Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Akčný

Recenzie (3 271)

plagát

Viva Maria! (1965) 

Poměrně zdařilý pokus o americkou westernovou komedii-parodii (snad jediný pokus od tohoto režiséra), pěkný pestrobarevný film, ale i směsice nejrůznějších jiných žánrů od výtvarného kostýmního filmu, přes klasický western, až po intelektuální dílo francouzské "nové vlny". Vidět křehkou Brigitte za kulometem či pěkné striptýzové číslo to jen tak v žádném jejím jiném filmu neuvidíte:-) Pěkné 3*.

plagát

Apokalypsa (1979) 

Apokalypsa Now aneb " work in progress". Silně depresivní plavba napříč rožhaveným peklem, které nestojí na příběhu ale na pocitech. Tudíž bych to neoznačil jednoznačně jako válečný snímek. Úděsný sen, fascinující barvy, mystifikace, demaskování války, to vše v tomto jedinečném dokonale vizuálním snímku, který ale také směšuje třeba satiru s úchvatnými barevnými psychedelickými orgiemi, ukazuje napalmové ohně za doprovodu skupiny Doors, nálety vrtulníku při Wágnerově jízdě, valkýr, surfující vojáky v bitevní vřavě nebo třeba playgirls v džungli. Celý film pak působí jako jedno velké drogové opojení, a nevadil mi ani ten filozofický konec. v nemž je právě apokalypsa neustále přítomná-odpuzující a fascinující. .

plagát

Případ Thomase Crowna (1968) 

Originální námět (není to typická kriminálka kde se jen střílí, jako spíš chytrá romantická komedie) slušné herecké výkony v hl. roli znuděný milionář playboy a lupič gentleman Thomas (Steve McQueen) a chytrá a atraktivní policejní vyšetřovatelka Vicky (Faye Dunaway). Co je oba pojí? Samozřejmě v první řadě erotické jiskření jak jinak:-) Krásná šedesátá léta ze vším všudy i s krásnou hudbou jak jinak...Fantastická mnohokrát kopírovaná Harrisonova píseň Windmills Of Your Mind to jen potvrdila.Ten experiment s rozděleným obrazu, tak že divák může vidět více scén najednou se mi celkem zamlouval. Ve své době, tedy v době plné experimentů jak ve filmu tak v hudbě to mohla být docela bomba a nebo to spíš diváky mátlo a rušilo..Nevím jestli byl první svého druhu (Bostonský škrtič byl až rok 68'). Film se dočkal i remaku a sice v roce 99' s Pierce Brosnanem....

plagát

Manželstvo po taliansky (1964) 

Já bych to viděl takhle, první polovina byla výtečná, s typicky italským humorem, druhá nudná, navíc Lorenka zde navíc vypadala hodně obstarožně, to nakonec trochu sráží mé konečné hodnocení..Spojení dvou hlavních představitelů bylo opět dobré ale Sicca měl lepší filmy, stejně tak již zmíněné hvězdné duo. Co se týče dabingu, tak u mě jasně vítězí ten prvotní Voska+Adamová, než ten novější Brabec+Žehrová

plagát

Sunset Boulevard (1950) 

Cynická bilance filmového byznysu se všemi odkazy i narážkami aneb velké filmové pohlédnutí nejen na odvrácenou stranku z prostředí hollywoodské továrny na sny...Geniálně zfilmovaný satirickosarkastický pohled za kulisy, do světa fantazie a minulosti od toho nejmenšího a nejnepatrnějšího záběru, dialogu (mimochodem, všechny jsou pamětihodné) i do té nejposlednější scény (krásná a famozní scéna příjezdu do paramountských filmových studii), to vše v přítomnosti jedné bývalé hvězdy a jejího marného boje s pomíjivostí popularity. Bývalá hvězda němého filmu Norma Desmond toužicí po comebacku, mladý neúspěšný scénárista Joe Gillis a nakonec zprvu záhadný komorník Max. Těmito třemi hlavními postavami si bohatě vystačí tento legendární a velice úspěšný film, zřejmě nejlepší počin Billa Wildera v jeho režijní kariéře. Obsazením Glorie Swanson, Erica von Stroheima nebo třeba kratičkým výstupem dalších hvězd němého plátna Bustera Keatona (jedno slovo chudák pronesl) a Anny Nilsson u partičky karetní hry "Bridž" dosáhl režisér Wilder dokonalého zdání autenticity. Scény v domě byly třeba točeny a nasvíceny expresionisticky, čímž vznikl ostrý protiklad k nečetným exteriérům natočeným v přirozeném světle. Mimořádně silný zážitek s nádechem melancholie i špetkou ironie, který si budete pamatovat ještě hodně dlouho, možná na věky jako třeba tyto tři pronesené repliky, co jsem vybral: "Stále jsem velká herečka. Filmy jsou dnes malé." „Prý si vždy přál vlastní bazén, a ted v jednom leží" „Vidíte, to je můj život. Vždycky bude. Nic jiného neexistuje. Jen my a ty kamery a ... ti báječní lidé tam ve tmě“. Podobné a rovněž skvělé snímky, které rovněž doporučuji: Co se vlastně stalo s Baby Jane nebo Vše o Evě.

plagát

Bezdětná (1935) 

Strašně nudný a nevyvážený film, kterým se člověk raději vyhne, scénář na kterém se spolupodílel i Otakar Vávra ale zas tak špatný nebyl, nakonec to všechno to všechno bylo zfilmované podle známé povídky od Ignáta Herrmanna. Vůbec ale byla muka sledovat Natašu Gollovou, jako jedno velké tělo bez duše, místy zde vůbec nemluví anebo se jen tak dívá do prázdna. Sama Nataša film jak je známo ráda neměla a dokonce se za něj styděla, tehdejší kritika ho nemilosrdně strhala, nicméně byla de facto objevena režisérem Krňanským (když nepočítáme o tři roky mladší debut, bez patřičného prostoru, který navíc absolvovala jako komparsistka) a taková pocta se neodmítá.. Za pokus to stálo a nikdy nevíte jestli něco podobného ještě někdy přijde..Ještě že takových to podobných rolí nenatočila a zaplať pánbůh zato že se časem úplně přeorientovala, tedy tak jak ji máme rádi dodnes, tedy na temperamentní herečku s velkým komediálním talentem! Jedna z hvězd je za tu malou roztomilou holčičku Evičku (Alena Pospíšilová), která hrála dětské role, krom toho dle ještě ve třech dalších filmech, pak jako by se po ní slehla zem (ještě pak hrála ve dvou filmech v roce 48') její osudy však nejsou dále známy. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí..

plagát

Čapkovy povídky (1947) 

Jeden z nejlepších povídkových filmů vůbec, i když mi připadá že je dnes tak trochu nedoceněný, snad nejčapkovitější a zároveň i nejlepší zfilmovaný Čapek. 5 veru poutavě lidských příběhů, sugestivní herecké výkony, velice zdařila atmosféra (třeba ve třetí povídce sněhová vichřice a hudba jak z nějakého historického biblického filmu). Povídka první "Propuštěný" (dovededete si představit být v takové to situaci tenkrát?) v hlavní roli s Jaroslavem Průchou členem ND se mi líbila nejvíce, nejzdařilejší a umělecky nejhodnotnější je pak zcela jistě Baladu o Juraju Čupovi. ddt: Poslední role Antonie Nedošínské (62. let). 5.mini filmů v hodině a půl, unikátní a mistrovské stejně jako výkony Marvana, Smolíka nebo Bielika.

plagát

Šenkýřka „U divoké krásy“ (1932) 

Na tomhle dnes už jen velmi stěží obstojném, nelogickém a neuvěřitelně hloupém melodramatu, není co obdivovat a už vůbec ne působení pozdější kolaborantky Kavkové, Innemannovi manželky, která si ostatně zahrála ostatně jak bylo zvykem (a jak je zvykem stále) v několika jeho filmech. Jedna hvězdička patří tamní přírodě viz okolí Štrbského plesa a ta druhá za skutečnou lidskou maminku Ludmilu Babkovou (která vždy v podstatě hrála sama sebe), která se později obejvila ještě ve dvou filmech ve Švadlence opět se svou dcerou...

plagát

Ulica (2005) (seriál) odpad!

Bezproblémově výdělečný job, pro bandu zkrachovalých a dnes již stěží uplatitelných herců. Některé ty zde objevšíse rychlokvašky snad ani za herce považovat nemůže. Člověk časem zapne bednu a nestačí se divit, kdo všechno za "pseudo-umělce" se to na něj zkrs obrazovku kouká , kdyby alespoň občas neměli plnou hu*u, aby jim alespoň někdy bylo rozumět. Oni točí, my točíme, no hlavně že nějaká ta jistota stálé práce je že? Když bych někoho měl vyzdvihnout tak snad jen toho "UKRAJINSKÉHO" kuchaře, který se mě tam v začátcích zdál nejsympatičtější. Seriál, který se snad za každou cenu chce vyrovnat nekonečnému celosvětovému trháku "Tak jde čas". Našlápnuto má zatím velmi dobře, ale prozatím ho vyrovnal leda tak jen v tom odpadu, tak uvidíme jaksi povede dál. Ale jak znám některé nemyslící Čechy, tak ti na to budou čumět i kdyby sračky z nebe padaly, a pokud jde o tvůrce a některé ty pseudoherce a rychlokvašky, tak pokud jde o lowáčky a stálou práci, tak ti jen tak nepoleví:-)

plagát

Zkoušky z dospělosti (1980) (seriál) 

Hudba: Ladislav Štaidl. Poznávacím znamením tohoto oblíbeného socialistického seriálu o dospívání, strastech, zájmech, prostě o osudech mladých maturantů, kteří pomalu dozrávají v dospělé lidi byly právě Štaidlovi nesmírně populární písně "Mží Ti do vlasů" , "Jsou dny, kdy svítá o něco dřív" a "Miluji tě". Kdybyste mě probudili ve dvě v noci a zahráli mi tyto tři písně, ihned vám řeknu z jakého jsou filmu:-)! Koukatelný to určitě bylo (především pro mou generaci) a obešlo se to i bez zbytečných ideologických keců:-)