Reiniš

Meyersová de-facto vykrádá svoje Lepší pozdě nežli později a postihuje ji stejný syndrom, jako u nás M. Poledňákovou. Jakoby stačilo vzít slaboduchý příběh o tom, jak těžké je (pře)žít po rozvodu, tři herecká esa a fotogenické kulisy, celý film natáhnout na zbytečné dvě hodiny a úspěšný produkt pro ,,zoufalé manželky´´ nad čtyřicet je hotový. Pro nás ostatní, na které film evidentně není zaměřen, číhá pár laciných fórů (M. Streep kouřící marihuanu??), netradičně obsazený Steve Martin a několik předvídatelných klišé. Pro mě až příliš tuctové.

U filmu s tak vysokým rozpočtem mě překvapila tak nízká kvalita triků a vůbec špatná práce s mizanscénou. Takhle nefotogenní exteriéry a kulisy jsem v hollywoodském filmu už dlouho neviděl (a ti indiáni vypadali spíše jako z nějaké nepovedené parodie). Navíc mi už poměrně dlouho nesedí scénáře dua Orci a Kurtzman, bez toporných proslovů a kýče to opět nešlo. Více než sympatického Iron-mana film připomíná obdobně sterilní a nudnou Favreauovu Zathuru.

Je paradox, že film, ve kterém není žádná perverzní erotická scéna a postavy jsou pečlivě ,,uhlazené´´, může vyznívat (zvláště svým vyvrcholením) tak amorálně. Pokud nám Vejdělek, ve svém předchozím počinu tvrdil, že ženy můžou být šťastné a najít sami sebe jedině v náručí mladších milenců, s novým účesem a na vysokých podpatcích, bylo to hlavně díky hereckému tandemu Vlasáková x Balzerová celkem vtipné a na české poměry snad i osvěžující. Pokud nás ale přesvědčuje, že štěstí mužů a jejich rodin závisí na lžích a nevěře a to i když mají doma takové sympatické osoby jako je Petra Hřebíčková se Simonou Stašovou, působí to jako velmi nevěrohodná křeč. Navíc je nevěrohodně, že všechny ty krasavice by ze sebe nechaly dělat takové krávy kvůli dvojci moulů, jako je Rudolf s Ondřejem. Snad jako kdyby Vejdělek tentokrát přemýšlel stejně jako jeho postavy místo mozkem svým mužstvím.

Rooney Mara a Daniel Craig hrají jako o život a podávají přesvědčivé až naturalistické výkony. Atmosféra by se dala krájet a Fincher opět nejvíce děsí náznakem, než explicitním násilím. Zamrzela mě jen poněkud ospalá vysvětlovací půlhodina ve finále a několik neuzavřených mezer, které mi coby neznalcovi předlohy, kazí výsledný obraz. Přesto jsou Muži nenávidící ženy jedním z nejoriginálnějších detektivních příběhů za několik posledních sezón a po právu kvalitně zfilmovaných.

Proklatě chytrá a cynická podívaná s přesvědčivým Aaronem Eckhartem v hlavní roli. Fascinující pohled do zákulisí tabákového průmyslu a zároveň satira na americkou společnost. Lepší vstup do filmového světa si Jason Reitman snad nemohl přát.

Neuvěřitelně přepálené. Filmu chybí přehlednější děj, logika a Megan Fox. Nejslabší film série a možná Bayův vůbec. Dark of the Moon je jako krásně nazdobená nádoba, uvnitř které je jen prázdno a pavučiny.

Neprávem zapomenutý film. Je v něm tolik nápadů, vtipu a dějových odboček, že by to vydalo na další tři filmy. Čím více jste viděli, tím lépe se budete bavit. Možná se budete ztrácet v ději. Smích občas vystřídá kriticky povysunuté obočí, i tak to nemění nic na tom, že obdobně originálních spektáklů u nás po revoluci mnoho nevzniklo.

Tohle bolelo. Přirovnávat to k čemukoliv nemá smysl, tohle jde mimo všechny kategorie. Chápu všechny ty intelektuály, kteří v tom uvidí smysl života i smrti a případně i to, co si dát k večeři. Film je ale pro mě ososbně zábavný asi jako vražení šroubováku do nosu. Ten film je úplně něco jiného, než čím by být chtěl. Samoúčelná deprese absolutně postrádající smysl. Desiluze. Apatie. Smrt.

Sice lehce nevyrovnané ale ta atmosféra je brilantní. Velmi dobře vystavěný příběh, poskytl příležitost dvěma velkým hereckým výkonům. Smyslná Ludivine Sagnier poutá pozornost od první minuty. Fascinuje svou živelností a pochopitelně i fyzickými proporcemi, se kterými se režisér (ač homosexuál) opravdu vymazlil. Charlotte Rampling poskytuje dokonalý protipól a postavu tvoří minimem hereckých prostředků. Občas stačí jen lehce povysunuté obočí a člověk přesně ví, co si myslí. A film je vlastně stejný jako její postava, nezáleží na tom co je vidět na povrchu, divák se musí ponořit pod hladinu, protože právě tam se odehrává ten velký příběh.

Česká Renesance natož Sin City se nekoná. Ty postavy uměly mlčet opravdu ukázkově. Kdyby byly podpořeny hutným příběhem a atmosférou, možná by to nemuselo vyznívat jako negativum. Herci (...aneb tolik tváří z Dejvického divadla nehrálo ani v Karamazových...) většinou nepůsobí moc věrohodně. Což je chyba spíše samotných postav, jejichž motivace a většinou i charaktery jsou těžce rozluštitelné. Jako debut to sice působí neokoukaně a v kontextu naší kinematografie se Nebel skutečně jeví jako unikátní projekt. Ale výsledek mě asi minul víc, než jsem chtěl.