Houpačka

Jako náctiletý přicházím domů ze školy, pouštím tv a začíná nějaký film. Neznám jméno, děj nic.... Po pár minutách vidím tělocvičnu našeho gymnázia, poté učebnu fyziku, hlavní hrdinka sedí na mém místě... film dokoukám. Po 20 letech si vzpomenu na film, co se natáčel u nás na gymplu, vidím to jako dnes..... ale jak se jen jmenoval.... Zadávám do googlu různá hesla, ale marné hledání... byl to nějaký underground nebo se mi to jen zdálo....?  Až dnes jsem na "filmových místech" objevil, že to je Houpačka... a sláva - je na Youtube - hned si ho večer pouštím. A musím podotknout, že to je na 100% "můj film". Nejen, že se natáčel z valné většiny v mém kraji, dokonce v mém městě a dokonce mé škole, ale místy až kachyňovské ztvárnění (které zbožňuju), neopakovatelná atmosféra doby a místa a ke konci gradující drásající doják staví tento film do mého pomyslného filmového nebe.  Nostalgie jako prase....   PS: Jo a o hudbu se postaral mistr Hapka? - geniální!!! (27.08.2021)

Trochu zmatený začátek filmu pomalu začíná v půlce filmu dávat smysl. Asi je to tím, že ta holka byla sama dítě, zmatená, zaskočená a vlastně nevěděla, co chce. A jak už to bývá, když to člověk zjistí, bývá už pozdě. Film na pomezí dětského žánru a dospělého dramatu se neustále pohupuje mezi oběma žánry, ato je nejspíš důvod, proč je nedoceněný. On to totiž není dětský film, ale jako drama to u dospělého diváka prostě nemůže obstát. Postrádám silnější dějovou linku, prokreslenější charakteristiku osob a nemusela by tam zamyšlená intoška, co místo maturity pracuje v továrně na pleny (?). Sólo pro Lenku Vlasákovou, která mě o svých pocitech nepřesvědčila. (08.03.2012)

Přestože snímek disponuje celou řadou nesporných kvalit (kamera, casting, ne úplně triviální narace) a místy se vyznačuje až kachyňovským feelingem, nedá se zakrýt, že jde o skrz naskrz tendenční počin, jehož myšlenkový obsah je obrazem televizního zpravodajství za časů normalizace: Neplánované početí je špatné, popíjení po práci je špatné, pauzírování v práci je špatné (v české kinematografii myslím poměrně ojedinělou kuriozitu představuje tematizace pracovního nasazení praktikantů z Kuby, dnešní publikum z tohoto prvku asi bude lehce dezorientované :), vysokoškolské studium není vyloženě špatné, ale důležitější je samozřejmě práce v továrně. A emigrace? Emigrace je ze všeho nejhorší a každý, kdo se jí dopustí, musí být zákonitě hajzl. V tomto světle vnímám i ony odhalené scény Lenky Vlasákové spíš jako vějičku pro tehdejší mládež, aby přišla do kina a mohlo se jí dostat správné ideologické nalejvárny. Je škoda, že se po revoluci nepodařilo film od ideologické nálože trochu oprostit, na druhou stranu by to vůbec nebylo snadné, jelikož je na prorežimní agitce přímo postaven. Muselo by se to tedy pojmout značně experimentálně (doba ovšem byla pro takové experimenty relativně příhodná). (10.12.2014)

Neprávem zapomenutý film! Je znát, že snímek natočila velmi zkušená režisérka, která si uměla vybrat štáb a pracovat s herci, líbí se mi záběry do krajiny, na Jičín, škoda jen že jich nebylo víc. Lenka Vlasáková tehdy byla moc hezká jak ve tváři tak po těle a její první role je velmi chvályhodná. Ty tři spolubydlící byly na pěst, kapela hrající na zábavě kde se to popralo, mno, tehdy se tak hrálo, tvrdá kytara, saxík, flétna, afektovaný "zpěv", neříkám že jsem zastánce Pokakáčů a Ztracených existencí ale tohle byla vážně zvláštní doba co se hudby týče. A ten příběh? Inu, potvrzuje se jen to jak to v životě bývá, osudy a úděly se dědí... Studentka pár měsíců před maturitou zjišťuje že je těhotná s milovaným přítelem, který mezitím odjel do Švédska, nejprve prý na tři týdny... Děvče neví co má dělat, dokonce se pokusí o sebevraždu. Po porodu se v jejím životě objevuje nový mládenec, je jím... Vlasta Redl. (28.10.2022)

Zajímavý film na závažné téma, který však strhává výkon tehdy mlaďoučké Vlasákové. Ta ve filmu kuňká a svým herectvím mne nepřesvědčila. Hraje zde matku, která poté co se vzdá svého dítěte po narození, jej posléze začne chtít zpět. Bohužel to už je adoptováno jinou rodinou, která jej přijala je za své. Vlasáková se tak několikrát za ním vypraví až do jeho nového domova, čímž dojde k několika nepříjemným konfrontacím. Nakonec se rozhodne dítě ukrást... Jedná se o velmi smutný film poukazující na určitou nedospělost hlavní hrdinky, ale také na ne zcela funkční rodinu a řekněme si to rocnou i psychologickou podporu tehdejších lékařů. Věřím, že dnes by taková dívka měla podporu mnohem větší a k ponechání dítěte by byla tlačena i lékaři obžvláště když se dobře ví, jak může mít žena v rámci těhotenství a porodu rozházené hormony... * * (21.06.2014)