Lamiczka

Vůbec netuším, jak mi mohl tento perfektní snímek tak dlouho utíkat pod prsty. Mě, milovníkovi fantasy a sci-fi, obdivovatele filmových adaptací komiksů. Chyba napravena, působivé dílo shlédnuto. Ústřední herecké dvojici, v podání Natalie Portman a Huga Weavinga (který krátce po natáčení pod maskou vyměnil Jamese Purefoye), se nedá pranic vytknout. Natálka je mojí ženskou múzou a takřka bezmezně ji obdivuji. Zatím jsem nenarazila na film, ve kterém by se mi nelíbila nebo hrála mě nesympatickou roli. Pevně věřím, že jí to ještě dlouho vydrží, je opravdu božská. Pro svou roli se dokonce nechala ostříhat do hola, hluboká poklona! Ač není hlavnímu mužskému hrdinovi – V – vidět za celou dobu do tváře, předkládá jeho herecký představitel rovněž precizní výkon, v průběhu celého snímku jsem si ho velice oblíbila. Není zlý, jen zkrátka ví, co chce a jde si tvrdě za tím. Charisma má na rozdávání, zároveň dokáže být vtipný, laskavý, chápavý, ale především loajální myšlence, kterou za žádnou cenu neopouští. Scénář se dle fanoušků drží striktně komiksové předlohy, sám autor – Alan Moore – se k celému snímku staví negativisticky a své jméno nechal vymazat ze závěrečných titulků. To už je u něj ale pomalu tradice, stejně tak dopadl například i snímek Strážci (Watchmen), který rovněž u publika a fanoušků sklidil všeobecný úspěch. Sama bohužel nedokážu obě zpracování srovnat, komiks jsem neměla tu čest si přečíst. Snad někdy v budoucnu. Každopádně i bez předchozích znalostí komiksu se dá velmi dobře porozumět ději a zacílit se na podstatné okamžiky a především dialogy (někdy i monology) celého snímku. Svou ponurostí a temností velice dobře vykresluje zoufalou potřebu změny systému. Tleskám a ač fanoušci akce, napětí a výbuchů budou krapet zklamáni, já jsem se svou duševní stravou spokojená.

Tak se mi zdá, že Sousedská hlídka se snaží diváka utáhnout na vařené nudli. Člověk se těší, že od takových herců, jako je Ben Stiller nebo Vince Vaughn, kteří se v branži pohybují už takovou dobu, vyplodí něco rozumnějšího a konstruktivnějšího než doslova splácaninu všeho možného. A chudák Richard Ayoade musí hrát takového ubožáčka sexuchtivého, to je taky tak trapné. Ostatně jako všechno v tomhle filmu. Kdyby se mohl člověk alespoň něčemu zasmát, ale ani to mi nebylo dopřáno. Suchopárné a naprosto nevhodné vtípky mi rozhodně lepší den neudělaly. Nedokážu si představit, kterou (a asi dost psychotickou) mysl, mohla napadnout takováhle konina. Vždyť to nedávalo žádný smysl. A to, že do toho zapletli ještě mimozemšťany, tak to tomu nasadili korunu. Pokud tedy nejste otrlý divák a nemáte rádi takovéto úchylárny, nebo nejste vášnivý fanda alespoň jednoho z hlavních postav, tak se na to snad radši ani nekoukejte. Já si u toho alespoň vyžehlila.

Krátkometrážní černobílý snímek, který byl představen před snímkem Raubíř Ralf (Wreck-It Ralph), vypráví o mladíkovi, který se zakouká na nástupišti do krásné dívky právě díky kusu papíru. Velice dojemným, vtipným a milým způsobem (a samozřejmě pomocí všudypřítomného papíru a papírových šipek), si k sobě opět najdou cestu. Sympatický kraťas nabízí neotřelý a opravdu zábavný pohled na tak typické téma, jako jsou dva lidé, kteří se náhodou potkali, přeskočila mezi nimi jiskra, v zápětí se rozdělili a nějakým způsobem k sobě znovu hledali cestu. Tím nápadem byl obyčejný papír, který v sobě zázračně naakumuloval všechnu mladíkovu touhu a pomohl tak ke znovusetkání a možnému začátku nového partnerského života. Snímek je plný krásných, něžných okamžiků, které se snově kloubí s téměř éterickou hudbou Christophea Becka.

Finále celé ságy se přiblížilo zdárnému konci. To jako fakt. Každé finále by se mělo oslavit a snad i proto jsem se i přes počáteční sebezapření rozhodla navštívit moderní sál táborského kina Svět. Za sebe mohu říct, že mi nakonec té stovky za vstupenku líto nebylo. Důvodů to má hned několik, i když o žádné grandiózní a nezapomenutelné zakončení série se rozhodně nejednalo. Herecké obsazení je už konstantně, vzhledem i ke knižní předloze, v průměru a žádným způsobem nevybočuje ze zajetého standardu. Dobrovolně přiznávám, že Robertův utrápený výraz raněné laně na mě fungoval pouze v prvním díle, kdy jsem byla z neokoukaného sympaťáka dost na větvi. Platonicky jsem ho milovala, navzdory silně překračujícímu věkovému průměru jeho fanynek. S přibývajícími díly a stopážemi stále stejně vypadajícího kolouška, se mi sen rychle rozplynul a tvrdá realita ublíženého ňoumy vystřídala mé poblázněné hormony. Stejnou hereckou nemocí byla zdá se nakažená i celá upíří rodina a Kristen se svou roztřepanou bradičkou přece nemůže zůstat pozadu. Více než vítanou změnou jsou nové upírské postavy, do popředí se dostávají leckdy hodně vtipné dialogy. K osazenstvu, nepěknému digitálnímu kojenci, hereckým výkonům a samotným hercům se není třeba dlouze rozepisovat. Fanoušci musí být spokojení, samotrýznitelé se konečně dostávají ke konci konců (nechápu, že se na to ještě někdo takový může dívat, ale asi to některým jedincům dělá dobře). Kromě zajímavých nových postav a trefných komentářů je dalším velmi významným plusem samotný závěr, který si poklidně jede podle knižní předlohy a najednou znalému divákovi (rozuměj - četl knihu) naservíruje „what the f*ck“ moment a vzápětí druhý, třetí a tak dál. Všechno je jinak a odvážnému (a o to víc kulervoucímu) nápadu scénáristů hlasitě tleskám. Tímhle počinem silně vyvažují misky vah, které v konečném součtu z finále série upírovské ságy napravují velmi špatnou reputaci předchozích dílů.

Animovaný snímek z disneyovské dílny je tentokrát zajímavý, neokoukaný, plný dětského humoru a vtipných scének. Ralf jako nespokojený záporný hrdina žije stranou svých přátel ze společné hry. Nikdo ho nemá rád, nikdo si na něj nikdy nevzpomene. Je to bručoun, nespokojený se svým životem a tak se rozhodne ho změnit. Svým nevinným jednáním, které mu má pomoci k lepší budoucnosti, bohužel páchá víc chyb, jež v důsledku ovlivní chod hned několika her. Naštěstí na to ale není tak úplně sám, ač ze začátku se mu malá a otravná holčička Vanilopka ze závodnické hry moc nezamlouvá. Nakonec ho přesvědčí svou bezelstností a upřímným, byť někdy dost svérázným, chováním. Tahle dvojice funguje i v animovaném prostředí filmu a dokazuje, že i přes prvotní a očividnou rozdílnost v charakterech lze nalézt společnou cestu, stačí jenom trochu chtít a umět se přizpůsobit. Film rozhodně není bezduchým akčním animákem, který má za cíl ohromovat 3D efekty a akčními scénami. Naopak ukazuje různé charakterové postavy, postupně odkrývá lži a přetvářky skryté za milými slovy a na druhou stranu ukazuje, že i pod slupkou drsňáka se skrývá hravý, veselý a hodný člověk. Já jsem film viděla v českém dabingu ve 3D verzi. 3D v poslední době hodně zasahuje do vnímání celého snímku a v případě animovaných filmů si myslím, že beze zbytku plní svou úlohu. Tentokrát i dabing byl příjemný a netrhal uši při v poslední době tak typickém českém komolení anglických jmen hlavních postav filmu.

Znovu a opět se setkáváme se šarmantním Seanem Connerym v roli elitního agenta britské tajné služby. Nejedná se ale o typicky akční spektákl, na který jsem si zvykla v prvních dvou snímcích. Do popředí se dostala spíš logická stránka myšlení, než zabíjení nepohodlných lidí. Rovněž hlavní nepřítel, Auric Goldfinger, kterého perfektně ztvárnil Gert Fröbe, mnohem více přemýšlí, než bezmyšlenkovitě koná zlo. Vlastně celý film je veden v klidnějším, pohodovém tempu, které pak velice vítaně rozčísne závěrečná akční scéna. Vedle Goldfingera jistě stojí za povšimnutí i jeho němý asijský poskok, jenž se svou buřinkou umí dělat jářku hodně dobré triky. Byť se ve filmu, co se týče mluvení, mnoho neprojevil, jeho činy velice dobře hovoří o tom, jaká je to bodrá a ničeho se nebojící nátura. A zprvu chladná, vypočítavá a nepřístupná Honor Blackman v roli profesionální pilotky Pussy Galore se jako mnoho jiných žen nechá svést osobním kouzlem Jamese Bonda a zásadně tak ovlivní vývoj celého Goldfingerova velkomyšlenkářského plánu. Jistě je všem jasné, jakých zbraní v tomto případě James použil. Hercům nelze nic vyčíst, ústřední hlavní role byly skvěle obsazeny a perfektně promyšlené dialogy mezi Jamesem a Goldfingerem jsou paradoxně tím pravým klenotem celého snímku. Producentské duo opět vytvořilo zajímavý díl ze série, nový režisér se na svém postu zdárně osvědčil a úvodní píseň je hlasem Shirley Bassey rozhodně jednou z nejlepších. Ač trošku atypický, i přesto plnohodnotný snímek, který by neměl být vynechán ve výčtu těch nejlepších bondovek. A pro milovníky luxusních aut stojí za zmínku premiéra vozu Aston Martin.

Než jsem se odhodlala k tomu jít do kina, tak už Loopera přestali dávat. O to víc mě potěšilo to, když ho znovu obsadili do programu v rámci levné neděle za 50 Kč. V tomto případě se rozhodně jednalo o skvěle investovaný, ač sice malý, finanční obnos. V kině mi byla nadávkována přesná a vyvážená porce akce, propracovaného příběhu a kvalitních herců. Na nich, konkrétně tedy na mladém a talentovaném Josephovi Gordon-Levittovi. Ten do své role omládlého Bruce Willise šel naplno a výsledkem je až neuvěřitelným způsobem vypadající Willisova kopie. Rovněž velkým dílem na propracované vizáži přispěli šikovné ruce maskérky, které výrazné Willisovy rysy přenesly na Josephovu tvář. Avšak bez potřebného hereckého umu by byla veškerá omalovánka celkem zbytečná. Naštěstí, jak jsem psala už dřív, herecky je film našlápnutý na maximum. V Josephovi dřímá velký herecký potenciál a zde se naplno projevil. Bruce nezůstává pozadu, ale v roli akčního hrdiny je už jako rybka ve vodě a tak vlastně ani ničím zásadně neohromuje a ukazuje to, co moc dobře umí. Stejně dobře se profiluje i hodně zajímavý, byť místy dost drastický, scénář, který nenechá diváka na chvíli v klidu a neustále přidává nové podněty k zamyšlení. Ať už se jedná o samotné pronásledování obou jedinců, psychologii obou hlavních postav (která je až překvapivě rozdílná) nebo detailně promyšlený příběh. V něm se těžko hledají logické chyby, i když věřím, že nadšenci žánru a hnidopichové si najdou své. Dohromady tvůrci představili v mnoha ohledech originální a neokoukaný snímek, doprovázený údernou hudbou, vybavený herci prvního řádu a pokládající nový milník ve světě sci-fi. Pro fajnšmejkra nutnost vidět!

Má dušička je spokojená. Předla jsem blahem již od prvních minut téměř dvou a půl hodinového akčního eposu. James bond je zpět, vrací se v plném lesku a i přes svou krizi se šéfkou dokazuje, že má pořád co nabídnout. V snímku máme možnost vidět Jamesův propad na samé dno lidské morálky a zodpovědnosti. Stejné zásady však následně pomáhají agenta 007 přetavit znovu do sebejistého, věci odhodlaného a oddaného elegána. Celým filmem se prolíná téma obměn a změn, například se nám představí nový a na Bondovy poměry velmi mladý geniální technik Q. U hlavních postav ještě chvíli zůstanu, kdy je mi potěšením vyzdvihnout i Bardemovy výkony za roli záporňáka. Jeho neuvěřitelně slizký vzhled ostře kontrastuje s vynikající analytickou myslí, která má vše do detailu vymyšleno. Jeho plán je naprosto dokonalý a i samotný divák nemá mnoho možností k rozklíčování až do posledního okamžiku. I proto jsou všichni neustále ve střehu a čekají na další krok, který může víc prozradit. Trošku škoda, že Javier nedostal více prostoru ve svém padoušství, určitě by mu to náramně šlo. Absence typické Bond Girl mi v tomto případě rozhodně nechyběla a drobné sexuální narážky nejen od žen jsou vítaným zpestřením a dokonce i pobaví. Vrcholem jsou pro mě dvě věci - samotné akce mezi agentem a zloduchem a pak auta, která alespoň symbolicky znovu naráží na Bondovu filmovou minulost. Vyzdvihnout pak musím především závěrečnou a velmi výbušnou scénu, ve které se rozhoduje o budoucnosti celé organizace.V grandiózním finále mi pak nezbývá nic jiného, než pochválit skvělou režisérskou práci, plnohodnotný scénář a především mistrný hudební doprovod režisérova dvorního skladatele. Za mě se jedná o jeden z nejlepších filmů tohoto roku a pevně doufám, že na další pokračování si nebudeme muset počkat další čtyři roky.

Černobílá panda znovu přichází na scénu. Je hezké, že se opět snaží přimět nejen ty nejmenší k tomu, aby si uvědomili, co je pro ně v životě prioritou. Bohužel ale nezachází dál za tento rámec a nenabízí nic, co bysme už v jiné formě neviděli někde jinde. Samozřejmě je hlavní hrdina pořád stejný hrom do police silák s dobráckou povahou a veselou náladou, jenže to už tak nějak o sobě nestačí k tomu, aby z kraťáku udělala něco víc, než jen průměrné dílko. Průměr trochu vytahuje sebevražedný králík, ten je opravdu snaživý. A i hudba od velikánů současnosti je zas jiná, neoposlouchaná a příjemně se line do ucha.

Sean Connery je v roli Jamese Bonda jako ryba ve vodě. Úloha šarmantního galána mu náramně sluší a jak jinak, dámy na něj letí všude, kde se objeví. Stačí laškovný úsměv a pozdvihnuté obočí. Producenti si zkrátka nemohli pro zrod jednoho z prvních akčních hrdinů vybrat lépe. Sean hází charisma na všechny strany a tradičně plně a důstojně vyplňuje každičkou ať už bojovou, tak milostnou scénu. Bond Girl si tentokrát střihla půvabná blondýnka Daniela Bianchi, která svým naivním kukučem musí zákonitě oslnit každého muže. Postava rusky jí padla jako ulitá, plnohodnotně doplňuje ženský element k mužnému protějšku. Příběh svým vtipem, akcí a napětím velmi dobře navazuje na první díl, ba co, řekla bych, že ho v lecčem překonává. Scénář je velice kvalitně zpracovaný, příběh má smysl, vyvaruje se nelogičnosti a nereálnostem a dělá s postavy agenta člověka, který je šikovný, chytrý a důvtipný a umí si poradit za každé situace. A když ne on, tak se na scéně objevují "strážní andělé" a pohotově zasahují. Záporných hrdinů je tu tentokrát mnohem více, avšak ne všichni dostávají stejně velké pole působnosti. O to víc jsou scény s těmi nejdůležitějšími takřka hrozivé a nahánějící husí kůži. Svou tajemností oplývající Číslo Jedna je jedním z nich, a přestože mu za celou dobu není vidět do tváře, tak dokáže v divákovi vzbudit nevšední zájem o jeho osobu. Chladnokrevně uvažující a intrikující - toť jeho vizitka. Nastrčená loutka v podobě vypracovaného blonďatého čahouna (Robert Shaw) je vcelku nicotná a nevýrazná. Naopak elitní ruská zrádkyně, tzv. Číslo Tři (Lotte Lenya) je od pohledu odporná ženská bez špetky sexappealu a citu. Škoda, že nedostala více prostoru. Včetně špičkové ústřední stejnojmenné písně se dle mého úsudku jedná o velice kvalitní a komplexní snímek a po trošku líném začátku čeká diváka příjemně ostrá a třaskavá nálož akce a romantiky.