mchnk

Neuvěřitelně citlivé...tento dokument je předvoj československé Nové vlny...

Lehce amatérská forma natočení (režie) trochu brzdí tuto jinak excelentní psychologickou konverzačku. Zde se řeší povinnost člověka v době celosvětové války, jak povinnost okupanta, tak povinnost okupovaného. V jednom se obě strany shodnou, řeší se "jenapouze" lidský život...v těchto časech neznamená jeden život nic...žel bez ohledu na morální kredit vraha či vražděného, ve válce nelze polemizovat s jakoukoli formou etiky, nebo snad, nedejbože, lidskosti. Je válka, je potřeba zemřít. Pro dlouholeté fajnšmekry a znalce podobných, zcela neznámých, lahůdek se jedná o klasiku...tedy filmové opojení. Všem ostatním (náročnějším) divákům mohu jen tak na okraj doporučit...

O lásce...žel o té nucené a nenaplněné. O povinnosti žen...které chtějí býti milovány a chtějí milovat...s hlavou skloněnou. Celoživotní vztah jako ten největší životní kompromis, ten nejjednodušší a nejnebolestnější způsob, jak dožít svůj život. Docela depréze...plus Emília na divadelní prknech...překrásná, jako vždy...

Pohádkový příběh od Bergmana...ano, pohádka a komédia, ale od Bergmana, takže lze očekávat přesně to, co lze očekávat. Film o tělesné a duševní nevinnosti ženy. Může být na světě něco křehčího a nestálejšího? To už věděl mistr Drda, když nám nabídl své Hrátky s čertem. Bergman také nabízí svou představu pekla, čerty a jejich pomocníky, aby na scestí a na pokraj zoufalosti dohnali rozjařené dívčí mládí. Film o tom, jak svésti ženu zadanou. Krásnými řečičkami, ale řečičkami od Bergmana. Takže opět neskutečné dialogy a zde navíc někteří naprosto neznámí herci, které nelze vidět nikde jinde. Zase mě dostal...byl to skutečně filmový génius...

...ano, kéž by se všechna tajemství Svobodných zednářů odkrývala tak snadno, jako v této nádherně úchylné sociologické sondě...ať žije faleš a pokrytectví, ať žije náš svět, žerme dál a s úsměvem předstírejme, že nás se to netýká, dokud nedostaneme pořádně přes držku...to bude teprve oslava..."A koráby se potápějí, země puká, skály se chvějí!"

"Co je to vlastně bad trip?" Pro jednoho či dva to může být i celý život...Tokio, jak ho neznáš, a doufej, že nikdy nepoznáš, také lidí, jak je možná znáš, i když nechceš. Pro většinu diváků zavrženíhodní, to lze snadno pochopit. Neustále tripující a dealující lenoch a jeho sestra, která se od těch Japonců prostě nechává...jak se říká. Žádná životní inspirace, žádný obdiv vůči hlavním hrdinům filmu, přičemž toto oslovení je zde dosti kontroverzní. Přesto sourozenecké propojení, jež může v závěru působit až kýčovitě (bratrova konečná reinkarnace..), je silnější než jakákoli umělá droga, která Ti možná na chvíli pomůže, ale život nezachrání. Možná Tě zachrání láska, jejíž zdejší obraz je bezpochyby ještě kontroverznější, než nazývat ty dva hrdiny filmu. Filmu, který je technicky nadmíru dokonalý, jen těžko překonatelný, strašná škoda, že je tak doslovný, jak píše Morien...v některých momentech až trapně doslovný, Gaspar nás má za úplný pitomce, každopádně stojíš-li o psychedelickou depresi, tak klidně vejdi...mně těch sto šedesát minut určitě stačilo...jednou.

"Konečně je pryč...hmmm, pojď ke mně!" Docela šok :)

Hodnoceno již před lety...nicméně, stále ve mně nebyla ta správná slova...snad dnes...? Velmi znepokojující film. Přesto maximální filmový diktát obnažující nejen litevský zdravotní systém v jednadvacátém století, ale i stát samotný. Docela by mě zajímal názor tamního ministerstva. Také se jedná o jeden z nejpovedenějších debutů, jaké jsem měl čest zhlédnout. Režie je skutečně excelentní, stejně tak hudba, strhující vývoj děje a pro našince naprosto neznámí herci to sehráli způsobem, který bych si v našich končinách moc přál...stejně tak vícero podobně smýšlejících tvůrců. Nekompromisně drsný film, který dokáže být i velmi jemný...

Život jako roční období. Rozjařené mládí plné energie a nadšení ze života samotného. To je ono jaro a léto, kdy se nic nezdá nemožné, skoro každá chvíle je spontánní...člověk může milovat a být milován, stačí roztáhnout ruce a s úsměvem letět. Poté ale přijde sychravý podzim a následně mrazivá zima, jež připomene krutou realitu života plného marnosti, vše je najednou pouze chladné...tak chladné, že ani Bůh, určité synonymum lásky, už nemá v našem srdci místo. Bergmanova klasika, tentokrát obohacená skvělými baletními scénami, opět plná výborných monologů a celkového zpracování, které ve své době zřejmě nemělo konkurenci.

Film Olga je v první řadě tragickým prologem k dnešnímu stavu našeho světa...nechtěným, nemyslitelným i když možná tušeným, nikdo nemohl nic předpokládat, nebo si snad raději nedokázal představit...někteří možná tušili, zřejmě také představovali, jak je v těchto dnech vidno, kdo a jak, to se možná uvidí za několik (dlouhých) let. Vidět tento film před nebo po 24. únoru 2022 je bez diskuze rozdíl. Každopádně se v mých očích jedná o bezchybně zpracované téma, jenž si režisér ještě dobrovolně ztížil stopáží. Nicméně na konci se divák nestačí divit, co vše lze zobrazit v osmdesáti minutách. Skvěle natočeno, sehráno i odvyprávěno.  [Filmový klub Citadela]