Rodriguez

Asterixovo (ve filmu Clovis Cornillac) dobrodružství na Olympijských hrách se pravidelně objevovalo na zadní straně tehdy populárního časopisu Sedmička pionýrů od 11. 3. 1977 až do 18. 11. 1977.

Velké bitevní scény se zúčastnilo 1500 jezdců a koní.

Mnoho jezdců nebylo profesionálními herci. Velké scény se proto nacvičovaly třeba dva měsíce.

Jednotlivé lokace byly mezi sebou různě vzdáleny. Štáb mezi nimi vytvořil provizorní cesty, které pak zůstaly jako místní silnice.

Scénář věrně vychází ze starých legend, ale zároveň tvůrci nenápadně odstranili z příběhu některé důležité části, třeba:
1) Že už jako třináctiletý zavraždil svého nevlastního bratra (záminkou byl spor o kořist z lovu, avšak ve skutečnosti šlo o postavení v rodinné hierarchii). Film mu však takovou lačnost po moci nepřipisuje.
2) Že k titulu Čingischána (Vládce světa) se dostal přes mrtvoly svých někdejších spolubojovníků Džamuchy a Togrul-chána. Avšak film samozřejmě rozepři dává za vinu jim.
3) Taktéž se nedozvíme, že Temüdžin nelítostně vyvraždil kmen Tatarů, prý to byla pomsta za zákeřné otrávení jeho otce. Ovšem pokud příběh o vraždě nevznikl až následně jako záminka či omluva za tatarskou genocidu.
4) O Čingischánově povaze nejlépe vypovídá Barbar Conan. Jeho odpověď na otázku, co je v životě nejdůležitější: "Rozdrtit nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářky jejich žen!" je totiž doslovným citátem výroku vládce Mongolů.

Přestože film vydělal celosvětově slušnou sumu dolarů, do mnoha států se dostal bez kinodistribuce.

David Ayer nebyl v čase vzniku filmu příliš známý jako režisér, ale spíš jako scénárista úspěšných snímků jako Ponorka U-571 (2000), Rychle a zběsile (2001), Training Day (2001) nebo S.W.A.T - Jednotka rychlého nasazení (2003).

První verzi scénáře napsal (pod názvem "The Nightwatch Man") spisovatel James Ellroy, mj. autor knižní předloh k filmům jako L. A. - Přísně tajné (1997) nebo Černá Dahlia (2006). Ellroy má se zločinem vlastní zkušenost: v roce 1958, když mu bylo deset, byla jeho matka znásilněna a zavražděna. Ellroy v roce 1996 napsal své memoáry "My Dark Places."

Frank Darabont původně chtěl, aby byl film kvůli větší syrovosti černobílý. Bohužel si neprosadil své. Existuje ovšem luxusní DVD a Blu-ray edice, na níž černobílá verze snímku je. Ohlasy na ni byly více než přívětivé - obecně je považována za ještě strašidelnější, než verze původní, a navíc je bližší hororům z 50. a 60. let, které byly režisérovi přiznanou inspirací.

Darabontovou podmínkou před začátkem natáčení bylo, že studio Dimension nesmí zasáhnout do konce filmu, ať bude jakýkoliv.

Ve scéně v lékárně David Drayton (Thomas Jane) sbírá komiksy pro svého syna (Nathan Gamble). Režisér Darabont navrhoval Janeovi, aby si vybral sešit "Punisher: War Journal", protože před třemi roky hrál titulní postavu. Herec to odmítl s tím, že se s producenty rozešel ve zlém. Vzal si místo toho "Hellboye", aby tím vzdal poctu svému kamarádovi, herci Ronu Perlmanovi.

V Kingových knihách se vše odehrává v Maine, celý film se však točil v Mindenu v Louisianě. Podle slov Franka Darabonta to od Maine Stephen King při sledování filmu nedokázal rozeznat.

Na první neveřejné projekci filmu, kam byl Stephen King pozván, se režisér zaradoval jako malé dítě. V jedné napínavé scéně se totiž King vyděsil a nadskočil na sedadle. To byla pro režiséra satisfakce, neboť vyděsil mistra hrůzy samotného.

Kingova lékárna je pochopitelně pojmenována po Stephenu Kingovi, který hrál lékárníka v adaptaci svého románu Zhubni! (1996).

Režisér přemlouval Stephena Kinga, aby si zahrál aspoň malou roličku, King to ale odmítl. "Jeho" roli motorkáře nakonec dostal Brian Libby.

Rozpočet byl pouhých 18 milionů dolarů, celosvětové tržby pak dosáhly 55 milionů.

Během natáčení bylo přikázané absolutní utajení. V praxi to znamenalo, že na plac nesměli přijít žádní novináři, fotografové, přátelé ani rodinní příslušníci těch, kteří na filmu pracovali.

Původním záměrem bylo natočit klasickou postkatastrofickou sci-fi, které frčely po úspěchu Mad Maxe v sedmdesátých letech. Dva roky byl scénář u ledu a nápady v něm jen bobtnaly, až nakonec vykrystalizovaly ve velkolepý projekt.

Scény na palubě lodi se natáčely na velkém voru, na kterém byla postavená maketa lodi. Části lodních kulis mohly být odmontovány, aby se uvolnilo místo pro kameru. Na Katharine Hepburnovou (Rose Sayer) tak jednou málem spadla těžká měděná replika lodního kotle, která nebyla přišroubována. Herečka naštěstí stačila včas uhnout.

Přibližně polovina filmu se natáčela v Anglii. Například scény, v nichž jsou Charlie (Humphrey Bogart) a Rose (Katharine Hepburn) ve vodě, se natáčely ve studiových nádržích v Isleworth Studios v Middlesexu. Natáčení takových scén v Africe by bylo příliš nebezpečné.