byly, ale já je tentokrát ani nevnímala a nechala se unést příběhem, tak jak byl předložený a vychutnala si ho se vším všudy. Díky za takové filmy, jen houšť.

Ale aby jste se nemýlily, já bych oběma holkám šoupla pár přes prdelku. Svět je holt někdy na draka a já doufám, že se z toho nějak vylížete, protože takhle by to tedy nešlo. Sean to točil po svém, s barvičkama pomalu jak Almodóvar, ale Florida přece musí hýřit barvami, alespoň v mých představách ano.

Zřejmě bych Angelině vytkla tak dlouhou stopáž, myslím, že to šlo trochu prostříhat. Na druhou stranu jsem přemýšlela, jestli to nechtěla tak trošilinku zdokumentovat pro svého adoptovaného syna, který je právě z Kambodže. Kdo ví? Rozhodně to muselo být příšerné žít v takových podmínkách, vidět kolem sebe mrtvoly a mrtvoly. Pracovat v nelidských podmínkách a jídla mít jak pro mravence. Jistou účelovost jsem tam viděla, ale myslím, že Angelina má našlápnuto na režijní stoličku solidně.

Scénář je poměrně jednoduchý, lze ho zařadit do jakékoliv jiné instituce, ale ten francouzský pel, kdy na mě prýštila nejen chemie těch dvou osob, to je pro ně tak typické, že bych to poznala i beze zvuku a titulků. To nevlastní každá země. A jen tak mimochodem, neznám zamilovaného člověka, který by jednal naprosto smysluplně..........to jen tak na okraj.

Lino nepotřebuje žádnou zbraň, jemu stačí jediný pohled a mrtvoly padnou bez hlesu na zem. Miluju tyhle herce, kteří pohledem a mimikou mnohdy řeknou daleko víc než mluveným slovem. Ke konci jsem přemýšlela, jestli by nebyl nejlepším východiskem dobrovolný pád ze střechy dolů. Já osobně bych to nutkání měla:-) Čas od času se ráda dívám na tyhle praštěné komedie, kde se jen báječně odreaguju od těch skutečných trablů života. A taky se mně moc líbil ten typicky francouzský hudební podkres.