qwertasip...

Pokud nevěříte, že se napínavý film dá natočit i s jednou flaškou kečupu, tak se koukněte na tenhle snímek...

Dokonalý trik a Iluzionista – dva filmy s podobnou tématikou a ze stejného roku (2006). Chtěl jsem se vyhnout porovnání, proč je podle mě Dokonalý trik lepším filmem, ale těžko bych psal názor o jednom, aniž bych se nezmínil i o druhém a naopak. Iluzionista je zajímavý film, který vás vtáhne do děje neuvěřitelnými iluzemi, avšak pro diváka bohužel až tak nereálnými, že jim nakonec stejnak neuvěří. Nakonec vás čeká závěrečná scéna, která nejenom příjemně překvapí, ale kde se také vše vysvětlí – nemusíte o ničem přemýšlet, řeknete si „hm, docela fajn film“, zaboříte hlavu do polštáře a půjdete spát. A právě proto upřednostňuji Dokonalý trik. Soupeření dvou kouzelníků, kteří kdysi bývali přáteli a nyní se neštítí ani vzájemného zmrzačení, mi přijde mnohem zábavnější než souboj mezi zázračným iluzionistou a podlým princem. Dokonalý trik jde však ještě dál. Nejdříve vám naservíruje spousty triků, nad kterými budete žasnout a přemýšlet (jak to sakra dělá?) a vzápětí vám poodhalí jejich tajemství, takže se dost možná sami trochu zastydíte, že i ten nejsložitější trik má vlastně naprosto primitivní vysvětlení. Zábavná podívaná končí ve chvíli, kdy se na scéně objeví největší trik (dokonce by se dalo říct „dokonalý trik“) – v tomto okamžiku bohužel musím utnout své psaní, protože bych tím vyzradil pointu (což mě ovšem nutí k zamyšlení proč vlastně píšu tenhle názor, když se z něj stejnak nic nedozvíte :D). Na konci filmu na vás, stejně jako v Iluzionistovi, čeká překvapení, které vysvětlí i tu největší záhadu, ale jak jsem se už jednou zmínil – to nestačí. Po závěrečném překvápku, kde si jen shrnete, že všechno, co jste doposud viděli, má své racionální vysvětlení, mě doslova šokovala (a docela i naštvala) poslední scéna, která úplně zbořila to, na čem si celý film už od začátku stavěl – a to je právě logika. Zatímco jsem doufal v nějaké další rozumné vysvětlení, na obrazovce mi už běžely titulky. Na různých fórech existují sice různá vysvětlení, takže záleží jen na vás, čemu uvěříte. Christopher Nolan opět ukázal, že jeho filmy patří mezi špičku. Režisér se mi směje do ksichtu, protože se zřejmě povedlo to, po čem touží každý kouzelník – zmást nás. Zkrátka se mu povedl Dokonalý trik!

Jeden ze dvou nejlepších mafiánských filmů všech dob (kdyby vás náhodou zajímalo, který je ten druhý, tak Kmotr to rozhodně není), který poutavě mapuje příběh kubánského prodavače párků, jemuž se zachtělo býti kokainovým bossem. Gangsterky mě nikdy moc nelákaly, snad jedině s výjimkou úspěšných Goodfellas (Mafiáni), takže jsem nepředpokládal buhvíjaký zázrak. Nešvarem všech filmů s podobnou tématikou je totiž nesnesitelně dlouhá stopáž a bohužel ani Zjizvená tvář není výjimkou. Naštěstí první polovina filmu uteče tak rychle, že si ani nevšimnete, že už je za vámi hodina a půl. S tím zbytkem to už bohužel tak slavné není, protože charismatický Tony Montana se už nedostává do situací, kdy by chlápkovi s motorovkou řekl "jdi do prdele", nebalí šéfovu holku a nejde přes mrtvoly, ale je na absolutním vrcholu a začíná klasický scénář, kdy se začne dopovat vlastním zbožím, opustí ho žena atd. Trochu mě i zarazilo, že tak chladnokrevnej a bezcitnej parchant, který jde vždy tvrdě za svým cílem, ohrozí celou svojí "úspěšnou" kariéru jenom kvůli tomu, že odmítne vyhodit do vzduchu auto, ve kterém je žena s dětmi. Další věcí, která mě na tomhle filmu dost mrzí, je totálně zpackaný konec. Závěrečná přestřelka je snad vystřižená z Terminátora, protože neznám žádného smrtelníka, který by zvládl chodit, mluvit, zaměřovat a střílet a přitom být rozstřílený jak cedník na čaj (a netvrďte mi, že to bylo tim koksem, co celej den šňupal). No nic, přejděme k závěrečnému verdiktu... Jakožto milovník filmových soundtracků rozhodně nesouhlasím, že se hudba nepovedla, ba právě naopak - skvěle vystihuje atmosféru 80. let. Stručně řečeno: nebýt hrůzostrašně dlouhé stopáže (160 minut) a dost přehnané "masakrózní" závěrečné scény, mohla to být nejlepší gangsterka, takhle je "jen" jedna z nejlepších.

Neskutečně nudné, neskutečně dlouhé. Těmito slovy bych asi nejlépe charakterizoval tento film. Pokud se na něj začnete koukat od čtyřicáté minuty, o nic nepřijdete, a zbude už jen "Neskutečně nudné". Ne, že bych se vyžíval ve válečných scénách, ale uznejte, že první výstřel by se mohl objevit dříve než po třičtvrtě hodiny děje. Bohužel po krátké vsuvce se na to Clint opět vykašlal a rozhodl se, že následujících 50 minut bude opět ukazovat, jak se Japončíci válí v jeskyních a vedou přitom k smrti užírající rozhovory. Navíc jakožto Evropan musím říci, že ušpinění asiati ve stejných uniformách a ještě k tomu natáčeni ve tmě, stejnak vypadají všichni stejně, takže není jisté kdo si s kým vlastně povídá. Pohled na válku z japonské strany (překvapilo mě, že je celý film natočen v japonštině) je sice novinkou, ale nejsem si jistý, komu tím Eastwood vlastně prospěl - Japoncům? Druhé straně? Možná, že hromadná sebevražda byla jediným silným okamžikem, ale upřímně řečeno, nudil jsem se po celou dobu. Jediné, co mě pobavilo, byla nominace na Oscara - za co proboha? Trojice Eastwoodovo filmů z poslední doby (perfektní Výměna, nadprůměrné Gran Torino a vcelku slušné Vlajky našich otců) přitom žádnou nominaci neměly. Shrnutí: Koukat na Dopisy z Iwo Jimy bylo asi stejně zábavné jako koukat 140 minut do zdi.

Kdo by to byl řekl - film, který se odehrává na jednom metru čtverečním, může být i zábavný! Parádní psychologický thriller, který neztrácí tempo, ale spíše ho naopak stupňuje. A náklady na film 13 milionů $? To teda provolali pěknej balík... :-)

Děs a hrůza - doslova. Myslím, že mohu s naprosto klidným svědomím prohlásit, že toto je jeden nejhorších filmů na světě a zřejmě i v celém vesmíru. Pokud existují paralelní vesmíry, pak i tam. Vskutku horor. Nezlobte se na mě, ale film, ve kterém každou chvilkou někdo omdlévá hrůzou, nebo po ráně pěstí upadá do bezvědomí a probouzí se vždy, když o něco jde, působí neskutečně naivně. Další velké negativum je snadno odhadnutelný děj a prakticky nulové napětí. Jediné pozitivum vidím v charismatické postavě hlavního záporáka a také v tom, že jsem přišel pouze o 85 minut svého života.