filipes.lu

Opět jsem totálně mimo s hodnocením, asi jsem viděl jinej film, což se mi bohužel stává často. Já viděl 80 minut naprostý a totální nudy, demence a negramotů. Hluchejch míst je tady hodně, co hodně, celej film je totiž velká černá díra o ničem. Několikrát jsem si během stopáže zakryl oči a to z toho důvodu, abych se mi neudělalo špatně z chování těch magorů, který byli tak nesympatický a vypatlaný, že součet hodnot iq všech čtyrech "hrdinů" dohromady dal číslo shodné s nejzaostalejším chovancem Jedličkárny. Závěr už jsem přeskakoval způsobem: mluví, tak dál, pořád mluví, tak jedu dál. Odpad, zasloužený odpad.

Naprostá a totální spokojenost. Do kina jsem šel s extrémním očekáváním a odešel s pocitem zadostiučinění. Film šlape od začátku, žádný hluchý místo, jen tolik potřebný dialogy, aby divák věděl proč a jak. Lekačky fungujou luxusně, bohužel jich je dost v traileru ale kina dělá svoje a stejně jsem sebou cuknul, jako bych je viděl poprvý. A byl jsem rád, že sebou takhle škubalo celý kino. Jen škoda postarší dámy vedle mě, která se při každým cuku rozchrchlala na pět minut a já si připadal jak na plicním. Práce s kamerou, střih-parádní záležitost...Ale, ALE ta hudba a zvukovej podkres-nikdy jsem nic podobnýho neslyšel a řadím to mezi absolutní špičku, co dnešní produkce může nabídnout, alespoň ta hororová. Pointa filmu zajímavá, nechává se tušit zhruba od třetiny filmu, ale stejně jsem se k ní nedobral pořádně. Skvělej je i samotnej závěr, kterej by snad i mohl dávat naději na pokračování. Ethan je k sežrání (jako buzna si to můžu dovolit napsat), neznámá Juliet přesvědčivá a dětský casting se taky povedl...Sumasumárum jde o nejlepší horor/thriller tohoto roku a možná i za posledních pět let. Od Derricksona totálně žeru vymítání Emily Rose a dokonce ho směle řádím mezi svých deset nejoblíbenějších filmů. Od teď tam řadím i Sinister.

Příjemná rumunskofrancouzská variace teensploitation hororu. Míň brutálnější než Eden lake, míň naturalistický než Children. Síla je asi v tom, že jde prý o film na základě skutečných událostí a ani bych se tomu v dnešní době nedivil. Řemeslně je to zvládnutý dobře, vyblitý barvy a taková ta tečkatá kamera dělaj s atmosférou dobrý věci, ale stejně jsem se neubránil nudě v prvních třiceti minutách, která tak zaváněla romantikou a cituplnými záběry, že mi málem v pokoji vykvetlo kapradí na stole. Naštěstí byla hlavní dvojce konečná sympatická a hezká, takže se na ně dalo docela dost dobře koukat. Děkuju tvůrcům i za fajn konec, kterej možná připravil sám život, ale asi si to tvůrci pěkně řízli fantazijní představivostí. Bohužel má ale film pěkně hluchý místa a proto nejdu výš, než na tři. Do půdy romantický děs, od půdy do plotu fajn, od plotu do konce super. "My si chtěli jen hrát..." No prostě zlatíčka.///Tak teď jsem se dozvěděl, že ty zlatíčka byli v Český Republice...Už asi tuším...:))///

Výborná časová mixáž o obyčejný telefonní operátorce, která by tak ráda byt s výhledem na moře. A je jí jedno, jak ho dostane, pořekadlo: Šla přes mrtvoly tady sedí perfektně. Precizní práce s kamerou a stísněnost navštívených bytů dělá z filmu i trochu klaustrofobickou vyvražďovačku, kde jednotlivý vraždy spojuje až inovativní provedení (Baňka, vysavač...) Celkově jde o nadprůměrný film o tom, že člověk si má jít za svým cílem.Zároveň je to i tak trochu dokument z Hongkongu, který potěší jak těhotné ženy, tak fetky na koksu. P.S.: Ty stahovací pásky byl dobrej nápad, vždycky mě zatrnulo, protože já jakmile si to dám tuhle ďáblovu věc na palec, tak to nemůžu sundat, řvu a proklínám se a stejně mě to vždycky naláká :D

The loved ones, aneb Jestli mě nasereš-do hlavy Ti naleju. Super ulítlá jízda, kde se člověk ani chvilku nenudí a jen se celý film veze na vlně novodobý australský inkvizice, kde jsou v hlavní roli soudců i mučitelů zakomplexovaná čubka, ne nepodobná zpěvačce Amy z Evanescence, a její úchylný otecko, který slintá nad jejím macatým zadkem. Jo, odmítnutá láska holt bolí a tady bolí nesrovnatelně víc toho, kdo odkopnul a než toho, kdo byl odkopnut. Kdo má rád exploity, bude spokojenej, kdo je rád nemá, toho scéna se solí nebo vrtačkou bude stát nervy. Já byl teda spokojenej.

Pro mě naprosto nepochopitelně přeceňovanej horor. Nejenom, že se 85% filmu nic neděje a divák tak musí sledovat a trpět nad tanečky hlavní postavy s volkmanem za kraťasama, ale ani finální scéna, která by v rámci čekací doby měla bejt božská, se mnou nehla. Chápu stylizaci filmu do let osmdesátých, ale tímhle pokusem by se i v tehdejší době asi nevyznamenali. Hlavní hrdinka by za svůj výkon měla nárok leda tak na malinu, ale ne zlatou, nýbrž obyčejnou chcípáckou malinu, zabalenou do utěrky a rozmlácenou o kuchyňskou linku do podoby džemu. Její přesvědčivost, kdy padá omámená ze zvuků zamčeného pokoje do mdlob je tak věrohodná, jako výraz mýho psa, kterej na mě čumí u večeře a dělá, že ho ábsolutně nezajímá, čím se cpu, ačkoliv by mě nejradši sežral i s talířem dohromady. Odpad nedávám jenom kvůli průměrnýmu závěru, kterej nebyl vyloženě sračka, ale příjemná krvavá oddechovka po hodině a čtvrt mučení a práce s nudou, bohužel ale jedna vlašťovka, která se navíc podobá na n nedomrdlýho vrabčáka, jaro nedělá. Za úplnej konec bych je ovšem všechny ostříhal podle hrnce, aby trpěli, protože to bylo zbytečný a happyend v předložený formě byl žádoucí jak rozlitý kafe v klávesnici. Totalní zklamání, už jenom podle zdejšího hodnocení.

Tak mám pocit, že se z toho dalo vytlouct víc. Jak z první půlky, která mi přišla ještě zajímavější než samotný finále, tak z půlky druhý, která mě sice pobavila, ale chyběl tomu šmrnc. Nápad to nebyl vůbec blbej, naopak. Podívat do zákulisí maniaka, kterej je jenom obyčejným a nesympatickým týpkem, co diváka seznámí s jednotlivejma ingrediencema ze kterejch poté upeče pořádnej masakr, je fajn. Už jenom ta atmosféra pohodový grilovačky s dědulou, kterej je zábijákem v důchodu je úsměvná. Jenže pointa je vcelku jasná od začátku filmu a tím se film připraví o drahocený procenta dolů. Mě teda upřímně vytáčela i hlavní blonďatá kobyla s rysy dementního gibona, ale nedá se svítit. Kdyby film šel do větší hloubky, měl ještě víc nehmatatelnej podtext a naservíroval by víc kulišáren, bavil bych se víc. Takhle jde o lehkej nadprůměr, jemuž pomáhá originální námět a sráží provedení a povrchnost. Třeba bude někdy i pokračování...na to mrknu i rád.

Velice příjemný překvapení při pondělním večeru. Nečekal jsem nic a dostal jsem dost. Teda, abych tady zas nezněl, že jsem měl hororovej orgasmus, do toho má přeci jenom Inkeepers daleko, ale alespoň kapička štěstí ukápla :)) Sice mi trochu v zařazení filmu chybí i kolonka komedie a to z důvodu komickejch situací, kterejch je snad na chlup stejně, jako těch, při kterejch mi přeběhnul mráz po zádech. Jojo, fakt přeběhnul. Přeci jenom scéna s vyhazováním odpadků mi na čistokrevnej horor zaváněla úhybnými manévry, stejně tak jako strašení v prostěradle. Tam jsem se dokonce zasmál nahlas a to i díky tomu, že obdobně trapnej jsem docela často. Ale dost o komický vložce a zpět k těm děsivějším. Zde hraje prim strohost, se kterou je film natočenej. V záběru je jen trocha nábytku, hudby je taky poskvrnu a k tomu jen tři postavy tlačí diváka do situace nepřipravenosti. A pak bum, vedle spící Kláry sedí fajn mrtvola. A bum, někdo je krvavej ve vaně a třetí megabum: pokusíme se zabít Kláru. Fajn. Ono, moje docela vysoký hodnocení ovlivnila i ústřední dvojce, kterou jsem první čtvrt hodinu nemoh ani vystát a snažil se dopídit toho, kdo z nich byl dřív na lobotomii. A stopáž si dál plyne a já se usmívám a na konci je mám rád a chtěl bych se s nima kamarádit :))). Upřímně a kriticky by film měl být tak na tři, ale protože mě překvapil, tu čtvrtou tuze rád plesknu navíc. A bum, je tam!

Ano, budu za za debilního vyvrhela, kterej nepozná filmový umění a snaží se upoutat. A mě je to jedno, ať si každej o mým hodnocení myslí, co chce. Upřímně, dvě hvězdy jsem dal za herecký výkony, který jsou nad úroveň klasického filmu, ale tím to končí. Za můj odmítavý postoj může všudyvšeho především zvolený téma. Ne, tohle mě nikdy nebavilo a nikdy nebude. Dívat se půl hodiny na to, jak někdo slaví svatbu a mezitím, jak obyčejní smrtelníci podlézaj "zlýmu/hodnýmu" tátovi není nic pro mě, i když bych měl být rád skoro až za dokumentaristickou přesnost těchto praktik. Ani mě nebavila zřejmá proměna Al Kapučína z neviňátka do podoby svýho otce. Jedinej, kdo mě tam opravdu bavil a komu jsem věřil i drdol na hlavě byla kmotrova manželka, která byla ovšem dohromady na třech záběrech a to je z tříhodinovýho filmu žalostně málo. Radost mi udělala i Kapučínova nová sicilská rajda, u který jsem opravdu nečekal, že z ní bude po nástupu do auta fajn puzzle o spoustě kousků. Upřímně, film jsem shlédnul jenom proto, abych věděl o co všem jde a proč jsou z toho tak hotový. Chápu proč. Ale na mě to nefunguje. To radši film: KMOTŘENKA o tom, jak se pečou muffiny. Jsem barbar...jsem odpornej a blbej barbar!

Lyričtější snímek jsem doposud nezhlédl. Připomněl mi hodiny poezie na škole, kdy jsme povinně v mínus 20 stupních seděli ve sněhu a zírali pod kámen, abychom poté sepsali, možná co nejlyričtěji svoje pocity a postřehy. Takže Mléčnou dráhu jsem si skutečně vychutnal. Každý si najde to svoje "rozhřešení" jednotlivých sekvencí. Větrná turbína (?) a její rychlost otáčení lopatek v kontrastu se statickým okolím a vlezlostí svítání jako hektičnost rána.Absurdní obraz opuštěného kočárku ponechaným na okamžik svému osudu, jako symbolický háček pro ponejprv statického rybáře, který se nechá "ulovit" svou přirozenou reakcí. Zdolávání minimálních překážek složitými cestami v podání bikerů, kde symbol hnízda, ponejprv opět statického, vyhoří nedočkavostí a zbytečností nad aktuálním děním a nemožnosti zasáhnout a změnit sled událostí. Podvodní sex nevěrníka, kde symbolické vlny se vrací aktérovi, jako minulost, nad kterou nezvítězí...a tak dále.Film si tak pravděpodobně pohrává s kinetikou všude okolo nás. Ať je to tekoucí řeka, co odnese důkaz v podobě loďky, ať je to pracující jeřáb v pozadí, který svojí pauzu poukáže na naléhavost situace. Proměny rychlostí v obyčejných situací, které nás ovlivňují, i když si jich nevšímáme... Kouzlo téhle je věci v tom, že každý si obrazy může vyložit, tak jak sám chce a podle toho v jakým je rozpoložení. Co mě ale dostalo je důležitost jednotlivých symbolů, které se divákovi pomohou zorientovat a nebo ho ještě více rozhodí, ač jde o tak jednoduché obrazy, u kterých zpočátku vypadá nemožně, aby každý z nich něco vyprávěl. Čekal jsem, že si příjemně odpočinu a zrelaxuju u sestříhaných filmových pohlednic, mozek se mi ale zavařil...a příjemně. Fajn věc...Nejoblíbenější obraz: Skákací hrad a Kontejnery, Nejsilnější obraz: Bikeři a Houpačka.