mchnk

Don't Be a Slave, Come to The Rave!! Totiž, nejlepší systém je Sound System, již dlouhá léta jsem jednoho součástí a určitý druh svobody, kterou freetekno přináší, se stala nezbytnou součástí mého života, i když se underground spojený s touto kulturou změnil v trochu komerční záležitost, díky osazenstvu, které na party dnes jezdí, přijet na louku, rozbalit tam vybavení za stovky tisíc a zdarma bavit lidi, má stále punkový nádech, který z toho nikdo nedostane, možná v zimě, když jsme nuceni zalézt do klubů. Život přece není o jedné party, nebo ano? Ve Spojeném království v polovině devadesátých let to bylo klidně možné, neb politická moc zahnala tyto lidi k nám do Střední Evropy. Ona jedna party je pro dva nejlepší kamarády jakýmsi útěkem z klece, každý je uvězněn po svém a bez ohledu na důsledky chtějí tenhle pátek prostě jen pařit, být svobodní, což jim jejich životy tak nějak neumožňují. Vynikající psychedelická režie, Scottish English a naprosto dokonalá dobová atmosféra černobílého světa, ve kterém je jediným barevným bodem červené čidlo na rádiu, ze kterého se line výzva k poslední techno revoltě. Film ukazuje naprosto vše, co je s tímto světem spojeno. Je čas na party! [Filmový klub Citadela]

Výborné inscenační drama, jehož kvality předem předurčuje Jana Hlaváčová v hlavní roli, to je záruka nadprůměrného zážitku vlastně pokaždé. Domácí atmosféra hustá tak, že by se dala krájet, dlouhá léta nevyřčená tajemství, rozchod i naděje střídající se v pár minutách a morální souboj všech členů rozpadající se rodiny. Ve skvělém hereckém obsazení mě velmi zaujala pro mě prakticky neznámá Eva Režnarová.

Díl, který nechávám bez hodnocení...zcela objektivně to, dle mého, nelze hodnotit, po stránce technické průměrné, srovnám-li to s daleko precizněji pojatými díly, kde je režie na úrovni nejvyšší, herecky výborné, ostatně jako ve většině dílů, zde bezpochyby vévodí skvělá Daniela Hirsh. V tomto případě jde převážně o obsah o kterém v českých končinách lze diskutovat skutečně jen s pár lidmi, nejlépe s někým zasvěceným, přičemž nemyslím tento konkrétní případ. Černobílé vidění těch nejzávažnějších společenských problémů je v české společnosti velmi zakořeněno a jaksi nutí člověka být pouze na jedné straně, ať je to přehnaná tolerance, nebo doslova nenávist k něčemu, o čem nemáme žádné či jen velmi malé informace. A co teprve tato otázka v celoevropském měřítku, přiznejme si, že v tomto jsme stále někde na začátku, nelze to tedy spolehlivě a objektivně dovést k závěru, který bude vyhovovat všem. Ve finále ale jde vždy o člověka, o jedince, který se může v davu velice rychle ztratit, nebo naopak vybočit, někdy dokonce inspirovat...o člověka s pocity, touhami i problémy, o člověka jako Ty. "Nechť jsou šťastny a svobodni všechny bytosti..." Je to příliš složité, aby se každý člověk na této planetě řídil tímto výrokem? Asi ano...

Počáteční lehký humor, který nás přivítá v jedné malé vesnici s několika desítkami chalup, stodol a chlívů, se postupně mění v excelentní psychologické drámo, opravdu skvěle sepsané, veškeré dialogy i hlas svědomí našich postav, sehrané a nasnímané také úžasně, plus Luboš Fišer, že ano? Každý si zde určitě najde svého herce, ústřední ženská dvojice bezpochyby vévodí, ale co zde předvádí Antonie Hegerlíková, byl pro mne tak trochu šok, v tom nejlepším slova smyslu, zvlášť ta přímá konfrontace se sokyní...

Opravdu síla...Nelze zodpovědět, proč to dělají, nelze se na to ani ptát, hlavní je vrátit se do základního tábora a domů. Další ukázkově zpracovaný dokument od jednoho z nejlepších česko-slovenských dokumentárních režisérů všech dob...

Asi jen málokdo viděl tento tv film před majstrštykem pánu Kadára a Klose, jenž byl ještě podpořen našim geniálním, hudebním dramaturgem. Při sledování tohoto Engelchena se proto člověk malému srovnání nevyhne. Každopádně každý z těchto filmů má svůj originální nádech, zde je krapet více psychológie...detailní pohled do Voloďovy (Ivan Mistrík vynikající) mysli nebo partyzánské soudy. A Květa v roli Marty? Vážně hustá...Vlado Müller je zřejmě jediný, kdo si zahrál v obou filmech, pochopitelně taky výborný. Pro znalce tohoto drsného příběhu, který si dnešní člověk jen těžko dokáže představit, určitě doporučuji.

Obsahově dosti drsné, ale forma trochu amatérská, na rok natočení divné, šedesátkový nádech jen minimální, ale je tam, později by film už asi neprošel. Nicméně pro milovníky mladičké Andreiky určitě zážitek, i když nechala svůj hlas na Barrandově. Každodenní roztržka s rodiči, vzdor vůči celému světu, nešťastná láska a nakonec trest. Kousek spíše pro fajnšmekry. Viliam Polónyi v role otce výborný

Český surrealistický art, díky tomuto človíčkovi, žije již dlouhé desítky let, a bude žít navěky. Záviděníhodný život zasvěcený poctivému, technicky nesmírně složitému filmovému kumštu a životní filozofie bez hranic...po všech těch krátkometrážních i celovečerních filmových diktátech, přichází mistr, společně se svou ženou, napůl čarodějkou, ještě s návodem na život...díky moc! Škoda, že nemluvil o Liškovi, ten bad trip mě moc mrzí, nicméně tu Vaši fetiš sbírku bych jednou moc rád viděl...klidně v Amstru, snad se jednou zadaří. Nezbývá než poděkovat za Vaše dílo, za Váš život, stal jste se nesmrtelným již dnes...

"Sorry, kamaráde...sluníčko ti zašlo, zatáhlo se, no, to se stává...hele, příště si zkus v Bedekru zalistovat o pár stránek dál, jestli ti k tomu dá pánbíček ještě příležitost...a taky buď vopatrnější při výběru hotelů s pěknou vyhlídkou, to ti radím...". Určitý druh přehrávání, který se v seriálu nevyhýbá snad žádnému zúčastněnému herci či herečce a který byl z části nepochybně také vyžadován, přinesl v některých dílech velmi zajímavé (zábavné) postavy, Bella Vista je toho příkladem. Postránecký a v závěru Adamíra s jeho nazi-elegant jednáním jsou k sežrání, celkový mezinárodní rozsah tohoto dílu je také výborný, velmi melodická německá lidovka v ulici Täubchenweg či hned úvodní skvělé liškotóny. Určitě jeden z mých TOP 5.   

Bez diskuze jeden z nejzamotanějších a nejnepřehlednějších filmů, jaký jsem měl čest zhlédnout. Do situace, kdy Tvé sny, touhy, minulost a přítomnost splynou v jedno, se dostat fakt nechceš...film, ve kterém (skoro) nikdo není veselý či, nedej přírodo, přirozeně šťastný, film, ve kterém přímá dějová linie neexistuje, divák si jí musí sestavit sám, ač se to ze začátku zdá nemožné, opravdu se vyplatí vše vstřebat a vydržet až do konce...do toho konce bez střihu v jednom záběru, trvající několik desítek minut...i když možná při titulcích nakonec sníš celé jablko s jádrem, o originálním filmovém zážitku není potřeba nikterak špekulovat.