Houpačka

Zajímavý film na závažné téma, který však strhává výkon tehdy mlaďoučké Vlasákové. Ta ve filmu kuňká a svým herectvím mne nepřesvědčila. Hraje zde matku, která poté co se vzdá svého dítěte po narození, jej posléze začne chtít zpět. Bohužel to už je adoptováno jinou rodinou, která jej přijala je za své. Vlasáková se tak několikrát za ním vypraví až do jeho nového domova, čímž dojde k několika nepříjemným konfrontacím. Nakonec se rozhodne dítě ukrást... Jedná se o velmi smutný film poukazující na určitou nedospělost hlavní hrdinky, ale také na ne zcela funkční rodinu a řekněme si to rocnou i psychologickou podporu tehdejších lékařů. Věřím, že dnes by taková dívka měla podporu mnohem větší a k ponechání dítěte by byla tlačena i lékaři obžvláště když se dobře ví, jak může mít žena v rámci těhotenství a porodu rozházené hormony... * * (21.06.2014)

Podíval jsem se jen na režisérku a nikoliv na žánr filmu a byl jsem zaskočen. :-) Mnohokrát opakovaný příběh mě ovšem v tomto podání docela zaujal a překvapil. Myslím, že neznámost tohoto snímku má důvod právě v nepříjemnosti tématu a také v době vzniku. Je to škoda, jde o citlivě natočený snímek s mnoha zajímavými hereckými výkony. (28.07.2009)

Přestože snímek disponuje celou řadou nesporných kvalit (kamera, casting, ne úplně triviální narace) a místy se vyznačuje až kachyňovským feelingem, nedá se zakrýt, že jde o skrz naskrz tendenční počin, jehož myšlenkový obsah je obrazem televizního zpravodajství za časů normalizace: Neplánované početí je špatné, popíjení po práci je špatné, pauzírování v práci je špatné (v české kinematografii myslím poměrně ojedinělou kuriozitu představuje tematizace pracovního nasazení praktikantů z Kuby, dnešní publikum z tohoto prvku asi bude lehce dezorientované :), vysokoškolské studium není vyloženě špatné, ale důležitější je samozřejmě práce v továrně. A emigrace? Emigrace je ze všeho nejhorší a každý, kdo se jí dopustí, musí být zákonitě hajzl. V tomto světle vnímám i ony odhalené scény Lenky Vlasákové spíš jako vějičku pro tehdejší mládež, aby přišla do kina a mohlo se jí dostat správné ideologické nalejvárny. Je škoda, že se po revoluci nepodařilo film od ideologické nálože trochu oprostit, na druhou stranu by to vůbec nebylo snadné, jelikož je na prorežimní agitce přímo postaven. Muselo by se to tedy pojmout značně experimentálně (doba ovšem byla pro takové experimenty relativně příhodná). (10.12.2014)

Smutný, hořkosladký příběh o náctliletém dítěti...Zajímavé zpracování po stránce režie, na počátku nepochopitelné prolínání dějů a scén jsem si postupem času zvykl a vlastně mi to přišlo docela geniální. Režisérka vás hodí do děje a je na vás, jestli to pochopíte.... žádné vysvětlování či okecavání. Moc se mi líbilo prolínání vzpomínek z minulosti do budoucnosti, střih vzpomínka. Surová atmosféra přelomu 80/90.let ještě víc dokresluje ponurost celého příběhu... (27.02.2021)

Neprávem zapomenutý film! Je znát, že snímek natočila velmi zkušená režisérka, která si uměla vybrat štáb a pracovat s herci, líbí se mi záběry do krajiny, na Jičín, škoda jen že jich nebylo víc. Lenka Vlasáková tehdy byla moc hezká jak ve tváři tak po těle a její první role je velmi chvályhodná. Ty tři spolubydlící byly na pěst, kapela hrající na zábavě kde se to popralo, mno, tehdy se tak hrálo, tvrdá kytara, saxík, flétna, afektovaný "zpěv", neříkám že jsem zastánce Pokakáčů a Ztracených existencí ale tohle byla vážně zvláštní doba co se hudby týče. A ten příběh? Inu, potvrzuje se jen to jak to v životě bývá, osudy a úděly se dědí... Studentka pár měsíců před maturitou zjišťuje že je těhotná s milovaným přítelem, který mezitím odjel do Švédska, nejprve prý na tři týdny... Děvče neví co má dělat, dokonce se pokusí o sebevraždu. Po porodu se v jejím životě objevuje nový mládenec, je jím... Vlasta Redl. (28.10.2022)