Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Akčný

Recenzie (3 271)

plagát

Death Force (1978) 

Výtečný energetický blaxploiation/kung-fu revenge flick, ikdyž low-budget, tak jinak velmi nápaditý film, se spoustou chladné a místy krvavé akce a s atraktivní přehlídkou různých bojových umění, samurajský meč speciálně vycvičeného hlavního hrdiny (Leon Isaac Kennedy), je ostrý jako břitva, je tu spousta pro mě překvapivých scén dekapitace, hlavně ke konci, menší prvky gore v rámci nízkého rozpočtu docela dobré, a hlavně pak popocorn zábavy. Ve filmu krom různých bojových umění a masakrů (které se s asijskými filmy asi nedají moc srovnávat, ale určitě mají svoje kouzlo), byla i velmi dobře zfilmována melancholicko/sentimentální romantická vsuvka, s jak jinak než sladkým a trochu vlezlým ústředním hudebním motivem (ve své době hit). Hezká scéna v kadeřnictví a pak finální zúčtování, atraktivní lokality, kde se natáčelo (Tichomoří, Los Angelex, Mexico). Právě z těchto málo známých flicků ze 70s, například takový Quentin Tarantino čerpal inspiraci. Jeden z těch lepších Santiagových filmů. Pro tyhle filmy, tu dobu, mám prostě slabost, proto hodnotím tak jak hodnotím.

plagát

Vec (2011) 

Trochu zklamání tenhleten částečně prequel a remake původního Carpenterova majstrštyku, který na svou dobu diváka oslnil a oslovil převratnými speciálními efekty, atmosféra zde spíše podprůměrná, větší napětí tu téměř neexistuje, toť hlavní a zásadní rozdíl mezi oběma verzemi, málo známí a z mého pohledu spíše nesympatičtí herci, filmu taky moc nepřidali na kráse, lekacích a vyloženě strašidelných a děsivých momnetů a efektů tu také bohužel taky moc nebylo, celý příběh byl celkově od začátku až do konce dost předvídatelný, jednoduchý, bez jakékoliv novější invence a fantazie, v jednotlivých částech i dost nesmyslný, s do očí bijícími nedostatky, nakonec tedy skoro žádné překvápko se nekonalo. Ale abych jen nekritizoval, tak některé momenty jako třeba zubní prohlídka, doslova paranoidní vztahy mezi členy výzkumného týmu-kdy nikdo nikomu už nevěří, se docela povedly. Jinak ale rutina, klišé, nuda, předvídatelnost, asi tak by se to dal tento film jednoduše shrnout. Nakonec tedy 2*, poté co se mi film přes noc rozležel v hlavě, kdy jsem byl rozhodnut bezprostředně po premiéře dát 3*, nakonec tak silný to přeci jen zas nebylo, hodnotím nějaké občas slušné zvláštní efekty, a jedinou sympatickou osobu ve filmu, herečku v hlavní roli, inteligentního vědce, bez které by hošíci byli upřímně v prd... Snímky ze '70 a '80 let, však tohle dílo i bez počítačové grafiky, strčí tuhle "věc" hravě do kapsy. Moje v pořadí už 3 čsfďácká projekce, po filmech "Hanna" a "Lovci Hlav" pak zcela určitě nejslabší. Škoda že v tomhle roce už poslední.

plagát

Texasští gladiátoři 2020 (1982) 

Gaskine tak to jsi toho viděl málo, tohle je určitě a stále jeden z těch lepších (hlavně po akční a zábavné stránce) post-nukleárních bizarních mix-trashů, jaký jsem kdy viděl, a že jsem jich pár už viděl. Skvělý úvod, slabší a místy ospalejší druhá polovina. Jinak ale film se se spoustou akce, zábavy, zajímavých postav, skvělých masek, nechybí ani tradičně mnoho různých hračiček a jiných technických vymožeností, béčkových efektů, a nakonec i dobrou porcí násilí a všemožných brutalit. Přeci jen na vzniku filmu, měli hlavní zásluhu trash-králové D'amato a Eastmen, a to by jinak nešlo, a bylo by to smutné. Souhlas s J.Connorem, Eastmen tu měl hrát, nějaký toho svého typického cvoka, možná dokonce hlavního záporáka, to by bylo to koření co tomuhle filmu trochu prospělo, ten nacistický obstarožní zdegenerovaný diktátor mi zde moc neseděl, stejně tak Indiáni v druhé části, ale budiž no. Al Cliver v hlavní roli dobrý, ale i on si zde moc nezahrál, myslel jsem že tu bude až do konce jako hlavní kladní hrdina, ale jeho poněkud absurdní odchod ze scény, mě trochu překvapil a asi nebudu sám. Palec nahoru za nepřehlédnutelné adidasky a cool scénu s obrněným transportérem a obrněnci s neprůstřelnými štíty:-) Příjemný film s jiskrou, pro fanoušky post-apokalyptických filmů povinnost.

plagát

Arcana (1972) 

Opravdu jak píše kolega, tohle byla neuvěřitelná zběsilost a fakt těžkej úlet, chvílemi jsem vůbec nechápal o co tu jde. Film měl sice nějaký děj, ale všechny ty rádobydrsné scény hrány spíše na efekt, se tu minuly tak trochu s účinkem. Neuvěřitelnej ponurej slepenec všeho možného i nemožného (ale velmi sugestivní), a ono to kupodivu zafungovalo, občas nuda, ale i tak jsem byl zvědavej co nám tu Questi ještě nabídne a jak tohle jemně surrealistické ale jinak velmi obskurní divadlo vůbec skončí. Ocenil bych perfektní minimalistický Pisaniho hudební doprovod, který uměl navodit hrůzu, to byla opravdu lahůdka a trefa do černého, a hlavní roli mladého syna (psychouše) sicilské vdovy, která si tu jako šarlatánka přivydělává na živobytí výkladem tarokových karet a čtením z ruky, ač k tomu ve skutečnosti nemá vůbec žádné kompetence a pravomoci. Jedna z nezapomenutelných scén, krom rituálního šamanského tance za zvuku houslového hudebního doprovodu, kdy herečka Bosé plive malé žabky z úst, jednu za druhou, létajících talířů a incestu (matka přivázaná na postely a její kluk s nožem dotýkající se jí na citlivých místech), je ta na náměstí, kdy si tam ten syn matky, sedne někde uprostřed a šťourá pinzetou do země, kde odebírá nějaký vzorek, prostě jen tak, lidi-nelidi, každopádně neuvěřitelné divadlo pro kolemjdoucí, kteří naprosto nechápou co tam hledá. Jedna z nejpodivnějších, nejvíce znepokujijících a nejdivočejších Itálii vůbec. Film který se rozleží v hlavě, člověka donutí přemýšlet a nakonec se i docela líbí. Škoda že toho Questi nenatočil víc, ale doporučuji všecky jeho divné filmy od roku '67 až do Arcany. Blízko to mělo k filmům od Luise Buñuela, Fellinimu "Satyriconu" nebo k další podivnosti "I cannibali" od Cavaniho, či později k Lynchovi atp.

plagát

Symptoms (1974) 

José Ramón Larraz nebyl jen známý svým lesbo-upířím filmem "Vampyres", ale například i touto velmi atmosferickou a působivou lahůdkou ze stejné doby, bohužel i nadále tak žalostně málo mezi našinci známou. V tomto nízkorozpočtovém, ale jinak velmi stylisticky dobře propracovaném psychologickém hororu, je opravdu příkladně využita anglická krajina a tajemná polorozpadlá venkovská usedlost, kde se odehrávají hodně divné věci, příběh je trochu přímočarý a lehce předvídatelný, není tu mnoho intrik ale to by mi tentokrát u tohoto poeticky laděného hororu s perfektní, místy depresivní a skličující atmosférou, s pomalu ale efektivně budujícím napětím, které je tu velmi účinné, s dobrými děsivými a strašidelnými okamžiky, a nakonec s dobře ztvárněnými postavami, z nichž hlavní herečka, úžasná Angela Pleasance s velkou obrazovou přítomností, propadá stále do většího a většího šílenství, kdy se u ní dokonce projevují i vražedné sklony. Zvuk a dialog utlumen na max. možném minimu, tady šlo hlavně o ten estetický zážitek. Obraz byl hodně tmavý, takže některé scény mohli být pro diváka poněkud matoucí a těžko rozeznatelné, ale i tak zážitek to byl luxusní, přál bych si to někdy vidět určitě na full a vyčištěném DVD, můj celkový dojem by byl možná ještě větší a lepší. Od režiséra Larraze mohu doporučit např. film "Deviation".

plagát

Fieras sin jaula (1971) 

Dobře napsané psychologické drama s prvky noir filmu, zároveň i film s velkým erotickým nábojem. Film o lásce a nevěře, o její potrestání, v podstatě celý příběh (s velkými záběry do minulosti všech postav) se točí okolo tří hlavních herců (starý muž, jeho mladá atraktivní snoubenka a mladý milenec), v jedné místnosti izolované vily, a navíc ještě s hlasovým záznamem obou mladých milenců! Námět (myšlenka) je v rámci žánru, docela zajímavá a svým způsobem i originální, ale bohužel s tím si celý film přeci jen nevystačil a velmi brzo se po stránce zajímavosti vyčerpal. Spiknutí a zápletka dobrá, značně klaustrofobická a úzkostlivá atmosféra, která diváka takřka pohltila rovněž, bohužel napětí tu trochu pokulhává, podobně jako kolegu, mě prvních 20. minut dost navnadilo, zbytek byl krom vyhroceného finále, bohužel už slabší a taky nudnější (hlavně co se týče té retrospektivy a někdy i nudných dialogů), ale na ten zlom si člověk chtě-nechtě prostě musel počkat. Samotné, pro mě poněkud nečekané rozuzlení, bylo mírnějším zklamáním, čekal jsem přeci jen větší vzrušení. Soundtrack byl ale skvělý. Film určitě stojí za shlédnutí. Pro fanouška krásné Rosalby Neri v nejlepších letech, která tu navíc trpí hustými nočními můrami, povinnost.

plagát

Napoli: i 5 della squadra speciale (1978) 

Tenhleten film mě docela překvapil, kdy jsem to vůbec v podstatě ani nečekal. Zcela jistě jde o jedno z těch lehce nadprůměrných levných eurocrimi, vyrobených v letech 75-78. Co se statistiky týče tak o 2/4 Bianchiho eurocrimi a v podstatě, už teď to mohu s klidným svědomím napsat, že rovněž o jeho nejlepší kousek. Celkově se na to moc příjemně koukalo, film má spád, příběh je místy docela zamotaný a nejasný, je tu podél cesty dost intrik, samozřejmě že nechyběla i nějaká ta akce (honičky, osobní souboje), napětí, i trocha toho hmatatelného násilí. 5ti členný speciální tým byl dobře seskupený, Maisto v roli komisaře mě seděl víc, než kdokoliv jiný. Obsazení bylo rovněž dobré, samé známé jméno v žánru, a lidé se kterými režisér často spolupracoval viz. Franco Marino, Enrico Maisto, Gianni Diana nebo Richard Harrison, který tady v jedné scéně poznal i pa-chuť puštěného plynu, jinak se mi ale jevil poněkud prkenně po celý film. Klasik žánru Tommaso Palladino s knírkem v jedné ze svých větších a lepších rolí. Váhám mezi 3-4 hvědičkami, ale nakonec se přikloním přeci jen k té čtyřce, v žánru v podstatě nejde o nic novátorského, jsou lepší filmy za 4*, ale tenhle film měl co do sebe a jako fanda to umím ocenit.

plagát

La pelle sotto gli artigli (1975) 

Strašný shit i když námět zas nebyl tak špatný. Jinak ale totálně nudné ultra-levné raritní hybridní giallo, bez atmosféry, napětí, a efektních mordů, se strašnými dialogy (většinou se zde mluví), natočeno v neuvěřitelně špatném nezajímavém a nedůvěryhodném prostředí, po většinou tmavý obraz, film nezachránila ani bývala "Peplum" hvězda, Gordon Mitchell v hlavní roli. Ta jedna ze soucitu, a za nějakou tu nahotu-sex, jednu krvavou vraždu, a také za monolog prostitutky ze svým klientem; "Dovolte mi se zeptat, jakou barvu mají vaše oči, já ukážu vám jakou barvu mají moje kalhotky!" "Nesahejte na mě moc, ještě jste nezaplatil".!

plagát

Lovci hláv (2011) 

Přitažlivý, stylový, inteligentní, překvapivě vtipný, vzrušující, syrový, skandinávský krimi-thriller, který směle může konkurovat i těm nejlepším "halywůdským" thrillerům současnosti i minulosti. Máme tu skvělý sofistikovaný příběh, mimochodem i milostný příběh (např. co všechno může způsobit a zapříčínit nevěra), plus chamtivost, materiální potřeby atd, prostě film ze života, o tom něco si dokázat a stát se případně, pokud to vyjde fin. nezávislým, o tom, že není vůbec snadné i přes velkou stále velkou lásku a zamilovanost sdílet společné soužití s krásnou a úspěšnou ženou, a býti jen jejím průměrným partnerem, které se chce ale člověk vyrovnat, ať to stojí co to stojí, prostě jak by řekl Jirka "sexymozek" Paroubek; "Dámy a pánové kdo z Vás na to má" , nebo "na co si sám nevydělám, na to nemám". Film vás chytne, vryje se vám celkem rychle pod kůži a už nepustí, snímek nabízí divákovi téměř vše, co je v oblasti filmu, potažmo žánru jen možné, je to tu dohromady opravdu celkem dobře zkombinované, a snímek šlape jako ty nejlepší švýcarské hodinky, tři stěžejní filmové faktory jako akce, napětí a vtip, se tu divákovi dostávají téměř nepřetržitě, mírnější překombinovanost děje (detaily vem teď čert), hlavně to dovysvětlení ve finále, mi tentokrát vůbec nevadilo, jsem už přeci jen zvyklý, hlavně z Itálie na ledacos (a nakonec jde přeci jen o film že, ale scénář byl fakticky dobrý), film mě neuvěřitelně bavil (vtipných momentů s prvky černého humoru, tu bylo na podobný snímek až nezvykle moc), točilo se na krásných místech, herci byli výborní (vůbec obsazení bylo dokonalé, policajtští 220 lbs týpci-dvojčata... neměli chybu, zvláště pak jejich dvojité airbagy), interiéry luxusní, stejně tak jako hudební doprovod, dlouhonohá šarmantní sexy blondýnka v jedné z hlavních roli mi připomínala můj milý protějšek, ale bohužel nebyla tak vtipná, film mě místy děsil a občas mi bylo i trošku nevolno, myslím si, že někdy v budoucnu se na něj ale ještě jednou podívám, abych si oživil některé scény a dialogy (člověk přeci jen občas už nestíhá, navíc, když je předním hafo jiných hlav). Překvapení jednoznačně, a to nemluvím jen o mém bezprostředním postřehu, ale i názoru mého milého a vtipného doprovodu. ps: Moje nejlepší premiéra, shodou okolností a náhod druhá ze severu a opět trefa do černého.

plagát

Čierny anjel (1989) 

Eurotrash a ultra-sleazy jako poleno, sexy Arabella (Tini Cansino) je velmi přitažlivá žena, přes den oddaná a věrná manželka, v noci nadržená prostitutka, ve filmu nechybělo téměř nic, od neuvěřitelné všudypřítomné špíny, hojného sexu a erotiky (znásilnění, SM, atd), různých zvráceností, morbidností a bizarností, až po parádní krvavé vraždy s menšími prvky gore. Černé rukavice, vrah s ostrými nůžkami, kastrace, lesbismus, nymfomanie, gayové, lesbičky, atd. Spiknutí je poněkud absurdní, ale je fakt že tento zvláštní mix drží pro mě záhadně docela pohromadě a funguje skvěle, v tomhle filmu šlo hlavně o ty ženy a špinavosti všeho druhu, napětí tu není velké, ale vraždy jsou docela good a jejich tu dostatek, dále je tu i dobré množství falešných stop a nějakých těch zvratů. Některé erotické scény zde byly opravdu velmi vzrušující a krásně se na ně koukalo, herecké výkony byli ale strašné, to je nutno si přiznat a na nic si nehrát. Massi známý to italský režisér, jehož doménou bylo hlavně poliziesco, mě tady v tomto pozdním 80s giallu, nebo spíše erotickém thrilleru, vážně překvapil. Viděna plná nesestřihaná 88. minutová verze v aj jazyce.