Ainy

Severské drama tak příliš vzdálené tomu co nás neustále obklopuje a tak neskutečně blízké svou opravdovostí lidského zápasu o přežití. Velmi drsné podmínky pro život, výchovu dětí a boj s nabubřelou pýchou, chamtivostí a zaslepeností v podobě zkorumpovaného pastora a obchodníků s alkoholem, muselo stát šílené množství energie a odhodlání. Já se představit, že uprostřed polární zimy jako sama žena sháním rozprchnuté stádo sobů někde po horách a vlastním tělem je chráním proti vlkům, protože mi manžela hodili do chládku za to, že urazil kněze ... nepředstavitelné. Při závěrečné vzpouře, kdy Aslak řekl "jdeme do Kautokeinu" jsem s nimi cítila jak tu bezvýchodnost nad tou donebevolající nespravedlností, tak zároveň jsem měla chuť tu hůl na ně vzít taky. Ale přátelé ... ta hudba, ta HUDBA!

Po dlouhé době film, který mě dostal na kolena. Sledovala jsem napínavý příběh kluka, který si jako spousta jiných dětí zažil své peklo. Přesto se nevzdal a jako už dospělý a se vzácným darem vycítit smrt dotekem, pustil se na tehdejší kraj světa do Persie, chtíc se učit od věhlasného nejuznávanějšího mistra ranhojiče Ibn Sina. Tisíceré díky za Bena Kingsleye, na něj je tak úžasný pohled ... jeho osobnost vyzařuje opravdovou vnitřní sílu a hrdost, se kterou dokázal zahrát židovského Hakima. Touhu po vědění nikdo nezastaví a v době, kdy člověk nevěděl o sobě vůbec nic tak se nedivím, že to anglického holiče přivedlo na myšlenku potají otevřít tělo zemřelého a vše si důkladně prohlédnout a zakreslit. Ten pohled do otevřeného hrudníku jsem si vychutnávala a říkala jsem si, kolika lidem se z těchto natvrdo zobrazených filmových scén v kině udělalo blbě. No jsem skutečně ráda, že v té době nežiji. Zároveň vyzdvihuji ženiální soundtrack, Němci se komplexně opravdu vytáhli a já před nimi smekám svůj virtuální klobouk.

Jedinečný, dětský filmový muzikál. Velmi krásné písničky, které nerušily a byly opravdu příjemné na poslech. Nemůžu uvěřit, že je ten film tak starý, to jsem ještě nějaký ten pátek chodila po houbách! Zároveň jsem se bavila pohledem na tu hromadu známých tváří, třeba na takového Marka Vašuta nebo Miroslava Vladyku - takové mladé ucha, haha. Zuzka Bydžovská byla jako dítě stejně škaredá jako je i dnes a ten její jedinečný smích! chraplavý, hýkavý ... no, úsměv mi vydržel po celou dobu vysílání. Jak už jsem v nějakém jiném komentáři k staršímu ČS filmu uvedla, tyhle snímky miluji. Pokaždé mě zavedou do vzpomínek na podobně strávené dětství, kdy byl člověk neustále v běhu někde venku na louce a v lese.

No tak jestli se to opravdu událo podle toho, jak nám skutečnou událost odehrávající se kdesi v idylickém městečku představili v tomhle filmu, musím říct, že tak idylicky bych žít tedy nechtěla. Já si to nechci rozházet s rejžánkem, ale Dwayne mi trošilinku vadí. Nevím jestli je to jeho obličejem nebo jeho nabušenou postavou a nebo kombinací obou těchto faktorů. Na druhou stranu musím ale uznat, že se mi líbil v té tělesně zbližovací scéně se sympatičnou Ashley na policejní služebně. Hrála jim u toho fakt dost dobrá písnička. Celkově příběh ne zcela originální byť tedy inspirovaný skutečností mě nijak zvlášť nepohltil - za tři.

Ke Hře Stínů můžu s klidem říct, že mě skutečně neskutečně bavila. Sice Ritchieho představa slavného anglického detektiva není jako přes kopírák toho z knížek, ale své kouzlo rozhodně má. Líbí se mi ten vykreslený obrázek staré Anglie, kdy mazaný profesor místního školského ústavu kuje pikle světového formátu a míní si mastit kapsy svého tvídového saka prodejem smrti. Nejlepší scéna byla pro mě ta v lese, zpomalé záběry odletujících třísek, lámajících se stromů, letících střel, výrazů všech zúčastněných nebo Robert a jeho přetěžká zranění. V porovnání s ním se může jít takový neustále zkrvavený Bruce Willis ve svých Pastích zahrabat. Je zde sice hodně scén těžce, ale opravdu těžce nadsazených, ale tohle já neřeším ... bylo to fajn.

Kdysi jsem byla na filmu Nebezpečné myšlenky a děj tohoto snímku je, dá se říct, na úplně stejné téma. Mezi řádky je ale natočen o skutečných studentech, kteří díky snaživé učitelce obětující vlastní zázemí, chtějí sami sebe změnit. V průběhu filmu jsem si říkala, jestli to v televizi nepouštějí schválně zrovna dnes (nebo je to jen náhoda), jelikož dnes slaví své stopáté narozeniny Sir Nicholas Winton, zachránce 669 židovských dětí před vyhlazovacími tábory. Proč to píšu ... v tomto příběhu Erin zjistí čím vším v životě už museli studenti v její třídě projít a začala je učit o holocaustu. Díky její snaze se začnou tyto děti různých národností vzájemně respektovat a sami chtějí svým velkým málem přispět, zabojovat sami se sebou a udělat v daný okamžik správnou věc. Vymanit se z prostředí gangů, lží a násilí.

Tak to byl super skvělý, hrůzostrašný příběh. Ripleyová nezklamala, jejímu kouzlu hororové královny jsem propadla i já. Mirek Táborský hrál jejího němého bratra a byl zároveň vyslán (místo starého známého myslivce), aby sladké Lili podřízl sněhobílý krček a její srdce pak přinesl své sestře. Do této role byl vybrán ženiálně, jelikož jeho kukuč je na takové role prostě stvořen. Já ho potkat potmě v parku a on na mě udělat takový obličej jako tady na Lili ... tak jsem v pérdeli pane hrábě a hledám, kde nechal pánbů díru. Děj se o základy slavné pohádky pouze opírá, jinak si vede svou vlastní příběhovou nit a já se u toho skvěle bavila.

Nene ... jen silou vůle jsem to dodívala. Příšerně nudný film, u kterého jsem usínala. Dabing se skoro nedal poslouchat a absolutně nevtipné hlášky, které mými koutky úst ani neškubly. Opravdu suchý humor, sušší než Kalahari ... chacha, chichi, chocho ... I amatéři by dokázali natočit zábavnější komedii. Chabat by se měl chytnou za svůj šavlozubý chobot a stvořit pro příště lepší scénář a ještě líp to odrežírovat.

Výjimky občas potvrzují pravidlo a i v tomhle případě se to potvrdilo. Dvojka předčila jedničku jak nádhernou vizuální stránkou, častými vtipnými momenty tak i akcí. Už v kině jsem si řekla, že si tenhle kousek pětihvězdu zaslouží a když jsem se ptala potomka jak se mu to líbilo a kolik bodů by mu od jedničky do pětky dal, tak jen jednoznačně potvrdil má slova. Jako každý animák, tak i Rio 2 byl kromě zábavy i krapet výchovný, což se dá pochopit. Znázorněné prostředí Amazonie bylo perfektní, super rychlé želvy, spousta dalších tvorů a ptáků, kteří všichni dohromady tvořily velmi zábavný mix barev a srandy. Ale abych jen nechválila. Bylo tam na můj vkus moc písniček. U jedovaté, růžové žáby si kupříkladu tvůrci mohli odpustit operní žalozpěvy nad marnou láskou ke kakadu, u nichž jsem se netrpělivě vrtěla v sedačce a říkala jsem si "ať už konečně dokváká!". Ne všechny písničky ale byly takové, zazněly i originální s chytlavým hudebním námětem. Takže za sebe, doporučuji!

Právě v tomto okamžiku se venku čerti žení - lije, fouká a je tam zima. Sahám na topení a zjišťuji, že hřeje, takže ten silný, mrazivý pocit můžu mít jen z dnešního Volného pádu. Michael Douglas se pro tuhle roli snad narodil, všechno jsem mu věřila. Ta beznaděj, kdy sedíte v nekonečné zácpě, je dusno, vedro zákonitě musela na labilního Fostera zapůsobit, že se jednoduše sbalil a pěšky se vydal městem domů. Měl fakt smolný den ... co se mohlo podělat, se podělalo. Lepila se na něj jedna pochybná existence za druhou a bylo jen otázkou času, kdy se v něm naplno probudí potlačované psychopatické sklony. Bylo uklidňující, že se kontroloval natolik, aby cíleně někomu ublížil. Taky zjišťuji, že si nemůžu vůbec vzpomenout na hudební doprovod, měla jsem pocit, že ve filmu je víc hudebního ticha, což bylo super! Člověk takhle mohl víc vnímat dialogy a různé jiné zvuky městských ulic.