qwertasip...

„Dáš si panáka?“ „Než jsem jel do Koreje, slíbil jsem své ženě, že tu nebudu chlastat a chodit za ženskejma…" "Takže?" "Nalej mi jednoho. Né tolik, večer mam rande.“

83% ??? Musel jsem se kouknout do kalendáře, abych zjistil, jestli dneska náhodou není apríl, protože takové hodnocení snad ani nemůže být myšleno vážně. Problém tohoto rádobyuměleckého snímku je v tom, že "umění" je dost subjektivní pojem. Tak například nakreslit pár čtverečků, koleček a čar umí každý blbec, to není žádné umění. Umění je najít někoho, kdo to koupí. V souvislosti s tímhle filmem bych to vyjádřil asi takhle: Každé hovno je originál, ale i když ho zabalíte do zlatého hedvábí a někomu prodáte, tak je to pořád jen hovno...

Právě jsem se ujistil, že asi vůbec netuším, co si mám představit pod pojmem "kvalitní fantasy film". Podle hodnocení a komentářů to vypadá, že takový film by měl mít rozpočet 100 milionů dolarů, trvat dvě hodiny a mělo by v něm být spoustu filmových triků, černé magie a také jednoznačně dáno, kdo je dobrý a kdo špatný. Všechny tyhle kraviny jsem ohodnotil maximálně dvěma hvězdičkami. Solomon Kane nemá nic z toho, a přesto mu dávám hvězdy čtyři. Za to ale má temnou středověkou atmosféru, která se občas zvrtne v krvavou řežbu a to je pro mě určitě zajímavější, než koukat na to, jak nějaký vyparáděný pohádkový hrdina bojuje ze zlým démonem. P.S.: Škoda, že film, kde tři čtvrtiny jmen v závěrečných titulkách jsou Češi, tu měl tak špatnou (pokud vůbec nějakou) propagaci. V zámoří skoro žádnou.

Každý, kdo dal víc než dvě hvězdy, je kacíř a posednul ho ďábel.

Na světě je mnoho špatných filmů, což by se v tomto případě dalo brát jako polehčující okolnost. Na druhou stranu... těch, které jsou horší než Sám doma 4, ale zas tak moc není...

Jestli si filmaři mysleli, že když dají Kevinu Sorbovi do ruky namísto oprýskaného trámu brokovnici, tak bude vypadat stejně drsně jako The Rock, tak jim to evidentně nevyšlo. Namísto respektovaného šerifa spíš připomíná parodii původního filmu, který by si mimochodem podle mě zasloužil mnohem lepší hodnocení, než jaké má. Srovnáme-li ho s jedničkou (se kterou má společný snad jen název), tak jedna krátká a trapná barová bitka je opravdu málo (zkuste hádat, kdopak jí asi vyhraje). Chování a vzájemné rozhovory mezi postavami jsou úplně stupidní - dialogy vznikly asi tak, že někdo rozstříhal noviny a pak za sebe náhodně lepil slova. Moje rada tedy zní: jestli chcete ušetřit čas, tak si najeďte na konec (ten poznáte podle toho, že tam všechno bouchá), kde vás čeká typická Final Battle mezi tím hodným a zlým a dozvíte se zde všechno, co potřebujete vědět. (Možná také zjistíte, že jste vlastně o nic nepřišli…)

Prohlásit o tomhle zpracování, že je to věrná adaptace původní knižní detektivky, můžou jenom dva druhy lidí: ti, co nikdy nečetli knihu, anebo ti, co se na tenhle film dívali se zavřenýma očima. To je to samé jako kdyby James Cameron dal do úvodních titulek Terminátora hlášku „Based on Karel Čapek's R. U. R.“ Je jasné, že knížku nikdy nelze napodobit, ale změnit 4 postavy z 10, přesunout děj z opuštěného ostrova do jakéhosi baráku na skále a naprosto předělat závěr - myslím, že tahle úprava se opravdu příliš nepovedla. Především nelogické počínání hlavních postav mi přijde jako výsměch Agátě Christie (nesmíme se rozdělit, zůstaneme pohromadě… tak jo, na chvilku se rozdělíme a sejdeme se tu za pět minut… jé, jak to, že jsme se tu sešli a zase je nás o jednoho míň?... no nic, víme, že jeden z nás je vrah, tak si všichni zas společně sedneme ke stolu, poobědváme a budeme v klidu řešit, co budeme dělat odpoledne...).

O letošních prázdninách se mi staly dvě hrozné věci: Zlomil jsem si zápěstí a viděl jsem film Kostka 0. Obojí bylo hrozné, ale u Kostky 0 mám alespoň jistotu, že už se to nikdy nebude opakovat. Původní námět, Kostka, naštěstí dopadl podle očekávání – dejte několik lidí do jedné místnosti ve tvaru kostky, kolem postavte další kostky a pro divákovo zpestření občas přidejte nějakou tu smrtící pastičku. O zábavu je postaráno. Druhý díl, Hyperkrychle, se sice podle hodnocení tváří jako hyperkosočtverec s čárkou, ale k mému příjemnému překvapení, se jedná o téměř stejně napínavý snímek jako jednička. Je sice pravda, že o realizovatelnosti pastí asi nelze moc dlouho vážně uvažovat, ale i tak jde o napínavý kousek, kde hraje prim psychologie postav. Druhý díl tedy překypoval událostmi, nad kterými rozum zůstává stát, ale teprve třetí díl tomu dodal tu správnou korunu. Supervojáci se svítícíma očima, kulhající terminátor s robotickým okem a matematický génius, který se chová jako obyčejný člověk, ale pokládá tak hloupé otázky, za něž by se stydělo i pětileté dítě. Zkrátka „kostky jsou vrženy“ a já z té třetí kostky málem vrhnul také.

Bůh se nudil, a tak ukázal na posla a přikázal mu: "Ty, sestup na Zem a zařiď, ať vymyslí nějaký napínavý seriál!" Posel šel do CBS Corporation, vyřídil vzkaz a pak se vrátil na nebesa. Poté Bůh zvolal: "Budiž Dexter!" A nejnapínavější seriál, jaký se kdy vysílal, byl na světě. (qwertasip..., žalm 25:17)

„Myslíte, že byste mohl někoho propustit na svobodu?“ „Kdyby se prokázalo, že není ve spojení s Ďáblem, tak ano. Ale mně se zatím vždycky každý přiznal…“ Po hrůzném zážitku, který jsem zažil během sledování Spalovače mrtvol (ne, opravdu ten film nemám rád), jsem si od starých černobílých československých filmů dal na pár měsíců klid. Jeho sledování pro mě bylo utrpení, tak jsem se tak trochu obával, že i Kladivo na čarodějnice bude jen další, neskutečně nadhodnocenou podívanou, ale byl jsem velice mile překvapen. Se Spalovačem mrtvol má totiž společnou už jen jednu věc, a to excelentní výkon hlavní postavy. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že Vladimír Šmeral předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaký jsem kdy viděl. Roli bezcitného a sadistického inkvizitora, který pro vlastní obohacení neváhá zkonstruovat monstrózní proces, zvládl tak přesvědčivě, že jsem z něj měl zlé sny. Ani se nedivím, že ho soudruzi zakázali promítat, neboť je zde „nádherně“ vyobrazeno, jak to dopadne, když smícháte neomezenou moc, nečinnost či nezájem těch, kteří mohou něco změnit, a strach a zoufalství těch, kteří nic nezmůžou, a pod trýznivým mučením jsou schopni přiznat činy, které nikdy nespáchali a ještě k tomu poslat na smrt i své nejbližší. Nespravedlnost a bezmoc linoucí se celým filmem, zaručuje depresivní atmosféru, která z Kladiva na čarodějnice dělá československý filmový skvost.