navorski

Obrazově dokonalý dokument o tom, co kdo skrývá a odhaluje, je nakonec z poloviny spíše hraným filmem obsazeným reálnými lidmi. Skvělý námět, skvělý film, ale moje velké očekávání bylo trochu zklamané lehce nedotaženou formou. Jinými slovy, kdyby se celý film přestříhal, výsledek by byl asi stejný. Celé to totiž funguje jen díky jednotlivým mikropříběhům, jejichž poskládání za sebe nic moc navíc nepřináší. Ale i tak to stojí za to. Seidl je Roy Andersson z Vídně. A shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo přání být Rakušanem. Ale to už je asi trochu jiný příběh.

Moc se mi to nelíbilo, ale jsem z toho docela znepokojený... Tak nevím. Člověk je asi v srdci opravdu mrož. Na konci závěrečných titulků se to ukáže.

Skoro Klub rváčů, bohužel v 80. letech by to bylo až moc postmoderní. Tenkrát ten závěrečný souboj byl prostě potřeba...

Česká televize jede do Hollywoodu. Zajímavé setkání s českým skladatelem, který dobyl továrnu na sny. Ale jako celek je to až moc sterilní a průměrné. Jen takový sled rozhovorů a ne moc dobře rozehraných situací. Je jasné, že natáčení v USA bylo asi komplikovanější než by se mohlo zdát, ale problém je spíš v tom, že tomu chybí hlava, ruce nebo srdce. A aspoň trochu lepší název.

Jako díl z Příběhů ze záhrobí by to šlo. Ale muselo by to být o hodinu kratší.

Na tomhle filmu je nejlepší Jan Tříska. Sice tam pronese asi jen jednu větu, a ve dvou dalších scénách jen stojí a poslouchá, ale hraje to jak v Shakespearovi. Zřejmě už trénoval na Igora Hnízda.

To hodnocení je především za obrazovou stránku. Za plný zásobník nápadů, který totálně rozstřílel všechno, co dělá filmovou řeč filmovou řečí. V obsahu jsem se až na pár jednotlivostí úplně ztratil.

Variace na klasické téma Macura vs. Rychtář & Bartošová. Zlý klaun bije svou ženu, která ho přesto miluje a smutný klaun se tomu snaží poměrně iracionálním způsobem stát v cestě. Samozřejmě to není tak jednoduché, protože v tom jsou prvky historického filmu, magického realismu, slasheru a bohužel i komedie. Podle mě námět i pojetí stály jen kousek od virtuózně zkomponovaného filmu, ale myslím, že se to nepodařilo vybalancovat. Některé postavy se chovají tak moc nelogicky, až to vypadá, že někdo vystříhal čtvrtinu scén, ve kterých to bylo více rozpracováno. Věřím, že kdyby Iglesia předal scénář Jodorowskému ke zfilmování, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Vizuálně to působí celkem pěkně, ale obsahově a významově to dost kulhá.

Tuhle postapokalyptickou hříčku zřejmě pekl pejsek s kočičkou. Je to dost hrozné, ale Dolph je tam v pohodě.

Strašidelný horor se silnou atmosférou, téměř bez laciných lekaček a s tak jednoduchou, ale účinnou zápletkou, že člověka zamrzí, že ho to nenapadlo jako prvního. Tenhle film obsahuje svůj vlastní malý vesmír, ve kterém do sebe všechno tak nějak chaoticky zapadá. Nehledejte v tom realistické motivace postav. Filmy nemusí imitovat skutečnost, můžou se jí také úmyslně vzdalovat. Za pozornost stojí i záměrná časová neukotvenost. Až příliš staré filmy v až příliš staré televizi, džínové bundy, žádné mobilní telefony a k tomu futuristická čtečka e-knih ve tvaru pudřenky, která to celé na konci "vysvětlí". (Mimochodem, ta e-pudřenka je zřejmě výmysl autora, nikde na internetu nic takového neprodávají...) Je dost možné, že autor mířil výš než jen k metafoře o pohlavně přenosných chorobách.