Gertruda.W

Toto je fakt jiná káva oproti té americké (že by mokačíno?). Není to jen thriller. Přes tu hustou atmosféru, přes to, že se to chvílemi jeví jako obyčejný thriller hororového typu, vás to nutí přemýšlet a přijdete na to, že to vůbec není tak jednoduché, jak to vypadá. Fascinující minimalismus, úchvatné jako výborné víno s opravdu dlouhou koncovkou. Mňam. A mimochodem, s těmi Dány to mám podobně jak píše dank011.

Dánské drama/komedie - Jensen, Mikkelsen, Kaas, Bro. Čekala jsem, že to bude dobré, ale toto! Vynikající černo černé, myslím, že nejlepší černá komedie co jsem viděla. Nevěřila bych, komu budu ve filmu fandit! Ujetí, zakomplexovaní týpci, co dělají hrozné věci nevinným lidem! To jo, ale nezažili jste taky, že jde život tak trochu mimo vás, že to nemůžete zastavit? Zbývá jen se s tím nějak srovnat, po svém. Mám pro ně prostě pochopení. Zábavné od začátku až do konce. Výtvarná stránka filmu, herci, dialogy, hudba – výborné. Pokud ovšem postrádáte smysl pro humor, zvlášť ten černý, varuji vás, nedívejte se!

Jak pravda a láska zvítězí, ale my nevíme kdy, takže se nám může zdát, že je to naopak. Současné, v historických kulisách a to nádherných moravsko-českých. Náladou opravdu připomíná Amadea. Společné prvky mají tyto filmy i v obsahu. Kurevská nespravedlnost. Ale smrt prostě nemusí být prohra. Jsou věci, které mi ve filmu nesedí. Až příliš počítačově vyumělkované některé scény. Královně zamilovanost bohužel moc nevěřím, spíš jakoby to byl z její strany praktický kalkul. Tak to asi být nemělo. Ovšem nemůžu jinak, než za 5. Za příběh, za to pomalé tempo, výpravu, náladu a za herce a jejich práci (hlavně Følsgaard, Mikkelsen, Dyrholm, Dencik).

Válka a její důsledky z pohledu poražených. Emocionálně velmi silný film. Sledovala jsem s pocitem, že nemůžu dýchat. Všichni v tomto středoevropském prostoru máme tuto válečnou zkušenost v genech, proto je to tak silné. Kdo je vlastně oběť a kdo vítěz? Nejsme náhodou všichni poražení? Nádherná je i vizuální stránka filmu, fantastická kamera, herecké výkony, zvlášť u dětských herců obdivuhodné, uvěřitelné, vynikající.

Příběh andělů, působících na zemi. Když pominu to, že role andělů v našem světě se trochu přeceňuje, tak přesto hodnotím film pěti hvězdami. Za atmosféru, za zážitek. Kombinace kamery, záběrů z kterých mám závrať, dialogů, hudby, střídání černobílých a barevných částí. Jak režisér dokázal zhmotnit myšlenky a city. Mimo jiné mi dal pocítit atmosféru Berlína, jak jsem ho jako normalizační dítě nikdy nemohla zažít. A překvapilo mě, že ten vnější svět tam byl stejně špinavý a zanedbaný, jako byl ten svět tady. Ale lidé žijí, milují i tvoří právě proto, že náš život není jen to vnější co je vidět.

Je to takový holčičí sen pro intelektuálky. (Ale možná i pro muže, co já vím?) Souznění duší, žádná tuctová hollywoodská romantika, žádný sex. Charismatický stárnoucí unavený muž a inteligentní krásná mladá unavená žena se setkají v hotelu uprostřed šíleného japonského velkoměsta. Společnou mají vlastně jen tu nespavost, ale tím setkáním se změní, pocítí, že v tom všem nejsou ztraceni a nejsou sami. Smysl lidského potkávání. Vynikající atmosféra, humor, herci.

Lidé jsou všude na světě stejní, stejné starosti, stejné emoce. Můžete mít domov kdekoliv, bez ohledu na to, jak silné máte rádi kafe. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Můžu ho vidět stále znovu. Je jako dobrá knížka, jak stárnu, vnímám pokaždé trochu jiné detaily.

"Přiznám se, že je to nad moje chápání. Za prvé to společnosti vůbec k ničemu není. Za druhé to zkrátka k ničemu není..." A mně to tak nějak dalo radost ze života.

Já chci také takového právníka. Svět je tak nespravedlivý a život tak těžký. A takhle by to mělo být. Pohádka, jakou prostě někdy potřebujeme. Díky Clinte za to, že jste.

Film si v emocionálním působení nezadá s těmi líčícími hrůzy koncentračních táborů. Nejde se utěšovat tím, že trpí ti, kteří to vše zavinili. Neexistuje kolektivní vina. Kdo jsou viníci zla? Ti, kteří ho páchají nebo ti, kteří k němu dávají příležitost? A co ti, kteří mu přihlížejí? Ach to ulehčení, že je to dávno pryč! Také se díváte na záběry z Ghuty? Co na to říkáte?