mchnk

Nebýt toho prostěradla na konci, možná bych dal jednu za odvahu to sem vůbec dát. Nechápu Tě.

Dnes již rozhodně filmový pravěk nenabízel jen padajícího a všude překážejícího Chaplina, ale naštěstí i výborně a naprosto jedinečným způsobem pojatou děsuplnou legendu o karpatském hraběti, který zde byl jemně přejmenován. Hold copyright fungoval již v těchto "pradávných" dobách filmu. Celkové úsilí i silné herecké výkony je ovšem potřeba náležitě ocenit. I hudební doprovod je velmi zdařilí. Prostě již v těchto dobách bylo jasné, co chtějí lidé na plátnech zobrazovat. Zábavu i strach.

Precizní a na svém scénáři přísně lpějící režisér Schulhoff, nám představuje takový dokument doby, kdy u nás bylo nadbytek pracovních míst a v některých podnicích měli lidi i na shánění nových zaměstnanců. Z dnešního pohledu utopická situace, kdy pracovní nabídka převyšovala poptávku je skutečně jedinečná. Klasický maloměšťácký humor tohoto režiséra a jeho také klasický herecký tým, sehrává průměrně kvalitní českou komedii o platovém zařazení, čtvrtletních prémiích a nebo třeba o placené dovolené v Jugoslávii, pro dnešního dělníka určitě jen sen.

Chtíč a sexuální prožitek jako zboží, jsou již desítky let nedílnou součástí "moderního" světa. Nabídka zde jasně převyšuje poptávku, a proto je potřeba nabídku stále zpestřovat a vyhraňovat. Strýček Vokumir v tom co dělá vidí umění, perverzní a zvrácené, ovšem umění. Filmové umění, odporné vyobrazení lidské fantazie, která v tomto případě dostává nevýslovný a těžko popsatelný rozměr. Rozměr, vrcholící ve scénách, které se zde ve vytuněných komentářích dají předem odhalit. Nicméně film má po režijní stránce jisté kvality, které se ovšem vejdou max. do 3 hvězdiček, samotné téma je odpudivé a hnusné. Jestli je vůbec možné, aby se lidé snížili k tomu, co se zde děje, je téma na dlouhou a možná zbytečnou diskuzi. Asi ano. Doba je zlá a nutí ke zlým činům. Kdo by si tedy ze zvrácené porno-branže zasloužil urvat koule? Režisér? Herci? Koneční odběratelé podobných pornofilmů? Každý si po shlédnutí tohoto filmu musí udělat obrázek sám. Jisté "spravedlnosti" a zadostiučinění se ve filmu také dočkáme a to v podobě Milošova procitnutí a rozhodnosti k činům.

Ano, za hororové výjevy dám tři. Jinak zoufalé lekací scény a hlavně celá podstata zla, které se Emily zmocnilo, byla zastíněná šalamounským soudním procesem, který v divákovi uměle vyvolával sympatie ke sličné obhájkyni a jejímu snažení zdárně ukončit soudní případ, který samozřejmě ovlivňuje sám ďábel. Velká škoda ztraceného potenciálu.

"Víš kdo já jsem, já jsem vdova po Knutu Kristensenovi a čekám s Tebou pohrobka. To koukáš co? To bys koukal, kdybys mi rozuměl" Podle mně přímo napsané pro opět naprosto vynikající Ivu, která vše zamotá, aby to nakonec, s nutnou dávkou romantiky, zase rozmotala.

Hrdinové sedí u stolu a mlčí, přičemž se ostatní chvástají, jako správní generálové po bitvě. M. Cikán posbíral herce ze staré a té nejstarší školy a ukázal nám, jak má vypadat válečný film, bez jakéhokoli stranického nátlaku. Silná atmosféra let předchozích, je základem kvalit celého snímku, výborné plynutí děje, které vyústí v těžkou a na první pohled neřešitelnou situaci, perfektně podchyceno odporné nacistické smýšlení a nesmí chybět ani hnusný kolaborant, které ho se ujal skvělý F. Filipovský. Lidské a osobité hrdinství má v tomto filmu prvenství. I trochu toho nezbytného štěstí se zde dočkáme, ovšem není štěstí bez předchozích činů. Pro milovníky československé válečné kinematografie určitě zážitek a pro oddané milovníky povinnost.

Ano, po filmové stránce se nejedná o kdo ví jaký fenomén, ovšem celková podstata Osvobozeného divadla a atmosféra doby, je zde vystižená výborně. Geniální slovní hříčky dvojice V+W je také potřeba docenit. Není v tom žádná nadbytečná legendárnost, nebo přehnaná nostalgie, pouze ocenění divadelního kumštu na plátně.

"Prastaré báchorky a děsivé úkazy provázející profesorovy experimenty, držely místní lid v dostatečné vzdálenosti." Stejně tak precizní režisér, geniální hudební skladatel, trikový mistr a výtvarník, dali dohromady tuto humorně tajemnou, skvostnou podívanou ze zapadlé podkarpatské vesničky předminulého století.

Petr Zelenka a David Ondříček spojili síly, nekompromisní basová linka Honzy Muchova jede od začátku až do konce a výborná kamera Richarda Řeřichy nám ukazuje Prahu na úplném konci 90tých let. Dnes již kultovní film s kultovním soundtrackem, který mi bude znít do uší až do konce mých dnů.