filipes.lu

Kdyby to bylo o hodinu kratší a bylo by to o něčem jiným, tak by to bylo zábavnější. Po celou dobu sledování jsem se nemoh ubránit dojmu, že jsem skutečně stáhnul dětskej horor. Zní to prazvláštně, ale jinak se to zařadit nedá.Možná, že kdyby se tvůrcí drželi pouze jedný dějový linky s holčičkou, asi by to mělo větší grády...(respektive větší kids-grády). A jak už to tak u mě bejvá, Danouš mi vadil, Julča o něco míň a Luky byl ze všech nejvíc snesitelnej. Ne, že by to bylo na děkovnou řeč na Glóbech, ale snažil se a nepitvořil se, jako jeho starší filmový bratr s uhlazeným hrncem místo vlasů na hlavě. Ze srdce jsem (ne)uvítal klauna, kterej byl trapnej jak můj pokus o medovník, ale byl a to se počítá. Závěrem bych jenom uvedl prohlášení mého spoludiváka při titulcích: "Proč tenhle konec? To fakt uvažujou o dvojce?" To mluví za vše. Každopádně pokud máte sourozence nebo děcka, který ještě neonanujou nebo nemenstruujou, film jim puste a budou spokojený. Pokud už mají ovšem tyhle životní etapy za sebou (alespoň jednou), neriskujte. Byli by ste dořváni, že se máte jít léčit, že si radši pustěj Saw....

O hodně víc nepříjemná variace hry, kterou hrajeme doma před spaním. Akorát, že pouze v rovině keců. V míře úvah jdeme doma občas ještě v brutalitě o něco výš, ale realita už by byla sakra jiná. Při představě účasti na této seanci bych byl asi srabem a utekl jako první, čekajíc kulku do zad, která by to všechno snad vyřešila. Ne, nenudil jsem se, občas mě i nepříjemně píchlo u žaludku a nebylo to výjimečně způsobeno vyžráním obsahu lednice i se zásobníkem na led. Pro mě škoda, že konec mi došel v půlce filmu. Ne, že bych si tu chtěl hrát na odhadovače pointy roku, na to jsem o něco pomalejší, ale radost jsem ze sebe měl. Škoda jen castingu, pornorajda mě sedla asi syrový křemenáče zapitý mlíkem (to byl hec, a bylo mi jenom sedm!) a postarší dáma, co se zrovna vrátila ze školy smyku byla sympatická stejně tak. Body do plusu za reálný provedení a prazvláštní rozmělněnost atmosféry, kdy se u mě jako vrcholy sinusoidy střídaly pocity strnulosti a nedobrácký zvědavosti.

Místy až skoro nefunkční animák, který doplácí na hluchý místa podobně, jako koncert metalový skupiny prokládaný v přestávkách spoty na nové CD české femme fatale Dády Patrasový. Těšil jsem se hodně, nýbrž předchozí kousky mám hodně v oblibě. Samo, že jsou zde místa úsměvná, vtipná a milá, ale není jich moc. Né, že bych nefandil tý roztomilý ptačí blbounce, ale nic víc mi Piráti nenabídli. Což je škoda, protože potenciál to mělo. Příběh se vleče, jak tři tejdny před vejplatou,postavy nejsou sympatický, tudíž je problém s nima navázat spojení (?). Co mě ale dostalo je hudba. Chvílema příjemná a chvílema se mi stavěly i chlupy v podpáždí. Hlavně song: I dont cry (pracovní pojmenování) v dojemné chvilce sebemrskačtství nad ztrátou Dodyně. To musel nazpívat někdo v hodně debilní náladě. Každopádně modelína je pořád fajn a tak alespoň ona dodává pořád punc neokoukanosti, ale chlapi se mohli vytáhnout víc. Nu, nu, škoda.

Ano, přiznávám, že jsem Zvonilku pustil jenom pro pobavení a zabití nudy. Každej občas sáhne po filmu, kterej ho absolutně nezajímá a ještě si z něj dělá srandu a aby se i utvrdil v tom, jak je to blbý a nepochopitelný. Tenhle pocit mi ale vydržel zhruba pět minut do scény se zajícem, kterýmu se moc nechtělo přejít hranici mezi teplem a zimou. Bylo to tak kurevsky roztomilý, že moje ženská část zaplesala a už jsem se neodtrhnul. Samozřejmě, že je Zvonilice pro to nejmenší publikum, ani jsem od toho nečekal žádnou příběhovou masírku s perfektním scénářem a netřelými nápady, ale nečekal jsem ani, že to dokoukám. Dokoukal a to s velice divnym pocitem. Jako by se mi o něco stáhnul genitál a povyrostly prsa. Ale čert to vem. Zvonice je bezváá a já bych pro dnešek chtěl mít taky křídla! (Nechutné, nechutné...)

Community, aneb jak si vytvořit totální závislot na seriálu během dvou dnů. Rozjezd sice pomalejší, ale od pátýho dílu je to ničím nebržděná jízda ve stylu nonlaugh sitcomů. Zamiloval jsem si kompletně všechny z ůstřední šestice. Jak jsem se bál, že mi bude lízt na nervy starej Pearce, jsem z něj odvařenej, co replika to perla, kterou bych nikdy žádný svini nehodil :) Abed jako Batman nezapomenutelnej, ale kdo je mýmu vkusu nejblíž (a to teď nemam na mysli vzhled :D) je Sherley-Shakira...Slepičí prdelka s křesťanskýma zasádama- divný spojení, proto tak skvěle funguje. Jsem nesmírně rád, že jsem se k tomuhle seriálu díky csfd dostal a směle řadím mezi svých top10. Možná, že úplně nejvýš :)

Mám obrovskej problém tyhle typy filmů hodnotit objektivně. Když je v pohádce myš, vidím svojí bývalou myš. (Bývalou, jakože mazlíček, co už nežije, né že bych randil s krysou na odpaďáku.) Když je tam kočka, vidím naší kočku. Když je tam pes a ještě takhle mrtvě nunanej, nemůžu ho nepřipodobňovat k mojí psí baronce. Jsem slaboch a tak jsem řval snad skrz celej film (dejme to za vinu i hnusnýmu počasí a špatným zprávám na krimi plus). Animace výborná, postavičky řádně hnusný a alespoň trochu originální příběh (tím nemyslím oživení mrtvýho, ale llinku s vědou.) Mít v sobě trochu víc testosteronu (a že bych ho mít měl, ale asi na mě v břiše zapomněli a narvali ho radši do nějaký lesbičky na motorce), bylo by to za míň. Takhle za plnej, s vědomím, že mě autoři vydírali dojemnejma scénama a mně to nevadilo!

Čekal jsem to vtipný, bylo to vtipnější. Čekal jsem to šílený, bylo to šílenější. Čekal jsem tak animák na tři a je to na čtyři. Obrovským kladem tohohle hotelu je výborná rozloženost jednotlivých gagů a vtípků, která povětšinou "pohádky" trápí tím, že vystřílí všechna esa z rukávu během první půl hodiny a pak už se jen táhne a dlouze se čeká na další. Zde se divák baví průběžně, samozřejmě pokud ho trapárničky tohohle typu uspokojují, jako mě (metaforicky). Patos tu je, jako ve všem dětským, ale dá se snýst, protože v podání KRESLENÝ upírky, je víc snesitelnější, než v případě hraném. (Beztak byla hezčí, nez nějaká rajda Bella s rychlerostoucím dítětem.) Spokojenost.

Mě osobně trailer navnadil a tudíž jsem čekal průměrnej, ale dobrej horor, tak trochu atmosférickou duchařinu. A ejhle, ono o hororu tady nemůže bejt řeč. Bohužel pro film, a tím víc bohužel pro mě, jsem se často musel přesvědčovat, že se nedívám na romanťák, kde Jennifer vyhraje souboj hudebních kapel a za zvuků trombónu a za děště konfet, bude požádána o ruku sympatickým, i když trochu divným Maxem. Poslední třetina filmu naštěstí tenhle pocit vymazala a utopila ho ve středoškolským punči ve fontáně a konečně se něco dělo. Pointa nebyla blbá, já jí neodhadnul, takže body k dobru, ale o vyraženým dechu tady mluvit nebudem. Co mě skutečně chvílema vytáčelo byla blbá, blbá, stupidně blbá kamera, která občasnejma záběrama rozhoupala žaludek, jak řetízák na pouti. Asi pokus o inovaci, něco neobvyklýho, ale tenhle způsob bych nechal dokumentu o lovci krokodýlů na Amazonce. Body k dobru nahrává do brány koukatelnosti krásná Jennifer, která je talent (a to ani ne tak jenom díky mýmu pocitu, ale jak už především dokazují nominace na různá filmová ocenění) a pěkně zpívá ( a že tohle někdy napíšu k thrilleru jsem nečekal). Max má zase pěkný kukadla (jak zrcadla, haha) a packy (jak dva klacky, haha). A dost už pubertálních výlevů o vzhledu hlavní dvojice...Závěrem jen stačí prohlásit, že na sobotní odpoledne jde o příjemnej předkrm na další filmový kousky, ke kterému se asi znovu vrátí jen fanoušci tý mladý kočandy a občané, bydlící na konci ulice, aby se přesvědčili, že nejde o jejich dům. A těch je vlastně hodně. P.S. Ta přezrálá matka musela mít mezi nohama pořádnej rock&roll, než se překulila do třícifernýho věku. Takhle nesympatická mi naposledy byla Buldoková ve slečně zamilovaný, kdy se nás s nakresleným obličejem a s kozačkama od stylisty Bartošový, snažila přesvědčit, že jde o poblázněnou mladou laňku a spíš to vypadalo, jako by si Bohdalová hrála na středoškolačku. Br.

Vzhledem k roku vydání se nesluší říct: otřepané téma, protože si tenhle film takhle jednoduchý odsouzení nezaslouží. A ono, když tak nad tím přemýšlím, i kdyby byl film natočen v roce současném, pořád by tenhle výkřik postrádal na hloubce, protože natočeno a hlavně zahráno, je to skvěle. Film není ani tak o složité době, o které nemá žádný smysl polemizovat, ale o zabojování nikoho proti všemu. Přiznám se, že povídku jsem nečetl, protože Drda šel úplně kolem mýho literárního cítění, ale jak to napsal jakkoliv, tohle je film útočící na smysly těmi nejzaručenějšími prostředky...Ne, nejedná se o srdcervoucí scény, kdy ženský vyrvou dělohu a chlapi dobrovolně odevzdaj pinďoje humanitární organizaci, jde o pocitovku, kde vcucávající kamera a ztísněnost zbytečnosti a nemohoucnosti sežere diváka do obrazu a vyflusne ho až při závěrečných titulcích. Ačkoliv jsem nedal plnou palbu (především kvůli hudbě, která mi chvílema vadila a kolísavosti tíživosti s prázdnými minutami) jde o silný film, který zaslouží shlédnutí...

Naprosto dokonalý spojení dětský naivity a vypočítavosti se světem osamocenýho dospěláka, kterej nemá právo na soukromí. Každá minuta stupňuje nuance mezi dvěma rozdílnými světy až do extrémních hloubek ("on je můj milenec") a nikdy nepřekročí práh vkusu a morálky, což je možná dobře pro komerční svět, možná špatně pro výpověď uměleckou. Reno je výbornej, Portmanka dobrá a navíc jsem tam měl i Bjork. Z čeho jsem měl ale husí kůži i na prdeli byl českej dabing- doufám, že za tohle někdo sedí za mřížema. Příště už jenom v originále. Ale jinak hodně silnej a několikrát i dechberoucí zážitek, pro mě vcelku překvapivě.