dobytek

Christian Clavier a Jean Reno v pro ně dost typickejch rolích opět spolu a opět z toho vyšlo takový částečný zklamání. Nevim, čim to je, ale přestože oba herce mám hodně rád, tak když se sejdou v jednom filmu, tak výsledek neni nic moc. Né, že bych se snad vůbec nezasmál, ale přišlo mi to, že tento typ humoru mi moc nesednul. Evidentně film vzniknul vyloženě pro francouzský diváky a věřim, že oni se zasmáli určitě víc než já. Ale já nejsem znalec tamních poměrů, takže jsem určitě některý ty narážky a vtipy moc nepochopil. Slabý 3 hěvzdy.

Na přelomu 60. a 70. let se ve Francii točily podobný filmy jak na běžícim pásu. Většina se mi líbí, ale zrovna tenhle film nějak nefunguje. Alain Delon je tady takovej nijakej, Catherine Deneuve se ve filmu jenom tak občas mihne a zůstala dost nevyužitá, celá vlaková scéna vypadá, že se sem omylem dostala z nějaký parodie, navíc mě to nějak nevtáhlo do děje a celkově to byla docela nuda. Jediný, co se tomu nedá upřít, je slušná atmosféra. Ale od jmen jako je Melville nebo Delon člověk čeká víc.

Mlhavě jsem si pamatoval na film, kde Kendy z Básníků chtěl zabít nějakou malou holku. Viděl jsem to před mnoha lety jako dítě a docela mě to tenkrát vystrašilo. Teď už to nemělo takovej efekt, ale ta hodinka docela svižně utekla. Scény z bytu byly napínavý a musim teda pochválit herecký výkony Matáska i tý holky, která pak už v ničem jinym nehrála. Ale jakmile se děj přesune na ten třídní sraz, tak je vám za herce občas až trapně. Jinak matka na tom srazu 15 let od maturity řekne, že se jí dcera narodila, když byla na VŠ ve 3. ročníku, takže by to vycházelo, že dceři je tak 11-12 let. V tomto věku by snad mohla zvládnout zavolat na fízly, vědět adresu, atd... Konec je trochu deus ex machina, ale budiž. A toho zloděje měl stejně hrát radši Karel Roden. Ten tady vypadal jako dokonalej úchylák.

Sportovní filmy mě všeobecně moc neberou a když už, tak spíš o nějakym jinym sportu než o basketbalu. Takže je to asi moje blbost, že se na takovej film koukám. Ale tohle byla fakt ztráta času. Navíc moc nemusim ani Bena Afflecka. Paradoxně byl tady snad jedinej, kdo něco zahrál. Zejména ty mladý herci v rolích basketbalistů byli otřesný. Jinak se jedná o takovou tu sbírku klišé, co známe z jinejch sportovních filmů. Originální je tady snad akorát to, že trenér je opilec. 40%

Z téměř ničeho se podařilo vytřískat docela hodně. Mads Mikkelsen se plahočí ve sněhu směrem na sever do kosočtverce a překvapivě se na to dá koukat. Nenudil jsem se. Hlavně tady se opravdu povedla jedna věc. V těch survival filmech mi ty postavy většinou postupně začnou lézt na nervy. To je třeba případ tady v komentářích několikrát zmiňovanýho filmu 127 hodin (2010). Ale v tomto případě, přestože o postavách vlastně divák nic neví, jsem jim přál, ať se k tý záchraně dostanou. Slabou stránkou je hlavně asi to, že je to prostě jenom na jedno zkouknutí.

Film je sestříhanej dost zmatečně, takže ze začátku jsem se v tom vůbec neorientoval a nechápal různý skoky v čase. Postupně se to teda začne vysvětlovat, o co tam vlastně jde, a někde od půlky už to celkem dává smysl, ale ten příběh je celkově vyprávěnej strašně kostrbatě. Holka si tak trochu zkomplikuje život, pak jde pracovat do textilní továrny a tam ji začne balit nějakej legrační aviatik. Nakonec se rozhodne k poněkud zoufalýmu činu, ale nekončí to vlastně nijak. Z dnešního pohledu je asi zajímavý vidět, jak náš průmysl tenkrát měli zachraňovat pracovníci ze spřátelené Kuby, který tam mistr Pavel Nový pohání se slovy "trabajar, trabajar!". Ostatně třeba na Mladoboleslavsku a Jičínsku člověk potkává potomky těchto gastarbeiterů dodnes. Začínající Lenka Vlasáková asi víc zaujme tim, že ukáže kozy, než tim jak hraje. Nejvíc ze všeho mě tak zaujala asi půlminutová role Romana Skamene, kterej se tam rve někde na zábavě. Jinak se jedná o takovej ten typickej případ filmu, kterej vzniknul v dobách sametový revoluce. Evidentně se natáčelo ještě před listopadem 1989, jenže než se z toho sestříhal finální produkt, tak už si doba žádala něco úplně jinýho. Nenadchne, neurazí, pár scén je dobrejch, ale asi nic, co by člověk musel vidět znovu. 50%

Ani nedokážu spočítat, kolik už jsem viděl filmů o tom, jak někdo umírá na nějakou strašnou nemoc. A asi jsem tohoto tématu dost přesycenej, takže ani nemám chuť koukat na další filmy tohoto typu. Ono je to všechno jak přes kopírák a už mi to vůbec nic nedává. Tady snad můžu ocenit akorát pěkný prostředí, kde se natáčelo. Ten podzimní anglickej venkov má svoje kouzlo. Stanley Tucci a Colin Firth to taky zahráli dobře, ale mě už tohle téma prostě nebaví. A opravdu nedávám nízký hodnocení kvůli tomu, že je to o teplouších. Hodnotil bych stejně, i kdyby tam byl chlap a ženská. Takže mě to nebavilo, ale pokud má někdo rád filmy o umírajících, tak ho to asi bude bavit víc.

První polovina je trochu nuda. Na obrátkách to nabere až někdy od chvíle, kdy je vyhlášen noční poplach a parta kamarádů jde teda opravdu do tý války, do který se všichni tak strašně těšili. Jenže já jsem očekával, že nastane aspoň u někoho změna v myšlení a v chování, že se třeba do tý války přestanou těšit. Ale ono to vypadá, že se jim ta válka strašně líbí. Můžou klidně utéct, ale oni zůstanou. A ještě jsou rádi, že můžou obětovat život za Hitlera a za Německo. Takže ve finále fandíte Američanům. A když ty německý mládežníci začnou postupně umírat, tak vám jich asi moc líto nebude. Vlastně jediná sympatická postava tam byl ten jejich učitel. Jinak nevim, do jaký míry se na tom podepsal dabing, ale přišlo mi, že herci dost přehrávaj. Tanky z dřevotřísky a náklaďáky vyrobený až někdy X let po válce ani nekomentuju.

Neviděl jsem moc filmů s Marlene Jobert, ale připadá mi, že ona snad ve všech filmech hraje dokola jednu a tu samou postavu. Ale ona má něco do sebe a tady mi docela v tý roli seděla. Jinak se nejedná o nic mimořádnýho. Má to teda nějakou atmosféru, ale občas film působí dost naivně. Zejména ty únosci se chovaj jako úplný retardi a nějak jsem nepochopil, proč se najednou začali mezi sebou navzájem zabíjet. Slabší 3 hvězdy.

Roberto Benigni to na začátku rozjel ve velkym stylu. Některý scénky mě opravdu rozesmály a já se u toho skvěle bavil. Jenže tak od půlky mi přišlo, že Benigni se chtěl hlavně pochlubit, že má docela hezkou manželku, takže jí dal asi až zbytečně moc prostoru. Druhá polovina už tak vtipná neni a hlavně se vtipy začínaj dost opakovat. Nakonec ty 4 hvězdy dám, ale je to tak akorát na hraně.