Karlos80

Autentický pohled do světa organizovaného zločinu - mafie, jeho života a pravidel..Razantní, dramatický a především reálný snímek...Něco na způsob Casina nebo Mafiánů s Robertem DeNirem. Scénář k filmu byl napsán už v roce 1989, ale nebyl realizován, protože v následujícím roce natočil Martin Scorsese na obdobné téma právě své Mafiány (1990). Podstatné je, že se v tomto případě jedná o mistrovsky zpracovaný skutečný (což samo o sobě znamená hodně) příběh jednoho agenta FBI, který přežil sedm let inkognito v prostředí newyorské mafie! Něco filmu ale i přesto podle mě chybělo, možná samotná atmosféra, kterou režisér Newell po vzoru jiných zaběhlejších režisérů v tomto žánru navodit až zas tak neuměl. Obsazení skvělého Johnyho Deepa do opravdu nelehké role (zvláštní agent FBI Joe Pistone - krycí jméno Donnie Brasco), už jen to vžití se do ní, a božského Al Pacina (věčný outsider, poskok pro všechno, především ale mafiánský veterán Lefty Ruggier tak trochu už za svým zenitem) to ale nebude..

S odstupem času a po několikanásobném zhlédnutí jsem dospěl k názoru, že na dnešní poměry se jedná jen o běžnou (takových jistě bylo víc) melancholicky hořkosladkou konzervační komedii z vyšší společnosti, která místy i značně nudí, bohužel. Jedna či dvě vtipné scény, za 115 minut je sakramentsky málo..Film vlastně líčí jeden velký sen o jednou velkém bohatství, obraz americké smetánky s režisérovým ironickým pohledem, to vše v nádherných barvách, elegantním světle, drahých róbách, na druhou stranu však odhaluje i jakousi vnitřní chudobu této snobské společnosti. Kultovní a nejspíš i nejznámější role božské a okouzlující newyorské playgirl Holly à la Paris Hilton to jistě byla, ale zároveň nutno podotknout ne její nejlepší. Podmanivá hudba - titulní oscarová "Moon River", choreografie gagů a některými pasážemi, viz scénu před luxusním klenotnictvím, dělají z tohoto filmu však oprávněný kult...

Světoznámý přepis stejnojméného románu, brilantně převedeného na filmové plátno. K mimořádnému úspěchu tohoto vesměs fantastického snímku nepřispěl jen výtečný emocionálně tvůrčí (exaktní) vědec Ing. Prokop v podání Karla Högera nebo působivá Srnkova hudba. Ve filmu se dynamicky střídají a mění obrazy jednotlivých prostředí a prolínají se výjevy z reality se snovými a horečnatými představami hlavního hrdiny. Ústředím dramaturgickým principem adaptace je tedy kontrast představ a skutečností. Zároveň film posloužil jako vzorný předobraz k propagaci míru, ve své době aktuálně varoval před nebezpečím zneužití ničivé síly ukryté v hmotě. Televizemi neprávem opomíjený titul a já jsem rád za jeho znovuuvedení.

Jeden z prvních filmů na téma československý okupační film, konec války, partyzáni...Předtím třeba Hrdinové mlčí, Muži bez křídel, Nadlidé nebo Velký případ vše taktéž rok 1946. Tehdy ještě těsně před tím, než jej ovládla komunistická ideologie. Ve filmu se poprvé objevili břatři Lipští v rolích starostových synu (Gustav Hilmar), tehdy ještě bez nějakého většího přínosu pro film. Z ostatních herců mě zaujali především tvrdý a velice přesvědčivý SS-man v podání Miroslava Homoli.

Nadlidé nebo také Nezapomeň, další z řady brzky poválečných dramatických snímků. Viz např. Hrdinové mlčí, V horách duní, Velký případ, Muži bez křídel, všechny z roku 46'. Film se odehrává opět v jednom malém zapadlém českém městečku, zde však na počátku okupace, narozdíl od některých výše uvedených. Film se mi však jevil jako jeden z nejméně zdařilých okupačních dramat vůbec. Na Hrdiny neměl, ty zatím z té první vlny vítězí, s ostatníma byl tak zhruba na stejné úrovni. Stále stejné téma: Každý druhý obyvatel této země byl pomalu darebák, kdy konspiroval za okupace proti vetřelcům, ukrýval zbraně, podával zprávy do zahraničí, střílel Němce a odpravoval zrádce, při čemž na pět z gruntu statečných Čechů připadal obvykle jeden udavač. Ke konci války s odsunem Němců, si zas každý musel hrát na hrdinu (Barikády nebo Hrdinové mlčí), to si vážně nevybereme. Všechno mi to tu připadalo jako horce spíchnutý příběh, nebo jen jakýsi záznam, hrstě dramatických situací-mísicích se o detektivními motivy, bez většího nápadu, avšak s velice dobrou Tuzarovou kamerou, fotografií (nejen tou krajinou) a především hereckými výkony, na kterých opět film stojí a jsou tak zřejmě jeho nejkladnější stránkou. Velice dobrá, byla Marie Nademlejnská (převozníkova žena), střídmá mluva, gesta a mimika, moc pěkné podmanivě patetické herectví. Jejího muže si zahrál Jaroslav Vojta, pěkná charakteristická, téměř civilní role. Dobrou postavu vytvořil i Ota Motyčka, jako hostinský a samozřejmě František Kreuzmann jako bezcitný obchodník Krejsa, že takových bylo víc a toto byla jen malá kapka v širém moři, netřeba připomínat a Němci nebyli blbí. Jednoho z SS-manů si zahrál opět Eduard Linkers, ale moc prostoru zde bohužel nedostal, tato jeho role jakoby předznamenala jeho pozdější nejspíš nejslavnější výkon v okupační grotesce "Nikdo nic neví". Film má místy velice dobrou sugestivní a ponurou atmosféru,a le přeci jen něco málo chybí...

Slušné psychologické komorně laděné melodrama (jedno z nejlepších po roce 40' viz třeba Štastnou cestu, Turbina, Experiment, Kouzelný dům) z manželského trojuhleníku. Opět vynikající Marie Glázrová, zajímavá mladičká a elegantní Marie Rosůlková (kdo by to řekl že bude jednou hrát všechny ty dobrotivé a roztomile potrhlé stařenky) a charismatický Vladimír Leraus. Zmíňka o Karlu Högerovi už tu padla, kdyby ho člověk neznal z jiných jeho filmů tak by snad řekl že to není ani on! 3*.

Dnes už zapomenutý film, ze života jedné kočovní divadelní společnosti pod vedením svého chlebodárce Šnajdra (Ludvík Veverka). Jedná se tedy převážně o přenesené divadlo na plátno, místy opravdu těžko stravitelný, krkolomný a zmatečný, není čeho se pořádně chytit (scéna s loupežníky, jaká-si hudební taškařice, to jen potvrdila, opravdu tragédie sama o sobě), to vše především je umocněno velmi amatérským, přímo teatrálním hraním, v nichž samozřejmě o komické situace pak není nouze. No, někteří herci si jistě zavzpomínali na své těžké začátky, jak těžko se žilo chudým komediantům, ale tady v tomto případě to člověk po celou dobou, kdy se na plátně skoro nic jiného nedělo těžko stravoval. Film tedy nebylo pořádně čím charakterizovat, chyběla nějaká pevná linie či dokonce pořádný scénář.. Zaujal mě tak jen jako obvykle vtipný Václav Trégl v roli ceduláře Josífka, ten tu docela často hláškoval ("bych vás tak zmaloval, že se sama nepoznáte" aj) a sympatická proměna herce Melichara (Jan Pivec, ze začátku velmi namyšleného a arogantního) v docela sympatického milujícího muže, jo, a abych nezapomněl Adina Mandlová (Emilka) tu byla skutečně okouzlující a nakonec to byla ona kdo zachránil polorozpadlý divadelní soubor od jeho definitivního krachu, díky svému talentu, jak dojemné, ale to je tak všechno. Opravdu slabý průměr, který vám dlouho v hlavě neutkví..

Pokus o bláznivou komedii o jednom nevydařeném a smolném podnikání, navíc v tak těžké době? Proč ne? Myslím si ale, že výsledek se celkem povedl, ať už díky scénáři od pánů, později režisérů, Josefa Macha a Vladimíra Čecha, titulní Plachtově roli statkáře Sylvestra Nováka (druhý Plachtův film pod vedením režiséra Giny Hašlera, s nímž nebyl moc velký kamarád, oba vedli zcela jiné osobní životy a stýkali se výhradně jen pracovně) a dvěma podnikavým mladíkům, též výtečným, Ladislavu Peškovi a Svatopluku Benešovi..Za zmínku stojí ještě bláznivý vynálezce Kryšpín v podání Járy Kohouta..Snímek je vtipný, má několik vydařených humorných sledů jako třeba Plachtovo vážné rozmlouvání se služebnictvem, přijímání gratulace a děkovná řeč ke členům hudebního spolku se závěrečným rčením, že to neumí tak říct, záběry na ruiny budovy či závěrečné vyříkání a usmíření..V autentických záběrech na začátku filmu je zde vidět i Matějská pouť na kruháku v Dejvicích v Praze..

Sport pěstuji výhradně jen pro své zdraví, a ne pro peníze:-) Takto stručně by se dal charakterizovat tento film, tedy film o bohatých sportovních mecenáších dnes bossech a neúplatných fotbalových hvězdách dnes úplatních:-) Fotbalové termíny jako lanaření aj. v tu dobu ještě ještě nikdo neznal. Sám o sobě je film spíš podprůměr (lidovou veselohru v něm sotva vidím) a nebýt tam těch autentických fotbalových zápasů, byl by takřka o ničem tedy jen o nějakých těch vdavkách jedné bohaté dcerušky továrníka. Z hereckých výkonů mi byl nejsympatičtější právě ten Zemanův (Antonín Novotný) a pak v menších rolích bych vyzdvihl výkony komiků Dvorského (účetní Dlouhý) a Futuristy (kancelářský sluha Krátký) ti byli fajn.

Dá se říct že to byl Ludikarův film (hl. role+námět, scénář ale i písně) a to zcela bez příkras ale za zmínku stojí snad jen role Anušky (Jiřina Štěpničková), jakoby právě tato role předznamenala její pozdější příval podobných vesnických krojovaných děv z pozdějších plodných let. Jinak ale sotva průměr, film si vystačil opravdu s málem, dialogy, folklorní písně, sentiment, všechno z toho co jsem vyjmenoval místy těžko stravitelné, realistická režie však špatná nebyla, Rovenský zas nebyl takový novic ale přesto mě to neoslovilo. Za rozmanitou Slovenskou přírodu a Jiřku za 2*.