Přemek

Já jsem to, čemu se teď říká primitivní antikomunista, ale tohle je vážně medvědí služba dobré věci; téměř kompletní herecká sešlost z 30 případů majora Zemana předstírá politické vězně, kteří se snaží mezi sebou objevit bomzáka. Když se jim to podaří, zjistí, že jim na tom vlastně vůbec nesejde, protože si na něm nic nevezmou. To vše v balastním, nekompaktním a stále se opakujícím scénáři kdysi tak bravurních tvůrců, jakými byli Stránský a Bočan. K tomu jako nečekaný a nežádaný bonus několik zbytečně rozvíjených (a často nedořešených) vedlejších konfliktů a zážitek na pokraji smrti coby duševní deus ex machina. Hvězdičku za vynikajícího Luďka Munzara.

Cyranovský příběh zbavený romantična a Vrchlického starého překladu se v rukách Pavla Kohouta a Vladimíra Morávka stal banálním, kýčovitým a nudným. Dokonce ani herecké výkony nejsou nikterak zajímavé.

Označení Definice lásky jako dekorativního filmu je přesné: je to cosi jako nábytek značky IKEA, neurazí, nenadchne. Scénář spletený z různorodých bakalářských povídek s nedotaženou pointou, neživotné postavy s pseudopsychologií - a přece je tu něco, co mne přinutilo tuhle Vieweghovu splácaninu vidět dvakrát: vynikající, k filmu se až nehodící herecké výkony Pavly Ptáčkové (její mimická hra v koupelnové scéně by si zasloužila cenu sama o sobě), Báry Polákové a Norberta Lichého.

Někdy třeskutě vtipné v detailech, jinde (výstup polního kuráta Katze) doslova okopírované ze Steklého... Neposlouchatelné jak v originále (estonština připomíná pásek puštěný pozpátku), tak v dabingu.

Nemám rád snímky, které s chutí a nezastřeně používají demagogii.

O hvězdičku nadhodnocuji, ale schválně - oceňuji ochotu zkusit nějakou jinou pohádku, nejít tradiční zelenkovskou cestou. Princ je pěkná bačkora a teprve zkušenost a pokora z něj učiní odvážného reka. Sympatický Myšička v bravurně zvládnuté negativní postavě s výtečnými willisovskými průpovídkami ("Měl jsem přece být biskupem..!" - "Tak se pomodli.") a k tomu návdavkem solidní kamera, lokace, herci i animovaní draci. (Že si Liška s Matonohou herecky skoro nevrzli bylo jistě také velké plus.) - K mínusům ovšem patřil dvorní rádce Servil - páni scénáristé, takovéhle postavy opravdu nejsou potřeba.

Pozoruhodné televizní zpracování Stevensonova románu. Hlavní role sehráli s neobyčejnou bravurou Martin Růžek a Ilja Racek, jejichž fyzická podoba sice není tak výrazná, ale herecké skloubení již ano. Na rozdíl od většiny adaptací Jekylla a Hydea není Skalenakisova verze postavená na šokující či technicky výtečně provedené proměně probíhající v reálném čase (to by přímý přenos, v němž Záhadný pan Hyde probíhal, ani neumožňoval), ale na celkově temné a záhadné atmosféře a kvalitních hereckých výkonech.

Za Stašovou a částečně za Dulavu. Jinak je to prachbídný příběh, byť založený na zkušenostech autorky. Závěrečný Renčův "vklad" v podobě jakési umělecké vizualizace skutečného konce Simony Monyové je ovšem na pár facek - jak po stránce umělecké, tak lidské.

Samozřejmě že je tu vynikající scénář a bravurní režie, skvělí ko-herci, ale hlavní místo na jevišti patří samozřejmě Jamesi Nesbittovi. Jeho Jekyll a především Hyde je prvotřídní poctou Lonu Chaneyemu i předchozím kvalitním variacím na stevensonské téma. Mohu jen doporučit.

Neuvěřitelné! Tak regionální (tak brněnské) a přitom tak evropské! Obdiv směřuje nejen ke všem hereckým představitelům, ale i k režisérovi a hudebnímu dramaturgovi. Syrová ironie v praxi.