Lamiczka

Jednu z možností, jak jednou naše lidské pokolení dopadne, předkládá tenhle vcelku reálný nápad. Bohužel to s námi nevypadá, alespoň podle všech současných postapokalyptických filmových trháků, moc dobře. Ať už to jsou vesmírné invaze, vládnoucí totalitní režimy, atomové útoky nebo vyhlazení lidstva starou dobrou ptačí chřipkou (i když zrovna tahle má tedy dost ošklivé příznaky). Brad Pitt se do záchrany své zdravé kůže obul pevně a dost nesmlouvavě. Jeho cesta za vysvobozením z této prekérní situace rozhodně neoplývá klidem a rozvahou, naopak vyžaduje pevné nervy a instinkty vyburcované na maximum. Takže tu máme hru pro jednoho herce. A to doslova, protože zbývající aktéři (kromě roztomilého cvakajícího zombíčka) rychle zapadají do šedi kontinua. V případě, že jste velký fanda Brada, máte se na co těšit (já potěšená byla). Pokud by vás náhodou zajímalo i to okolí, tak to už takový zázrak není, klišé se staví na klišé. Scény jsou dosti předvídatelné, lekavých momentů je rovněž pomálu, překvapení se moc nekonají a vlastní závěr filmu patří opět milovanému Bradovi (a cvakajícímu zombíčkovi), který kupodivu srdečně pobavil. To bych u hororového thrilleru úplně nečekala, ale rozhodně to tam patřilo.

Statečný, všemi mastmi mazaný, hrdina s ocelovým stiskem je opět zpět. V samostatném snímku se znovu vracíme do Wolverinovy minulosti. Znovu je vybrán zajímavý úsek z jeho dlouhého života určený k pozdějšímu bilancování nad svou budoucností, se kterou se všichni milovníci série X-Menů moc dobře znají. A slovíčko „znovu“ se stalo kamenem úrazu. Ona totiž ani dvakrát ohřívaná polévka nechutná pořád stejně dobře, i když základ tvoří kvalitní a chutné suroviny. A tak i cesta od, okolním světem pohrdajícím, zanedbaným chlapíkem ke svalstvem oplývající postavě (tradičně pouze v tílku či rovnou polonahý, pastva pro dámské oko) nelítostného bojovníka za spravedlnost je už vcelku dost zrecyklovaná. Hugh Jackman do své oblíbené role jako vždy dává vše, jeho fyzická zdatnost a kondice je stále dokonalá, i když možná mnohem více vydřená. Jsem totiž dost na pochybách, jestli ta námaha vůbec stála za to. Je fajn pro změnu vidět našeho nabroušeného hrdinu i na jiném kontinentě. Japonsko sedlo do konceptu a pomáhá spoluvytvářet autentické záběry. Jenže tím jaksi všechna pozitiva končí. Ne, bojové scény s tlupou nájemných japonských bojovníků nejsou tím, co diváka přibije k sedačce. Bohužel ani hadí žena Viper (Světlana Chodčenkova) není zajímavá (a vlastně mě něčím hodně odpuzovala) a velký mechanický samuraj je spíš fraškou, než rovnocennou protiváhou charismatickému vlčímu muži. Vetknutá milostná linka s křehkou dívkou je sice milá a neobtěžuje, ale emoce na druhou stranu nerozbouřila. Tradiční scénka v závěrečných titulcích dává namlsat na pokračování X-Menů a vlastně je jednou z mála, která stála za to.

Kolo náhody jednoho krásného letního večera padlo na tento snímek. Už ani nevím, proč jsem ho měla označený ke zhlédnutí, každopádně jsem tomu dala šanci. Nemohu říct, že by mě, i po přečtení synopse, nějak srdcově zasáhl. Ale zároveň ani neurazil. Sledování osudu jednoho mladého otce, kterému se po počátečním nadšení a rozkvétající budoucnosti, vše hroutí pod rukama, je sice smutné, ale nijak originální a vlastně ani herci, ani načrtnutá linie nedokáže nabudit širokou škálu emocí. Chaotické přebíhání z přítomnosti do minulosti a zároveň postupné odhalování toho, proč je hlavní postava v tak hluboké životní propasti, tomu moc nepřidává a vyvolává více a více chladnější odstup od veškerého dění na obrazovce. Vcelku záhy se rozkryje zápletka, která se sice snaží oblažit lidskou duši melancholií a pocitem bezmoci, ale k tomu, aby naplno vtáhla diváka do děje, to bohužel nestačí. Přes příjemné herecké obsazení ústředního páru (Matthew Goode a nádherná Bojana Novakovic – víc takových žen ve filmech!), to je na opravdu kvalitní romantické drama málo.

Do kina jsem se, již podle traileru, chystala na pořádnou akční nakládačku. Byť je téma mimozemského útoku na lidské pokolení již mírně vyčichlé a zprvu vzbuzuje dojem, že už ničím nedokáže překvapit, tak opak je pravdou. Celý snímek se vyšperkovaný skvělými souboji robotických obrů s příšerami, které ani ve 3D není vůbec žádný problém pozorovat a vychutnat si téměř každý detail. Již zmiňované 3D mě zcela pohltilo a nabídlo precizní podívanou. Podívanou, která je všudypřítomnými olbřími rozměry naprosto famózní. Neumím si představit, že se budu koukat na všechnu tu řežbu a do toho si ještě v hlavě dělat poznámky, co všechno je nereálné, což jsem mezi odcházejícími diváky dost často slyšela. Nebyli jsme na hodině fyziky a přírodních zákonů, byli jsme na sci-fi, které vždy nabízelo mnoho nereálného. Jistě, obešla bych se bez tradičních klišé projevů, které zdobí každý americký trhák. Jenže to by potom nesměl být film natočen za velkou louží, kde si na vlastenectví potrpí. Mě těch pár minut patosu žíly netrhlo, takže spokojenost po stránce obsahové je maximální. I herecké obsazení bylo velmi sympatické, pár komediálních kousků opravdu vydařených a záběry na detaily se taky doslova labužnicky vyvedly. Neokoukané tváře hlavních hrdinů (Charlie Hunnam a Rinko Kikuchi), stejně tak i ty známější (Idris Elba, či v poslední době dost exoticky hrající Ron Perlman) potěšily a do svých rolí perfektně sedly. Mé zhýčkané já je tak naprosto a beze zbytku spokojené a zatím je tohle můj blockbusterový favorit roku.

Nemá smysl dlouze rozebírat ideologii a proč a jak to vlastně geniální Christopher Nolan měl vymyšleno. Faktem zůstává to, že se jedná o jeden z nejdiskutovanějších snímků poslední doby. Jeho forma totiž nabízí mnoho pohledů na celou věc, rovněž zapojuje divákovu bezbřehou fantazii a doslova motivuje ke kladení dalších a dalších otázek. Svou dokonalostí skvěle navazuje i herecké obsazení v čele s mistrným Leonardem DiCapriem, který ve svých nejnovějších rolích zraje jako víno. Vtipné duo Josepha Gordona-Levitta a Toma Hardyho mile a zároveň hezky žensky doplňuje sympatická Ellen Page. Impozantnost scén je i na malém formátu obrazovky dech beroucí, zvlášť pokud je doplňuje excelentní soundtrack Hanse Zimmera. Úderné melodie vhodně střídají něžné tóniny, přesně tak, jak to mistr umí nejlépe. Dvou a půl hodinová podívaná vlivem všech výše zmíněných faktorů uteče jako voda a již při závěrečných titulcích máte chuť se na to dívat znovu a znovu.

Nová éra Supermana započala! Henry Cavill se srdnatě obul to červených holinek, oblékl perfektně padnoucí oblek superhrdiny a s vlající pláštěnkou za zády se postavil na odpor nepřátelům z jeho rodné planety Krypton. Přes původní pochybnosti, zda-li takto náročnou roli s veleváženou historií (Christopher Reeve) mladý herec pořádně uchopí a zpracuje, se ukázaly naprosto liché. I přes akcí, výbuchy, poletujícími postavami a padajícími mrakodrapy napěchované scény dokázal předvést, že Supermanovu výzbroj dostal zaslouženě. Škoda, že se to samé nedá říct o jeho ženské alfě-omeze života, o Lois Lane. Netuším, kam dali při castingu oči, ale tato nevýrazná dáma (Amy Adams) je pro našeho hrdinu naprosto nevhodná. Tuhle křehulinku si dokážu velice dobře představit v romantické komedii, ale ne v akčním filmu. Naopak výběr hlavního padoucha se vyvedl na výbornou. Michael Shannon je se svým ledovým pohledem prototypem chladnokrevného zabijáka, který jde bezohledně za svým cílem – znovu vybudovat kryptonskou civilizaci. Závěrečné souboje mužů se super-schopnostmi jsou vymazlenou a dokonale vyšperkovanou lahůdkou. Akčním scénám zdárně a vytrvale po celou dobu trvání filmu sekunduje naprosto boží hudba z dílny Hanse Zimmera. Tenhle pán nestačí překvapovat a jeho tvorba je stále plná náboje a emocí. Tohle je pro mě (prozatím) film roku, i když stále čekám, co ještě letošní filmová úroda přinese.

Pohádky mám ráda. A když jsou dobře udělané, tak je mám ještě radši. Na Jackovi, obrech i gigantických fazolích se udělala spousta kvalitní práce a ve výsledku na diváka vykoukl fajnový pohádkový příběh. Jednotlivé filmové postavy jsou od pohledu sympatické a je na první pohled znát, že si natáčení všichni užívali. Nicholas Hoult se začíná čím dál víc prosazovat, je ho čím dál víc vidět a zároveň dokazuje, že mu herecké umění koluje v žilách. Ten to ještě někam dotáhne a já mu fandím. Princeznovskou roli si střihla Eleanor Tomlinson, které to sekne jak v chlapeckých šatech, tak i v když je načinčaná do velkolepé róby. Trošku vedlejší roli si parádně vyšvihl Ewan McGregor, jehož vystajlovaný účes a pěstěný knírek vyvolává automaticky úsměv v každém jeho záběru. I zmoklý vypadá naprosto dokonale, charisma má na rozdávání. Nedílnou součástí příběhu jsou obři. A tady skládám velkou poklonu, protože místní čahouni jsou naprosto dokonalí. Bill Nighty & spol. prostě umí! K činům se samozřejmě dostanou a závěrečný útok obrů na hrad je perfektní. Celkově je scénář velmi vyvážený a chytře balancuje mezi akcí, romantikou a komedií. Nikde tak divák nezůstává zaseknutý na jednom místě, pořád se něco děje a je jedno, jestli je to zrovna rostoucí fazole, útočící obr nebo začínající láska mezi mladými. Vše má své správné místo a logiku, vše je tak jak má ve správném fantasy být. A jestli někdo zapomněl, že se kouká na pohádku a hledá v příběhu hluboké myšlenky, tak to musí o obra dál.

Téměř každý výlet do počátků hraného a především i mluveného filmu je pro mě báječná duševní strava. Ani tentokrát jsem se trefila do černého a vybrala opravdu vynikající romantický kousek z pera Miklóse Lászlóa. Kupodivu se tohoto témata po téměř 60 letech chytli i novodobí scénáristé a světlo světa spatřila romantická komedie Láska přes internet s Tomem Hanksem a Meg Ryan v hlavních rolích. Nám ale koncem 40. let ještě formou dopisů a poštovních obálek svůj herecký um předvedli úžasní herci své doby - James Stewart a Margaret Sullavan. James je v roli uhrančivého sympaťáka jako ryba ve vodě, Margaret se stejně dobře umí prát za svou věc, jako mile usmívat na dlouhé řádky z dopisů od milého. Celý příběh je od začátku vcelku jasný. Ale stejně Vás upřímně baví jejich nekonečné popichování, vzájemné rozhovory jsou plné emocí, energie a napětí. Vedlejší linka se záletnou manželkou majitele obchodu skvěle doplňuje hlavní osu filmu a pomáhá tak udržet diváka o to déle v napětí, jestli všechno dopadne dobře a ti dva k sobě konečně najdou cestu. Tím pádem jsem očekávala zajímavé vyvrcholení, kterého se mi bohužel nakonec v plné míře nedostalo. Ale i přesto je to film, který divákovi nezůstává nic dlužen a nabízí pestrou paletu hereckých výkonů.

Předpovědi o konci světa se koncem roku 2012 nesplnily a tak jsem měla možnost se podívat na další z řádky možných variant vyhlazení všeživého na planetě Zemi. Tentokrát na zemi padá asteroid, který není možné zlikvidovat žádnými možnými prostředky. Nezbývá tak nic jiného, než se s tímto holým faktem smířit a podle toho se zařídit. Steve Carell v roli zakřiknutého muže ve středních letech se k tomu postavil klidně a smířlivě. Jeho Dodge je tak trošku ňouma a naivka, ale jinak je to vcelku inteligentní člověk, který se nakonec dokáže rozhoupat a ukázat, že má v sobě i duši romantika. Keiře je tentokrát přiklepnuta trochu jiný typ holky, ukazuje, že i bez přehnaných emocí je to velice dobrá herečka. Začínající vztah těchto dvou lidí je vcelku zábavné pozorovat, i když ke konci je to už trošku nechutné klišé a nikdo mě nepřesvědčí o nehynoucí lásce víc, než chlap, kterého jsem před týdnem sotva znala (ironie). Ať už se blíží konec světa nebo ne, tohle na mě bylo moc a prostě jsem jim to ani jednomu nevěřila. Každopádně pokud si někdo potřebuje doplnit sbírku katastrofických snímků, směle do toho. Film neuškodí, pointu má dobrou, provedení taky není špatné, byť trošku utahané.

Tuhle látku se dalo uchopit mnoha způsoby. Režisér Roger Michell to ale neudělal moc šťastným způsobem. V momentě, kdy se zajímavým způsobem začal rozvíjet romantický vztah mezi Franklinem a jeho sestřenicí z pátého kolene Daisy, najednou do hry vstupuje politika a nudné konstituční tlachy britských monarchů. Z bláta unylosti do trochu živějšího příběhu se dostáváme až skoro na samém konci filmu, kdy pro konzervativního panovníka a jeho choť je připravena veselá americká zahradní párty, na které se netradičně podávají hot dogy. Závěr je hravý, ale bohužel uspěchaný a bez většího vyvrcholení je finální zápletka velice diskrétně zametena pod koberec. Je to trochu škoda, protože herecké obsazení, v čele s hvězdným Billem Murrayem, vůbec nebylo špatné. Rozhodně bych si dokázala představit dynamičtější průběh celého snímku. Celkově by neškodilo, kdyby se především herečkám (kromě perfektně zahrané hystericky afektované královny Alžběty v podání Olivie Colman) vlilo více elánu do žil. Sympatická Laura Linney tak zapadá do jednolité šedi bez jakéhokoliv výraznějšího charakterového rysu. Polovina filmu je výborná, druhá velmi slabá. Celkem se to střídá, snímek tak nabízí průměrnou podívanou.