Lamiczka

Film jsem si pustila k nedělnímu odpočinkovému večeru s tím, že si užiju nenáročnou a snad i docela zábavnou podívanou. Jenže ouha, ono ani to nestačilo k tomu, aby byla má opravdu skromná touha ukojena. Již po úvodní půlhodince jsem byla znuděna nejen příběhem, ale ani herci nepředváděli svoje top výkony. Poslední část filmu jsem lehce protrpěla, ale zvládla jsem to a dokoukala bez větší újmy na mé psychice. Nějak jsem neskousla celý ten ne-až-tak-docela-originální scénář, který nakombinoval trošku úchylné Muže v černém s novodobými Krotiteli duchů. Být to alespoň srandovní, tak to beru jako dobrou sci-fi komedii, jenže kde nic, tu nic, vtipu je v celém filmu jako šafránu. Nejexcentričtější postavou je paradoxně jedna z mála ženských postav - Mary-Louise Parker, která jakožto chladnokrevná šéfka policajtů, pokaždé bezpečně dokáže stáhnout veškerou pozornost na sebe. Herecká esa, v čele s Jeffem Bridgesem a Ryanem Reynoldsem, spíše nabízí sérii ne-až-tak-úplně-zajímavých dialogů, kdy mudrování nad nesmrtelností chrousta představuje mnohem více utrpení, než zábavu. A ani Kevin Bacon, mistr chladnokrevných zabijáků s vražedným úsměvem, nemá ve filmu jedinou scénu, která by tuto charakteristiku dokázala podtrhnout a především vyzdvihnout. Vcelku jsem se tak zklamala, těšila jsem se na příjemnou oddychovku, ale až takový propadák jsem nečekala.

V krátkém halloweenském příběhu staré známé partičky Woodyho (Tom Hanks) a Buzze Rakeťáka (Tim Allen) se kupodivu ke slovu dostává mnohem více třetí známá hračka v podobě drzé kovbojky Jessie (Joan Cusack). Její fóbie z uzavřených prostor je klíčovým faktorem celého příběhu a postupné překonání tohoto hendikepu pomůže zachránit své kamarády. Příběh se tak vcelku výjimečně nezaměřuje na co největší procento hlášek a legračních scén, ale spíš ukazuje, jak je možné díky pevné vůli posouvat své běžné limity. I přesto není nouze o vtipné momenty (ježkova sóla jsou svým břitkým humorem naprosto dokonalá), i když bránici si tentokrát divák moc nepotrhá. Za inteligentní příběh, zajímavé (staro)nové postavičky a i za všech okolností pozitivně naladěné duo Woodyho a Buzze, nemůžu jinak, než hodnotit nadprůměrně.

Gravitace. Tolik důležitá fyzikální vlastnost, především pro ty, kteří se pohybují vzduchoprázdným vesmírným prostorem. Její faktor hraje významnou roli v budoucnosti dvou přeživších astronautů. A mnohem více takových ukazatelů tvoří, byť přímočaře jednoduchou, ale i přesto dokonale vybroušenou epickou podívanou. Za prvé a vlastně zároveň i za druhé, protože přesně tolik je hlavních postav, to jsou herecké výkony. Sandra Bullock svoji svéráznou, mírně labilní doktorku se super dlouhýma nohama zvládla na jedničku s hvězdičkou (a ještě k tomu podtrženou). George Clooney si ve slunečních paprscích vycházejícího slunce sice pobyl kratší dobu, ale zato byla každá jeho minuta na plátně bohatě zúročena. Pod taktovkou Alfonse Cuaróna, který se po dlouhých sedmi letech opět posadil do režisérské židle, vznikl vizuálně uchvacující příběh, kde každý okamžik má své místo a svůj důvod. Nic není prvoplánově postaveno na senzaci a nereálnosti scén. Naopak si divák má možnost všimnout rozdílných povah, pochopit chování jednotlivce v krizové situaci a ještě k tomu všemu nahlédnout i za sklo astronautovy helmy (díky bohu za IMAX). A když už náhodou dojdou naší odvážné doktorce slova, přichází na řadu stejně úžasná a dech beroucí hudba, která dokáže absolutně pohltit a ještě víc podtrhnout kouzlo momentu – ať už se jedná o záběry na Zemi nebo například na rozpadající se ISS. Tohle všechno pro mě znamená bezesporu jeden z nejlepších filmů letošního roku a adepta na mnoho filmových cen. Přinejmenším si je zaslouží.

Sociální sonda do života jednoho z amerických umělců, kteří své umění propagují pomocí silného marketingového nástroje – Facebooku. Nev Schulman, newyorský fotograf, s pomocí svého bratra Ariela a dalšího kamaráda (Henry Joost), se kterými společně bydlí, začíná natáčet dokument. Příběh, který se ze začátku pomalu odvíjí a nevědomého diváka (což jsem byla i já) docela odrazuje. Film jsem pozastavila a vyhledala si pár informací, které mě navnadily k opětovnému sledování s tím, že se tedy nechám přesvědčit. Po zhruba třetině se opravdu dokument rozjíždí, byť ne nijak dramaticky, ale dokáže udržet pozornost. No a nejdůležitější, naprosto fantastickou částí, zůstává poslední třetina. Nebudu prozrazovat, doporučuji na vlastní oči vidět a uvědomit si, co všechno na sociálních sítích o sobě sdílíme a svěřujeme kolikrát naprosto cizím lidem. Dokument je natočen amatérsky, ale výborně zpracovaný. A je jedno, zda-li to natočili autenticky nebo „jenom“ nahráli. Odkaz to má jasný a přepad z roviny internetu do reality skvěle ukazuje, jak tvrdé „přistání na hubu“ může být.

Na nový film s Mattem Damonem v hlavní roli jsem byla docela dlouho natěšená. Navíc mi vyhovoval i žánr, dobrých apokalyptických sci-fi snímků není nikdy dost. Takže už od začátku se, alespoň pro mě, jednalo o velice zajímavou a lákavou kombinaci, kterou jsem si rozhodně nemohla a nechtěla nechat ujít. Ze začátku jsem byla rozpačitá a to, když jsem si představila Matta v roli ala Terminátor. Nakonec ale byly moje pochybnosti zažehnány, Mattova postava ctižádostivého a cílevědomého Maxe je bez chybičky. Jeho role je na jednu stranu pevně rozhodnutá splnit svůj velký úkol, na druhou stranu se snaží zachovat si lidskou důstojnost. Nemáme tak před sebou nemilosrdného zabijáka s fanatickým výrazem ve tváři, ale člověka, který si moc dobře uvědomuje, za co bojuje. Na protipól se postavila intrikářská a vypočítavá Jodie Foster v roli rebelující političky. Jindy usměvavá herečka bravurně zmákla nevděčnou roli všemi diváky nenáviděné mrchy Delacourtové. A její nájemný vrah (Sharlto Copley) je už vlastně jen taková třešnička na dortu, co se týče chladnokrevného vraždění. Žánr sci-fi bohatě naplňuje jak apokalyptické vzezření Země, tak i vyspělá technologie orbitální stanice Elysia. Vystajlovaná robotická ochranka vyvolených pracháčů je rovněž fajn, ale ještě lepší jsou oprýskaná robo-policie nebo robo-úředníci. Prostě nás čeká fajnová budoucnost. Jediné, co vnáší do logiky příběhu otázky je celý nastavený systém politiky poskytování prvotřídní péče několika vyvoleným a provozní síly masy obyčejných lidí. Pokud by člověk chtěl zacházet do detailů, tak kde je rovné volební právo, proč je, po zrušení ochranných prvků Elysia, možné bez problémů začít léčit všechny lidi na Zemi atd.? Otázek je ke konci filmu víc a myslím, že v tomhle ohledu to není úplně dotažené, nebo minimálně chybí zasvěcení do kontextu. Přese všechno se tím téměř nic nemění, snímek si i tak zachovává vysoký standard nevšedního kulturního zážitku.

Saoirse Ronan jsem měla až donedávna spojenou s tím, že si vybírá a hraje zajímavé postavy. A to ať je film vynikající nebo propadákem. Tentokrát je její role emotivní upírky hodně mimo to, čemu se dá říct „sedlo jí to jako prdel na hrnec“. Její naopak drsná, bezcitná a chladně kalkulující matka upírka (Gemma Arterton) je možná o ždibec lepší a to jen díky jejím napůl erotickým scénám. Rodinka k pohledání. Do toho pobledlý, umírající člověk (Caleb Landry Jones), který se zrovna jako na potvoru musí zabouchnout do té upejpavé a zastydlé pubertální dívky, na které je i přesto něco děsivě lákavého. A ona, zmítána mezi dvěma světy, hledá konečné řešení a východisko ze zdánlivě neřešitelné situace. Jestli na tomto kusu filmového průšvihu bylo něco originálního, tak to nejspíš zůstalo uvězněno v záhybech šablonovitých postav či schováno pod nánosy nekvalitního scénáře, filmových triků a opakujících se nudných scén bez špetky napětí a byť jen špetky hororových momentů. Špatné to je, ale dokoukala jsem to. Potenciál byl hodně velký, avšak takhle promarněnou šanci jsem už dlouho neviděla. Jo a bejt na holky, tak možná přihodím víc kvůli Gemminým přednostem. Jenže nejsem, takže zůstávám s hodnocením pod průměrem.

Animáky mám já ráda. A když jsou k tomu všemu ještě pěkně udělané, mají příběh s hlavou a patou a nejsou plné opakujících se rádoby vtipných scének, tak to jsem ještě radši. Epic (český název filmu výjimečně lépe vystihuje příběh – Království lesních strážců) je jedním z nich. Po boku prvního dílu Ice Age se staví mezi tu lepší polovinu animovaných filmů a dokonce i o pěkných pár stupínků navíc převyšuje nastavenou laťku průměrnosti. Příběh o lidské dívce, která se ocitne mezi záhadnými lesními skřítky, rozhodně nenudí a několika dějovými zvraty dokáže i dospělé obecenstvo pěkně překvapit. Ústřední postava mladých lidí, lidské M. K. (Amanda Seyfried) a skřítka Noda (Josh Hutcherson), dokazuje, že i přes rozdílné povahy je možné k sobě najít cestu a že je všeobecně důležité vědět, co je skutečně důležité. Zrod jejich přátelství je komplikovaný, ale o to víc úsměvný. Kontrastem je pragmatický Ronin (Colin Farrell), který za každé situace zachovává chladnou hlavu a nepřipouští si prohru. Na protipólu stojí černočerný kazisvět Mandrake (Christoph Waltz), jehož všudypřítomná temnota je postrachem všeho živého a zeleného. Kaleidoskop zajímavých postav uzavírá velmi vtipná dvojice slimáků Gruba a Muba (Chris O’Dowd a Aziz Ansari). Boj o záchranu lesního království a potažmo celé lesní vegetace je prezentován ve velmi propracované a dobře interpretova(tel)né formě. Zlo je vytrestáno, staré vztahy jsou urovnané, nové posilněné společným cílem. Mně se to líbilo. Moc.

Šmoulové se po dvou letech vrací a v plné zbroji ukazují, že se i v lidském světě dokáží prosadit. Počkat! Tohle jsme už přece někde viděli! No ano, začíná stejná exkurze do šmoulí vesnice plné lásky, míru a klidu. Následuje zmizení (ukradení) milovaného člena party (tentokrát to je o to horší, že se jedná o Šmoulinku, chudinka). Taťka Šmoula opět přichází s řešením prekérky a s akčním záchranným týmem vyráží do světa lidí. Za vším hledej trapného Gargamela s poněkud méně trapnou číčou. Akce kopec, šílená napínačka ke konci bijáku a šťastný hepyend se šmoulí hymnou je prostě povinným prvkem každého dílu Šmoulů. Alespoň tak nám to scénáristé a autoři pokračování Šmoulů srdnatě předkládají. Tak jo, beru, je to pro malý haranty, ale i ti by si zasloužili něco nového, neotřelého a hlavně s vtipem. Ono, když se Vám v celém sále od srdce zasměje jedno dítě pouze jednou za celou dobu filmu, tak je na tom asi něco špatně. Takže došel vtip, došly nápady, došla dobrá nálada. Jediný, kdo to alespoň chvilku zachraňoval, byl Mrzout, který konvertoval k dobráctví a je z něj jaksepatří dobrej ťulpas. 3D verze snímku je koukatelná, neříkám, že si z toho sednete na zadek, ale neruší a dobře doplňuje efekty a pomáhá celkem vyvažovat průsernost celého snímku.

Sympaťák Logan Lerman se znovu převtělil do role poloboha Percyho Jacksona, který je synem Poseidona a lidské matky. Což o to, sympatií tento chlapec s pohledem raněné laně nachází v publiku puberťáckých dívek mraky, ale tak nějak mi do role již staršího, chytřejšího a odvážnějšího hrdiny moc nesedí. On je podle mě totiž tak trochu statický, až bych možná řekla prkenný. Tak nevím, čí je to vina, protože z jeho jiných rolí mi vychází, že je to mladík nadaný a do budoucna mu hádám hvězdnou kariéru. Je to celé zkrátka nějaké ošizené, jako by se mu do hraní prostě nechtělo. No, když tak nad tím přemýšlím, tak on ani zbytek není žádné velké terno. Nejvýrazněji vystupuje Jake Abel v roli záporňáka a je jen škoda, že se v celém filmu nedostává víc ke slovu. Zlobivost mu kouká z očí. No a příběh? Ten je oproti literární předloze dost očesán, uhlazen a v podstatě se v něm, až na pár zajímavých akčních scén, nic moc neděje, což je další velká škoda. Potenciál 3D je tak zbytečně promrhán a v konečném důsledku úplně k ničemu. Z pohledu dospělého diváka mě snímek, na rozdíl od knihy, neoslovil tak, abych si ho přála kdykoliv v budoucnu znovu zkouknout. Mladým divákům, a to i díky atraktivitě 3D projekce, naopak má určitě co nabídnout, oceňuji důraz na přátelství, výpomoc v nesnázích a hlavně bezdůvodné nebití (se) hlava nehlava.

Boží, a to nejen proto, že se tam mihne i moje maličkost :)