Naslund

Takhle nějak si představuju seriálovou dokonalost. Nejen mezi anime, ale mezi všemi seriály. A proč? Protože FMAB je zcela nadupanej snad po všech stránkách: rychlou nezrdržovanou akcí, supercool hláškama, zajímavou a přesto jednoduchou dějovou linií, filosofováním, humorem, atd. atd. Stalo se mi snad poprvé, že ve vyhrocené situaci jsem se začal usmívat od ucha k uchu. Ne kvůli obsahu, ale protože jsem si říkal, jak je to skvělé. Oproti jiným seriálům, FMAB se musel utkat s velmi obtížným způsobem, jak zrekapitulovat kus děje, co byl ve FMA. Začátek tak může pro někoho být dost hektický, a proto bych doporučil nejdřív se podívat na FMA. Ne, že by divák měl problémy s dějem, ale postavy na začátku nedostanou tolik prostoru, a řekl bych, že diváci si víc užijou FMAB, když postavy podrobně poznají už ve FMA. Třeba Roy Mustang nebo Izumi Curtis tu nejsou na začátku skoro vůbec. Díky tomu je můžou převálcovat ty postavy, co jsou teď nové nebo významnější. Nejdřív to byla vůdkyně pevnosti Briggs, a pak moje nová superoblíbená postava Van Hohenheim. Pokud bych měl kdy věřit v Boha, představoval bych si ho jako jeho. Úžasně klidnej, rozumnej a ďábelsky chytrej. Celkově je super, že tu je tolik charakterů a každý si může oblíbit prakticky kohokoli z nich, ale těžké je mít někoho nerad. Nejlepší na tom je, že všechny postavy se nějak aktivně zapojí do finální fáze, aniž by to nějak narušilo dojem. Něco takového třeba vyčítám finále Harryho Pottera a relikvie smrti, která tím množstvím postav alespoň na mě působila dost uměle a kazila mi dojem. FMAB to zvládl mistrně. Prostě pokud hledáte jakýkoli seriál, rozhodně doporučuju upřít své oči sem.

Tenhle seriál miluju. Hudba, postavy, příběh, mytologie... to vše je na božské úrovni. Plus navíc spousta inteligentních myšlenek a dramatických scén. Když si tak zpětně vzpomenu, dokážu si vybavit téměř každou scénu, jak za sebou navazujou a jaké jsem při nich měl emoce. Přesto bych se kdykoli podíval zase a stejně tak si to užil. Snad každou postavu jsem si oblíbil, ač rozhodně nejsou nijak dobré, či zlé. Ono taky není nic snadného je rychle pochopit. A jak nemít rád někoho, komu rozumíme... Asi nejradši jsem měl Chezu, Hubba, Darciu a Toboeho, ač mi test osobnosti vyšel jasně na Kibu. Možná se nemám rád. Nesmím zapomenout ještě na dokonalou sovu, ale ta je tam bohužel jen chvilku.

Dlouho jsem přemýšlel, čím to je, že si chci pustit tento seriál, kdykoli mám voný čas. Je zábavný, je dobrodružný, má super hudbu, ale tím disponuje opravdu mnoho seriálů. Teprve nedávno jsem si uvědomil, že to není kvůli promyšlenému a něco sdělujícímu příběhu, ale díky cílům postav. Každá usiluje různým způsobem o něco jiného a příběh stojí vlastně spíše stojí na mixu jejich jednání, než na předem dané linii. Avšak to nic nemění na vtipnosti, napětí a báječné mytologii. Příběh propojuje i zdánlivě samostatné díly a několikrát výborně graduje... nic nemůže gradovat pořád. Pohltit však dokáže spolehlivě kdykoli. Obzvláště během hororově mysteriózních pasáží dokáže diváka doslova uvěznit do děje. V klidných a poetičtějších zase na tváři vykouzlí usměv. Seriál mi trošku připomínal Naruta, ale bez všech záporů, kterými je Naruto přeplněn. Jde prostě o výjmečné anime s výtečným dějem, příjemnou animací a skvělou hudbou, které moc doporučuji.

Doufal jsem, že stihnu shlédnout do svého tisícího hodnocení a stého komentáře něco, co za to stojí a v tomto případě jsem se skvěle trefil. Nedostatků je opravdu mnoho, ale bez patřičné tolerance by se nedalo dívat na nic. Vždy záleží, jestli dá seriál k hledání slabin prostor. Scénárista mi připomíná démona, který byl sto let uvězněn ve sklepě nějakého hradu a z ničeho nic mu někdo uvolnil řetězy a podal pero. Výsledkem je zběsilá jízda, kde mozek časem musí vypustit všechny požadavky na seriózní podívanou a pohodlně se oddat vysokému tempu, které obzvláště s koncem první série ještě nabírá obrátek a je nejlepší možnou (proklínanou) reklamou na další sérii. Démon se také nepáře s vysvětlováním faktů a motivací, protože nad vším přemýšlel již tak dlouho, že mu některé části přijdou zjevně nepodstatné. Proto takže doporučuji vnímat, co je ve vašich silách. Vše je opatřeno kabátkem, který mi plně vyhovuje v podobě ušlechtile nakreslených postav, které se pro aristokraty perfektně hodí. Nejvíce na mě zapůsobily postavy, jeden z nejlepších soundtracků a již zmíněné tempo, co nedá příliš času na zamyšlení se. Při druhém shlédnutí jsem si vyvrátil těch několik nelogičností, co mě před spaním napadaly a tak mohu sám kritizovat jen dostatečně nevysvětlenou taktiku při delších soubojích. Osobně jsem se bavil po celou dobu a kromě seriálu samotného musím doporučit i krátké epizody z picturebook, které seriál doplňují a vysvětlují některé motivace postav. Druhá série je zpočátku ještě lehce předějována, ale postupně je to zase to pravé s o něco lepší hudbou, animací a především s ještě silnějším příběhem. Nikdy bych nečekal, že to řeknu u anime, ale rozmělnění do více dílů by prospělo. Každopádně mám nově nabouraný top.

Jak jen bych měl přimět co nejvíc lidí, aby se na tak překrásný seriál podívali? Když řeknu, že to je nádhera, tak bude reakce malá. Když zase použiju termíny jako: epický příběh, zrada, láska, prohra a vítězství, tak od toho budou všichni očekávat něco úplně jiného. Trailer by taky asi táhnul jinou skupinu, než tu, která si seriál nejvíce užije. Sice je všude krásné prostředí, kostýmy a interiéry jsou snad pravé, ale hlavním nábojem je ohromné množství emocí. To se do traileru vtěsnat nedá. Už začátek ukazuje, že nepůjde o žádnou čistou romantiku, ale o pěkné drama. Už jen kvůli tak častému umírání postav a známému faktu, jak Korejci až chorobně rádi nechávají umírat hlavní hrdinky. Naštěstí nejde jen o napětí, ale převažují spíš ty příjemné chvíle, kdy si člověk vydechne, nechá se dojmout a bude doufat, že už se nic dramatického nepřihodí. Taky jsem velmi často po dokoukání dílu musel okamžitě na net a dohledával jsem si spousty informací ke zmíněným jídlům, surovinám, nebo třeba nemocem. Celkově jsem poznal hodně nového, což taky považuju za veliký klad. Asi ne každému seriál sedne, ale minimálně ti, kteří mají rádi Austinovou, by si už měli připravit místo v seriálovém top 10 a neváhat ani vteřinu. Ti, kdo si myslí, že by v ní mělo být víc děje, napětí, intrik a vaření, tak by měli uvolnit místo v top 5, a komu se nebude jedna z ženských postav plést s Jetem-li, tak má místo na špičce jasné. Na druhou stranu, kdo od seriálů očekává jen spoustu sexu, násilí, vtipu a cool hlášek, tak bude asi dost zklamán.

Viděl jsem něco krásného. Svět je pro mě zase o něco lepším místem a lidem se dá důvěřovat. Tento skromný snímek dokáže z dobré nálady učinit fantastickou, přestože je místy velice dramatický a závěr.... Především ti s velikou fantazií dostanou v průběhu seriálu mnoho podnětů k vymýšlení nejrůznějších alternativních scénářů a k domýšlení toho, jak svět funguje. Naopak ti, kteří vyhledávají samé zločiny, násilí a akci, odejdou a o Haibane Renmei nebudou chtít nikdy slyšet. Kdyby se takovýchto snímků točilo více, jistě by se k sobě začali všichni lidé chovat líp.

To je paráda, že se konečně začínají vyrábět seriály, které mají pořádné kulisy a herecké obsazení. Být takové všechny seriály, filmy by se už těžko prosazovaly. Tempo je teda trošku pomalejší, ale mně to vyhovuje. Pro náctileté to bude možná trošku problém, ale ti si zase užijou to kvantum sexálních scén. Já sám jsem se nejvíc rozplýval nad dialogama. Je fakt nádhera, když člověka baví už jen poslouchat ty chytré obraty během rozhovorů. Nejlepší v tom je trpaslík, kterej se tak řadí mezi mé nejoblíbenější postavy vůbec. Stinnou stránkou ovšem je, že jakmile si potom pustíte průměrný film, budete asi zklamáni, že je po tolika stránkách slabší než to, na co jste si právě rychle přivykli. Už se moc těším na pokračování. O to víc mě mrzí, že se tady na csfd najde tolik lidí, kteří si neváží něčeho takového a kritizují, co se kritizovat ani nedá. Přece už z názvu je vidět, že se bude jednat víc o politiku a intriky, víc než o akci a humor. Tak proč kritizovat seriál za málo akce a fantasy. Taky si nestěžuju, že v Transformerech je málo poetiky a hororu.

Opravdu nádhera. Jen se musí přečkat prvních pár dílů, kde se ještě režisér inspiruje některými prvky telenovel. Myslím tím dost nevhodnou volbu korejské latinskoamerické hudby (z hloubi duše nenávidím "Say hello") a jejího umístění. Zpomalených kamer a nucených rádoby vtipných a dojemných scén bych si asi nevšímal, kdyby nebylo prokleté "Say hello" a jí podobných písní. Naštěstí jsou dialogy a herci tak dobří, že přinutí i režiséra, aby dělal svou práci víc filmově. Dokonce i hudba se k mému potěšení obmění silně k lepšímu. Pak už je to emotivní bomba, co rozcupuje všechny srdce v širokém okolí. Kim Bo-Ru nelze nemilovat a z chlapů... no, kupodivu mi víc sednul sympatickej doktor.

Celkem odvážný tah, vasdit na postupné zlepšování postav při absenci někoho příjemného na začátku. Asi jako pro všechny zde i pro mě byl zpočátku jediným tahákem rychle odcípající děj a zvědavost, jak se bude dál vyvíjet. Tady může spousta lidí nespokojeně odejít a seriál zatratit. Ale co mě zpočátku štvalo, časem zapůsobilo o tolik víc. Psychologie je tady opravdu úžasná a myslím si, že každému divákovi přiblíží něco, co o sobě nevěděl, a co by se sebou měl dělat. Sám jsem pár argumantů dokonce použil i při zkoušce z psychologie :-) Dále mě již příběh přestal tolik zajímat a hlavní byl vývoj postav. Z děje mi toho vyvstávalo po málu i přes pár skvělých míst. Přehnaná změť názvů a jmen mohla být jednou z příčin. Komu dělají pojmy moc problémy zde je větší slovník. Oproti Gumbovi se mi opening a ending velice líbily. Po dlouhé době jsem si i zazpíval karaoke ending :) Stejně jako ostatní hudba dokáží moc hezky naladit na správnou vlnu ke sledování seriálu. A u písních jako Fuushun nebo o loutce se mi vždy draly slzy do očí. Jinak se mi poprvé stalo, že jsem si na soundtracku oblíbil i "scény". Tam je dabing prostě dokonalej.