Recenzie (1 644)
Největší přání (2012)
Pestrá škála cest ( někdy důstojných až obdivuhodných, leckdy plytkých ) nové generace dospělých za štěstím v éře demokracie. Hudba ♫ náladově podtrhuje celkově humanistické vyznění v duchu Jana Špáty.
Strieborný vietor (1954)
"V Boha nevěřím a ženská už mě dostala!" - Tak hučel vítr v dobách dekadentních -"Krásné je to!" -"Každej ví svý." Na léta padesátá závan trochu jiného nadšení mládí, trochu jinačí svoboda septimánského zvrhlíka pod dozorem katechety. A s Ančou ? S tou je to vždycky těžký. "To je faleš, to se nemůže brát za štěstí."
Slaměný klobouk (1928)
Labicheova klasická divadelní taškařice možná bez zvukového vyjádření dialogů trochu ztrácí, ale na svou dobu je důstojným a invenčním zpracováním. K dobovým zpracováním patří i divadelní adaptace raných V+W
Čistá duša (2001)
Bez scénáristického Hollywoodu mohlo jít o civilní drama za 5*, které je takto ubíjeno lacině zpracovanými kousky napsanými pro Alicii i neúprosně monotónním tempem. Promarněná šance
Jeremiah Johnson (1972)
Slušná westernová alternativa s oslabeným příběhem a trochu jinou romantikou. Ze stylově poměrně roztříštěné ♫ hudby jsou spíše zajímavé než podmanivé alternativní názvuky, z obrazů může potěšit setkání se starcem v závěru.
ČT Live - Vivaldianno MMXII (2012) (koncert)
Jeden "projekt" má větší účinek než 100 pořádnejch koncertů, a protože tohle všechno Dvořák se Svěceným vědí, připravili hudebně a moderátorsky lehce unylý, sice vizuálně nepříliš kultivovaný ale přiměřeně pestrý program zábavy pro ty, kteří by jinak poslouchat nevydrželi a další zvukové nuance neocenili. A proč ne rovnou pop-Requiem ? Landa ví. Vanessa ví víc. 1-2*
Božská Ema (1979)
Pohříchu jen (v mnoha aspektech) televizní zpracování tématu. O velké osobnosti, ke které bude dobré se ve filmu ještě někdy vrátit.
Graffitiger (2010) (študentský film)
Nádherně atmosférický příběh z prostředí urban jungle. Při nesporných tvůrčích schopnostech zbýval reřisérovi stejně těžký úkol jakým je pro jiné najít jakýkoliv plodný nápad - totiž nerozvařit potenciál tématu a udržet ho ve střídmě sevřeném tvaru. Gratulace ♫
Súkromný vesmír (2011)
Pěkná řádka let rodiny na stránkách tatínkova deníku a v záběrech dokumentaristických i domácích. Nenápadné vystižení všední malosti doby minulé i současné s adoptovaným věčným Slavíkem coby nečekaně výstižným (až zábavným) průvodcem. Škoda oslabené ženské linie příběhu, ale i dokumentaristika má svoje lidské limity
Alibi na vodě (1965)
Milé drobné odkazy na cinéma-vérité a 8a1/2 v malé české detektívě, pohrávající si s prostředím filmu i nehereckými výkony. 3-4*