mchnk

U filmu sbíral zkušenosti i Eduard Grečner, který zde působil jako pomocný režisér.

Na casting na roli Shmi Skywalker (Pernilla August) byla v roce 1997 pozvána také zpěvačka Björk, která ovšem nabídku odmítla.

Scéna lovu na oblečené zajíce měla symbolizovat blížící se 1. světovou válku. Ladislav Smoljak tuto záležitost nazývá svým režisérským hříchem a jak sám říkal, po dlouhá léta litoval "toho masakru", jehož se na speciálně odchovaných zajících pro film dopustil.

Do role Járy Cimrmana zvažovali tvůrci více herců. Ladislav Smoljak se ovšem rozhodl sám a Zdeněk Svěrák se o své hlavní roli dozvěděl nečekaně z rozhlasu. Po letech přiznává, že se svou rolí není úplně spokojen.

Samotní tvůrci Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak měli obrovské dilema, zda film vůbec udělat. Důvodem jejích váhání byl fakt, že skutečnou podobu Járy Cimrmana nechtěli nikdy odhalit. Zvažovali dokonce i možnost natočit celý film z Cimrmanova pohledu, ovšem tuto myšlenku rychle opustili. Nakonec vrchol své absurdní mystifikace převedli na plátno v klasické podobě.

Se skupinou Color Factory se David Ondříček seznámil v pražském Rudolfínu na natáčení jejich alba, které poté použil ve filmu. (zdroj originální dvd-bonusové materiály)

Film se natáčel pouhých 40 dní. Po třech dnech natáčení se David Ondříček rozhodl vyměnit kameramana. Kamarádství muselo jít stranou a za nezkušeného Ondřeje Kubíčka nastoupil Saša Šurkala.

David Ondříček nemohl dlouho sehnat finanční podporu. Produkce se nakonec zhostili Petr Oukropec a Pavel Strnad z Negativ s.r.o. I přesto se film natáčel v dosti "primitivních" podmínkách. Někteří členové štábu pracovali zcela zdarma a na place vznikaly menší neshody. Např. Jan P. Muchov a Jan Čechtický si neustále stěžovali, že oni jako vegeteráni nemají dostatek svého jídla, které jim ostatní berou.

S Janem P. Muchovem a s Janem Čechtickým se David Ondříček seznámil již v roce 1988 ve známé pražské kavárně Slávia. Táňu Vilhelmovou si vybral na základě filmu Indiánské léto (1995).

Námět k filmu vznikl v roce 1994, a to když David Ondříček poslouchal text skupiny Bratrstvo, kde se v refrénu objevovalo slovo "šeptej". Scénář potom sepsal s Tomášem Mašínem. Bylo to na jeho chatě, tedy ve stejné chatě, ve které psal i scénář k filmu Jedna ruka netleská (2003).

Pavlína Mourková chodila mimo záběry a natáčení bez paruky. Po dotočení filmu si paruku vzala na první školní den, ovšem díky spolužákům se její "pleš" ihned odhalila. Pavlína po té již i do školy chodila s oholenou hlavou. Po škole také kolovala pomluva, že musela být ostříhána kvůli vším.

U filmu sbíral zkušenosti také režisér Hynek Bočan, který zde působil jako pomocný režisér.

Postelová scéna, v níž leží otec (Josef Šebánek), matka (Milada Ježková) a syn Milda (Vladimír Pucholt), byla celá pod improvizační taktovkou trojice herců. Režisér Miloš Forman jim nechal při hraní volnou ruku.

K napsání básně přiměli Františka Hrubína jeho přátelé, spisovatel Ludvík Aškenazy a malíř Zdeněk Seydl, kterým Hrubín tuto svou romanci převyprávěl. Báseň je z roku 1962.

Jaromír Hanzlík chtěl původně hrát ve filmu Hotel pro cizince (1966), na kterém se pracovalo ve stejném roce. Na nátlak svého otce se však zúčastnil konkurzu na film Romance pro křídlovku.

Na filmovém festivale v Berlíně nechtěli věřit, že film je skutečně 20 let starý. Naštěstí byl s Jiřím Menzelem na festivalu i Václav Neckář (Pavel Hvězdář), na kterém byla léta jasně znát.

Film byl natočen za pouhé dva měsíce v létě roku 1969. Rychlé natočení byl Menzelův záměr, nicméně ani to nepomohlo, aby nové vedení Barrandova film zakázalo. 24. října 1969 se uskutečnila projekce pro nového ústředního ředitele Československého filmu Jiřího Purše, který film v předvedené podobě neschválil. Tvůrci proto provedli několik změn a střihových úprav, ale i tak film putoval do trezoru.

Aby byla reakce psa, jenž vítá Františka (Radoslav Brzobohatý) při návratu domů co nejvěrohodnější, chodil s ním herec každodenně více než týden na dlouhé procházky. Oba se pak setkali až po měsíci při natáčení dané scény, což dopomohlo k přirozenému chováni zvířete bez nutnosti jakékoli drezúry.

Kameraman Jaroslav Kučera si pro natáčení koupil tzv. PT Kameru 35mm, za níž zaplatil 20 amerických dolarů. Na ni pak natočil veškeré scény umírajících postav. Režisér Vojtěch Jasný totiž chtěl v tomto případě dosáhnout efektu "slow motion".

Helena Růžičková pomáhala režiséru Vojtěchu Jasnému vybírat konkrétní herce podle data jejich narození a horoskopů.