Ainy

Dojemný příběh matky vydry, která porodila a vychovávala svou dcerku na molu uprostřed milionářských jachet. Oběma štěstí v životě přálo pouhé čtyři měsíce, pak nastala zásadní změna ...

Musím přiznat, že už jen sledování tohoto dokumentu pro mě znamenalo hodně sebezapření. Dělalo se mi nevolno a to jsem jednu dobu sama aktivně lezla. Všechno je o hlavě, říká Alex a má stoprocentní pravdu. Jakmile začnete panikařit, tak jste bez debat v naprosté prdeli. On je někdo, kdo při výstupu nepřemýšlí co se může stát, když tu chybu udělá. V jeho případě jakákoliv sebemenší chybka znamená smrt ... Jednoduše vypne a soustředěný leze. A leze tak lehce, dokáže se na hladké, 600 m vysoké stěně uvolnit, vytřepat končetiny, přitom visí za jednu ruku a jen za bříšky svých prstů, majn got!! Své myšlenky je schopen uzavřít na účinný zámek, který si odemkne na vrcholu skály. Nemůžu dost dobře vyjádřit své pocity co si myslím o volném slezení tak náročných skalních masívů ... je to neuvěřitelné, že někdo takový existuje. Být matkou toho kluka, tak jsem v péči Chocholouška s očním tikem, permanentně inkontinentní a s bezduchým úšklebkem ve tváři. Respekt!

Sedmička, byť šťastné číslo, mě nijak zvlášť neuhranula. Ty pasáže, kdy byli v Nexu a vlastně se nic nedělo, se vlekly a na mě působily nezáživně až nudně. Kdo tedy určitě pobavil byl nadporučík Dat. Tak moc toužil cítit jako člověk, že sám pak nevěděl co si s nově nabytými emocemi počít. Pocity se u něj střídaly hodně rychle a najednou stále vážný android vypadal docela jinak, humorně až skoro divně. Své kouzlo ve filmu mělo rovněž setkání dvou kapitánů Enterprise, což je tady opěvováno docela často a jako další plus hodnotím scénu neplánovaného přistání hvězdné lodi federace na povrch Veredianu. Kdo mi v Generaci ovšem chyběl byl jednoznačně Spok ... 3,5*

Jeden z dokumentů BBC, jehož sledování znamená požitek pro duševní pohodu a utišení hladu po zajímavých informacích s pohledem na bezkonkurenčně nejhezčí filmové záběry divoké přírody. Konkrétně dnes mě kupříkladu fascinovaly zpomalené záběry netopýra letícího za svitu měsíce těsně nad vodní hladinou a lovícího ryby. Všude tma, jen on a třpytící se vodní tříšť při jeho doteku, a to z několika úhlů. Nebo dosud neprozkoumané jeskyně, v nich živočichové, kteří dosud čekají na své pojmenování. Úsměvné bylo představení, jak si dokázal člověk ochočit Kormorána. Od vylíhnutého ptáčete ho učil poslušnosti a když vyrostl, odjeli na řeku lovit ryby. Podvázal jim krky, aby je nemohli spolknout a Kormouši poslušně lovili do proutěného koše.

Nemůžu uvěřit, že jsem to dodívala do konce ... jedna hvězda za animaci.

Ve Španělsku jsem nikdy nebyla, španělsky neumím, ale flamenco miluji ... Tímto temperamentním a ohnivým tancem se dá vyjádřit tolik!! emocí. Ten rytmus mi rozbuší srdce a já zůstávám fascinovaně hledět jak pouhým tleskáním vygraduje síla pohybu v gejzír strhující vášně. Vynikající Carlos Saura dokázal stvořit jedinečný filmový počin o tanečním souboru nacvičující nádherné představení zajatého ve víru španělského flamenca ... alespoň pro mě. Všechno to vypadalo jako zkouška - trénink, kdy se herci - tanečníci poctivě nalíčili, oblékli do kostýmů a po úvodním rozcvičení se pustili do příběhu. Člověk nemusí rozumět řeči, stačí k tomu poslouchat hudbu a vnímat drama nešťastné lásky ztvárněné živelným a nespoutaným tancem.

Byla jsem překvapená, že mi tato akční pohádka nepřišla vůbec stupidní. U mě se totiž většinou při náhodném vztřebání takovýchto pořadů objevují alergické projevy kopřivky spojené s nauzeou. Pokud se ve filmu objeví dítě, které je chytřejší než vědecké konsorcium a je předurčeno spasit svět, tak to většinou opravdu nedávám. Agenta Codyho jsem ale nechala běžet (příjemně a rychle mi u toho uběhla doba, kdy jsem vytvořila narozeninový dort) a celkem jsem se bavila. Nic nebylo přeplácené, předojemné, násilně přechytračelé nebo hustovtipné. No ale ten, kdo psal nahoře popis žánru, tak ho musel zjevně napsat pod vlivem, jelikož si nedokážu vysvětlit co přesně myslel tím kriminálním thrillerem. Každopádně je to rodinná, akčně dobrodružná komedie, která vyloženě nijak zvlášť neoslní, ale opravdu ani neurazí, pouze příjemně překvapí.

Nerada se po někom opakuji, ale tady to jinak nejde. Film si sice udržel mou pozornost až do konce aniž bych se přistihla, že myslím na blbosti typu "to vyprané prádlo nezapomenout ráno pověsit" nebo "měla bych si zajet koupit na kolo ty blatníky", ale ten děj ... ten opravdu nic moc extra je. Člověka nezaujme, nechytí ho do pasti, ze které je úniku až při závěrečných titulcích. Snaží se sice o akci o to, aby vznikl atraktivní a realistický příběh, ale jen snaha nestačí. Chybí tomu víc šťávy a víc gurmánského koření. Hugh i Gene byli vynikající o tom žádná, ale sami nemůžou zachránit slabý scénář.

Neumím říct proč se na tyhle filmy pokaždé tak těším. Cítím, že to není něco tak úplně extra, ale přesto tyhle vesmírné sci-fi komedie žeru a cením si té originální akční vtipnosti. Chtěla bych vyzkoušet jak vodní atrakci v deneuralizéru, podívat se za poštovní přepážku do třídičky došlých zásilek, mít mluvícího psa, zahrát si Twister s hmyzáky a vědět co mě při pohledu na vesmírnou oblohu tak přitahuje. To je ale fakt ... miluji pohled na noční nebe plné hvězd, cítím nekonečno, tíhu, tajemno a posvátnou úctu k tomu všemu. Takže bych vlastně mohla očekávat návštěvu kolegů agentů z MIB.

Příběh obsáhl klasické americké teenegery se svými problémy tak typické pro tento věk. Za jiných okolností by to byla další nudně kýčovitá hovězina, ale díky zaobalení v supermanovský sci-fi háv to pro mé oko byla celkem zábavná oddychovka při deštivé, sváteční sobotě. Nemůžu se rozhodnout jestli 3 nebo 4 hvězdy, ale vzhledem k tomu, že jsem před tímto filmem zhlédla geniální Croodsovi, nemůžu jinak než snížit na tři.