franzkfk

Narativně intimní a kompozičně zajímavý produkt, který má svá slabá místa a který jsem dokázal ocenit až napotřetí. Škoda, že marketing nedokázal prodat, že jde o noir detektivku. Vzhledem k vyhozeným scénám bych řekl, že problém vznikl ve střižně a v rozpočtu. Film totiž balancuje mezi žánry a na tvrdou noirovku se Johnova expozice sjíždí jen po povrchu - na dobrodružný komiks zase chybí dynamičtější akce, která by ale zase zatěžovala rozpočet.

Pokud pominu kvality výborného slasheru s originálním příběhem, který nemá vyloženě přiblblý scénář, musím se Silent Night zastat i v rovině námětu. Ačkoliv je to béčko, tak se musím přiznat, že málokterý film je schopný - stále nerealisticky, avšak explicitně - vyjádřit psychosociální vlivy, které formují potenciální antisociální poruchu osobnosti.

Tohle patří do učebnic. Vyloženě ukázkové cvičení v hloupém námětu (generický archetyp), amatérském scénáři (to, co by mělo být vizuálně převyprávěno je verbalizováno), experimentálně povrchní kameře (ta hloubka ostrosti) a absentující dramaturgii (nesrozumitelný svět, ve kterém nejsou jasné hranice a pravidla). Jsou filmy, které jsou formálně špatné, ale aspoň ironicky - díky své hlouposti - zábavné. Tohle je vyloženě ztráta času.

Takže Eli Roth je vážně amatér - v režii, ve scénáři a rozhodně ve střižně. Ale jinak super námět a místy slušné nápady. Měli to dát někomu jinýmu.

*miluju předlohu *miluju hranou adaptaci *tenhle seriál je tím, čím je speciální edice Star Wars vůči svému originálu *jediná pozitivní věc na celém projektu je O'Malleyho uvědomění, že Ramona je dost patologická, a proto transformace jejího charakteru ve finále je inteligentní vykoupení; zároveň plot-twist je hezky satirický náhled na vztahy, který do SP světa krásně zapadá, ale bohužel není dotáhnutý do konce; v zásadě je to další šílená produkce od Netflixu, kde je všechno na konci hodně sluníčkový a hodně homosexuální, ovšem bez vlastní invence. ------ 1) hrůzostrašný dabing (nesoulad mezi dabéry/herci z původní hrané adaptace a klasické "japanimace" --> kadence a timing dabingu je občas úplně mimo s tím, co se děje na obrazovce) --- 2) převyprávění již jednou převyprávěného příběhu není zábavné; opakující se námět není prostě po třetí už zábavný vzhledem k originalitě a hravosti samotného komiksu a hrané verze --- 3) Opakování vtipů není vtipné a když scénáristi sjedou na něco svého, tak je to jen myšlenka, která pouze imituje původní komiks, ergo není vtipná; není to ani trochu originální

Potřeboval by prostříhat, ale jinak je to úžásnej černej kůň.

Cvičení ve špatné montáži a dramaturgii. ---------- 1) chaotická narace (vědecká linka, osobní linka, sociopolitická linka) ---------- 2) zhuštěná osobní linka (zrychlený prolog, nepřehledné vztahy mezi charaktery) ---------- 3) rozuzlení nevychází z předešlého poznatku, jelikož byl divák o Strausseovu zkušenost ochuzen, tudíž necítíme dopad samotného zvratu ---------- 4) Nolan na tyhle typy příběhů nemá talent vyprávění, ačkoliv má kapacitu tyto příběhy identifikovat ---------- 5) Je to hodně špatný mix "12 rozhněvaných mužů" a "Dobrou noc a hodně štěstí" s intimním psychologickým přesahem, který je - ironicky - pro kompletní příběh redundantní (tím pádem i paradoxní)

Není to děs, ale pocta Williamsonovi a Cravenovi to taky není.

Musím se přiznat, že jsem to z větší části uhodnul. Místy se nemuselo pouštět tolik indícií. Je pravda, že se 5 i 6 snaží co nejvíc imitovat Williamsona, ale jeho dialogový šmrnc ani jeden díl nechytnul. Pořád je to ale výborný film. Tenhle ještě lepší, než předešlý.

Velice zdařilý psychologický náhled do světa emočně nestabilní osobnosti, jež Marilyn Monroe - zcela bez debat - byla. Nádherné montáže a atmosféra. Škoda, že pod filmem není podepsaný David Lynch, pseudocinefilové by si pak neškrtli.