Dan

Existuje něco jako osud? A pokud ano, je možné jej ošálit? Nebo dokonce přepsat? Stojí za to dívat se kolem sebe a přemýšlet na účinky našich činů?

Lekce žido-italské etiky komplikovanější než život sám.

Film o paměti jednotlivců i rodiny jako celku, o zapomění a zapomínání - a o tom, jak (ne)pamatování ovlivňuje to, kým jsme a jak žijeme.

Svět, ve kterém je na první pohled jednoduché se zorientovat: zelená je barva vůle (kterou je samozřejmě rozuměna vůle dobrá) - a žlutá je barva strachu. Na druhý pohled tato dualita moc dobře nefunguje, protože žluťácky záporná je i ničitelská vůle padouchů... Akorát ti padouši nejsou moc dobře propracovaní :( Svým způsobem parodují Darth Vadera, který je sám o sobě parodií na lidi pohlcené zlem (jako např. plukovník Kurtz v Apokalypse). A hlavní hrdina je na tom podobně, což lze dokumentovat na závěrečné scéně, kterou prolétá se supermanovsky nataženou rukou, aby si toto gesto v průběhu letu rozmyslel...

Výběrové řízení testující charaktery všech zúčastněných. Měl by vyhrát ten, kdo vydrží až do konce. Ale jde takové výběrové řízení vůbec vyhrát?

Film, který rozhodně není pro každé publikum, pro každého diváka či pro každou náladu. Jen těžko může být pro lidi, kteří nemají rádi meditativní francouzskou kinematografii, kladení si otázek a kteří se snaží vyhnout veškeré přítomnosti náboženství v jejich životech. Tak si vysvětluju velmi dobré přijetí mezi mými francouzskými přáteli a poněkud rozporuplné reakce v ČR a jinde... (i když je to tak trošku zajímavé srovnání: společnost, která se snaží vytěsnit náboženství z veřejných prostor vs. společnost, která se snaží vytěsnit cokoli, co by člověka přesahovalo...) Pokud jde o zpracovanou tematiku, jen těžko lze hledat aktuálnější téma: soužití muslimů a křesťanů, nástup militantního islamismu. V tomto ohledu film ukazuje, že islám a terorismus ve jménu islámu jsou velmi rozdílné věci; velmi mne proto zaujal rozhovor představeného kláštera s vůdcem teroristů při jejich první návštěvě: ukazoval na možnost najít společnou řeč, pokud účastníci dialogu mají na čem stavět. Ke klášternímu životu v zapadlé vesnici mi sedělo pomalé tempo filmu. Krásně ukazovalo kontinuitu tamějšího života - která ovšem byla narušena příchodem drastických událostí. Jednotliví aktéři byli lidmi se vším všudy, ne hrdiny amerického ražení. I přes nejistotu a tušení tragédie si dokázali zachovat svou lidskost a kráčet ve stopách těch, kteří je předešli.

Příběh skoro žádný. Dialogy divné, banální a patetické. Snad to měla zachraňovat vizuální a hudební stránka, ale ani ty mě nijak nechytly :(

Variace na téma, které můžeme vidět každý den okolo sebe: "Tobě a naší společnosti hrozí velké nebezpečí. Vzdej se svých práv a my tě ochráníme. Protože my to, narozdíl od těch zlých, myslíme dobře..." Ti, kdo režimu nežerou jeho "starostlivost" jsou samozřejmě jako nebezpeční likvidováni. Pokud chtějí přežít, musí předstírat, že jsou hloupými a právo dodržujícími občany. Schizofrenie. Paranoia. A nebo ne?

Šílenství. Posedlost člověka, který se stal veřejným nepřítelem. Neví ani pořádně proč. Ale rád by v té roli zůstal. Není to však jednoduché, neboť zlatá léta gangsterství postupně odplouvají. A hrdinu čeká rozklad kariéry, osobnosti a nakonec i tělesné schránky...

Dokonalá labutí schíza. Kde je černo? Kde je bílo? Čí to teče krev? Kolik nás v nás je a s kým to vlastně bojujeme? Stačí přemoci nás samé? K jaké dokonalosti se vlastně chceme propracovat?