mchnk

Pohlcen nejčerstvějšími pocity a dojmy upřímně napíšu že...s Žižkou to má společného pramálo, s českým filmem ještě méně, ale jinak to v dnešních poměrech asi nejde, je prostě nutné nestoudně přeplatit zahraniční herce a podělit se s producenty, aby něco takového vůbec vzniklo. A co vlastně vzniklo? Středověká řežba, klasický holywoodský heroismus, dokonce i love story, mluva jednadvacátého století a trapně se opakující záběry z dronů. Přesto jde o celkem slušnou filmařinu, kdyby do toho pan kaskadér, pardon, režisér, nepletl našeho nikdy neporaženého vojevůdce, náš dodnes uznávaný státní symbol, jak nám sám připomíná, ale příběh zasadil do jakéhosi středověkého bezčasí s fiktivním hrdinou, jenž chrání a bojuje o záchranu překrásné ženy, snad bych dal ještě o jednu navíc, ale takto se nedokážu zbavit určitého pocitu, že na historicky nezmapovaném období života Žižky jen parazituje. Jednoduše napsáno...místo symbolu kalicha na zbroji nosí prsten neteře francouzského krále, tím Jákl finišuje. Ještě jednodušeji...na Vávrovu trilogii jsem se díval před dvaceti lety, dívám se na ní i dnes a dá-li příroda, budu se na ní dívat i za dvacet let. Tento film si možná pustím někdy za pár let v televizi, až ho bude Prima vysílat. Nikdy bych se toho nenadál, ale doporučuji koment verbalův, který vše dokonale vystihl. [Kino Citadela - originální znění]

Člověk své doby, zachycený náhodně na filmových zařízeních někdy i neznámých autorů. Člověk žijící v socialismu s lidskou tváří...bereme hrdinství a zásluhy miliónů padlých sovětských bratrů, zároveň rádi pracujeme ve znárodněném státním průmyslu, ale opravdu si myslíme, že demokracie a socialismus může jít ruku v ruce, na československý způsob. Určitý druh státního zřízení, které nemělo obdoby, ani v této době již konzumním způsobem života přesycených Spojených státech, ani v neustále zastrašovaném a samotnými vládci terorizovaném světě sovětského bloku. Československá republika a celý svět dostává jasný rudý vzkaz, že na takovéhle předání moci za Železnou oponou je ještě hodně brzo. Zkuste to za dalších dvacet let..."Ten devětaosmdesátej se s tím vůbec nedá srovnávat...to už bylo jen o rychlém shánění majetku..."  Syrovost němých záběrů, autentičnost absurdních, bizarních situací v ulicích po celém Československu a doprovodná hudba...velmi povedené a plně vypovídající.

Love Must Die! Mira Fornay je šílená. Po stránce tvůrčí a v tom nejlepším slova smyslu. Její společenské, děsivě absurdní a temně komediální zrcadlo v podobě tohoto experimentální filmu, který bych se nebál porovnat s podobnou tvorbou šedesátých let minulého století, je na tom stejně. Násilí jako forma komunikace. Maximální životní zoufalost v podobě skládání rodinného puzzle, což je jediná cesta, jež nás konečně dovede k onomu vytouženému rodinnému obědu...chybí u něj děti, pro které to všechno děláme, jsou zamčené na zahradě a čekají, až se ty dospělé děti domluví, nebo pozabíjí...Možná toho na sebe režisérka vzala trochu moc, opravdu by mě zajímalo, jakou reakci od diváků sama čekala. Do onoho oběda jsem byl opravdu nadšen, samotná scéna u stolu fantastická, nicméně potom už to nějak nebylo vono. Každopádně tento film vykročil cestou, kterou se v současných česko-slovenských vodách jen tak nikdo neodváží.

To byl ten první poslední Hippie Fest, kde pohoda, hipísácká filozofie a společenské souznění porazilo strýčka Sama a jeho dolar, i když ty děcka vlastně stvořil...někde se konala největší a nejsvobodnější party všech dob, někde jinde na jihovýchodě Asie podobná děcka zabíjela jiné lidi, také s tímto vědomím se vše organizovalo. Dokonce svých dnů budu účastníkům tiše závidět, zároveň i doufat...v jakýsi osobní vývoj, jenž bude z jedné části směřovat i tímto směrem. Ona je to hlavně zábava, mě nejvíc pobavilo hlášení do davu o různorodosti kolujícího LSD mezi lidmi, je tu i špatná kyselina, v žádném případě to není jed, jak se tu říká, je jen špatně vyrobená a prý "Jestli to chcete vzít jako experiment, vemte si jen půlku..díky!"  Je v tom daleko víc, z čeho lze čerpat a pohled do očí všech lidí vyžaduje mnoho zhlédnutí...prostě ti na akci přijde několik stovek tisíc zcela přirozených a svobodomyslných lidí..."Myslíš, že ti lidé sem přišli jen kvůli hudbě...to si nemyslím...hledají odpověď"

...aneb Kam až může evoluce zajít a to jsme stále na naší planetě, i když v prostředí, které by pro valnou většinu živých tvorů znamenalo konec. Seznamte se se zónou Hadal, místem, kde tlak rozkládá buňky v těle a to je stále jen na půl cesty ke dnu, úžasná podívaná do temnoty oceánu.

Po předchozích dvou dílech by toto završení husitské trilogie, české historie, možná nemělo takovou sílu, nicméně o to možná jde (zvlášť moje oblíbená Vlastička Matulová)...my, potomci Husa a Žižky, můžeme jen s úctou hledět (čumět)...nenapodobitelně sehráno a přesto, že válečné scény nedosahují velkých kvalit, pochybuji, že by dnešní filmaři (se svými technickými možnostmi) natočili něco filmově silnějšího...

Ritchie in the Mutha Fuckin High...! [Kino - Citadela]

Děkovačka ve vesnické hospodě pro Bohouše Všeumělce Císaře, je po filmové stránce skutečně nádherná československá záležitost...

Obraz prostého člověka několika generací podbarvený zdánlivě pohodovou atmosférou pouťové letní noci, je konfrontován s náhlou potřebou rodinné upřímnosti, jež v některých případech na svůj okamžik čekala desítky let. Kristeježíši...není lepší si celý život tak trochu lhát? Nenápadné, neznáme...František Hrubín v letech šedesátých...nádherný kousek s některými elitními herci čs. kinematografie.

Upřímná láska, ještě upřímnější nenávist a nejupřímnější ze všeho přijetí vlastního trestu...osudu. Lidská tragédie sepsaná geniálním spisovatelem, který o lidské morálce a svědomí věděl víc než kdejaký politik či vládce, bez ohledu na století. Nekontrolovatelné city ženy jsou zde konfrontovány se silou majestátu a povinnostmi k vlastnímu královskému rodu. Prostě jen další neznámý tv film, který svým vyzněním, sílou a jednoduchostí dokáže...no, dnes asi nadchnout jen fajnšmekry tohoto umění. Eva Kristínová je zde skutečně démonická...pro znalce podobných záležitostí nádherná podívaná.