Deidy

Původní Disneyho Mulan je moje srdcovka. Takže při ohlášení hrané Mulan jsem očekávala buď velký průser a nebo kvalitní podívanou. Dostala jsem průser. Všechno, co bylo dobré na animované Mulan, bylo buď vyškrtnuto a nebo pozměněno natolik, že to úplně ztratilo tu původní myšlenku. Animovaná Mulan měla o skoro 40 minut kratší stopáž, ale byla plná emocí a základní myšlenka byla skvělá. Tady to je jen nuda v krásném hávu. Vztah mezi Mulan a otcem (a zbytkem rodiny) totálně sterilní, nebylo na něm k uvěření vůbec nic. Sestra Mulan byla přidána evidentně jen kvůli tomu, aby se dalo nějak okecat faux pas u dohazovačky. Že z Mulan, která původně nebyla, krom pronikavého intelektu, ničím speciální, se stala jakási vyvolená se speciálními dovednostmi, díky kterým skoro nemusí trénovat, to byl fakt blbý nápad. To jsem třeba na Mulan milovala nejvíc, to, že se z obyčejné holky v místě a době, kde vládnou muži a panuje těžká  diskriminace vůči ženám, stane silná osobnost, která je schopná zachránit svět (nebo alespoň zemi, ve které žije). Absence Mushua a zabrání jeho místa fénixem, který si jen tak random poletuje občas okolo, to jenom dodělalo.

Jsem se tak nudila v nákupáku, čekala na ségru a tak jsem dostala spásný nápad, že zajdu do kina za nějakou tou kultůrou, abych zabila dvě hodiny čistého času (mám podezření, že jsem měla být chlap, protože nakupování mě k smrti nudí). Jenže v brzkém odpoledni dávaj jen samé filmy, o které si rozumný člověk ani oko neopře, nebo pohádky. Říkala jsem si, že na pohádce se snad nedá nic posrat, hlavně, když to baví děti. Jenže problém byl v tom, že tahle hrůza nebavila ani ty děti, takže si vemte ten horor, když jste dospělá kráva, který táhne na třicet, sedíte v kině plném dětí a NIKDO se nesměje. Pokusů o humor tu bylo nepočítaně, z toho jen maximálně dvakrát to padlo na úrodnou půdu, že jsem se lehce uchychtla pod knírem. Je to špatný pokus o vykradení Lvího krále a Madagaskaru, akorát to celé bylo popadnuto za špatný konec a výsledek je to, že po pěti minutách máte chuť se zabít. Hlavní hrdina není vůbec vtipný, byť se snaží hláškovat každých pět sekund, dámy tento pocit jistě dobře znají, když jdou na rande s nějakým debilem, který se snaží být vtipný za každou cenu. A o špatný animaci snad ani nemá cenu se více zmiňovat, než jen touto větou. Pokud nemáte zájem o lobotomii, doporučuju se tomuto snímku vyhnout. Pokud milujete debilní humor o tom, že někdo neustále někam padá, je to film přesně pro vás.

S matkou máme takové své večery plné zábavy. Výměna manželek a jiná hovna, u kterých člověk žasne nad tím, jaká individua mají volební právo. Matka se snažila do našich duchaplných večerů zařadit i tento, kdy vysílali tuhle hrůzu. Na to já jsem ale neměla nervy, jelikož koukat hodinu (reálně tři hodiny, nezapomínejme, že je to pořad Novy a o reklamy každých 5 minut zde není nouze) na věčně dojatou Pergnerku mě sralo k nepříčetnosti, takže u toho většinou padla za vlast krabka cigaret a maxi tabulka Milka čokolády. Pořad se snaží hrát na city a to já nedávám. Dokážu pochopit, když je někdo ve sračkách ne vlastní vinou, ale pro takové je tu milion dva organizací, takže nechápu smysl toho pořadu. Pergnerka to navíc zabíjí svým výše zmíněným dojímáním, dále k tomu přidává i přehrávání empatie a do očí bijící hraní zájmu o lidi a jejich osudy. A nejvíc mě vždycky dostalo, že se záhadně, každý jeden díl, ve druhé třetině stopáže něco posere. Někdo něco rozbije, něco se nestíhá, něco nepřišlo včas, došly prachy... Pergnerka pak zapojí veškeré své superschopnosti a problém vyřeší s takovou lehkostí, že si až člověk říká, jestli náhodou pod svými hadry neschovává Supermanův kostým. Následně se pak dojme, jak to všechno krásně vychází a já jsem krásně nasraná. Pokud si vážíte svého psychického zdraví, opravdu se na to nekoukejte. Jedna hvězda za ty nebožáky, kteří jsou tam jak cvičené opičky, aby si Pergnerka namastila kapsu a mohla být miláčkem národa za svoji zcela uvěřitelnou empatii.

Stále nechápu přemrštěný hype okolo filmů Conjuring a spol. Ze všech těch filmů mě doopravdy zaujala akorát Annabelle 2, jinak zbytek jsou sračky na entou a nechápu tu nebetyčnou chválu okolo nich. Pro mě je třeba mnohem lepší film Děsivé dědictví, který všem přišel hrozně utahaný, ale ve výsledku budování atmosféry tam fungovalo na výbornou a film se celkem zdatně vyhýbal levným lekačkám, což se o Conjuring filmech fakt říct nedá. Ale tak budiž, každého názor, že jo. Tento skvost ale posunul tu nudu a kýč na vyšší level. Začíná to totiž nápadně připomínat takové ty klasické hororové vyvražďovačky, což by mi asi ani tak nevadilo, ale hádejte co... Za celých 106 minut filmu NIKDO NEUMŘE!!! Komu tím prospějou?

Jelikož jsem hrozně líný prase na to, abych si stáhla AdBlock, tak na mě na YouTube neustále vyskakují nějaké reklamy, občas trailery. Trailer na tento film od Netflixu taky patřil mezi ně. Tak jsem si film stáhla a ze zvědavosti nahlédla i sem, abych měla přibližnou představu, o co kráčí. Upřímně, zdejší hodnocení mě celkem odrazovalo, takže se film bez užitku pár dní válel na mém HDD, než jsem se při nedostatku zábavy během koronavir-dovolené k němu zase dostala. Vzhledem ke zdejšímu hodnocení jsem očekávala kolosální sračku bez hlavy a paty. O to víc jsem byla zaskočená, že opak je pravdou. Ano, buďme k sobě upřímní, je to film především pro teenagery. Ano, struktura a zápletka příběhu je klišé. Avšak po všech těch amerických teenage komediích, kde hlavní hrdinky, které mají být v příběhu zavrhované kvůli svému vzhledu, hrajou totální hot bitchez a tudíž je to celé dost nevěrohodné, je tohle prostě úleva. Jodiiny trable jsou uvěřitelné, nikdo ji tam neshazuje jako zrůdu, které pak stačí řasenka a jiný účes, aby hned byla někým jiným (sice tu dojde na nějaké řasenkování a přečesávání, ale není to stěžejní část filmu, která hrdince najednou změní celý osud). Příběh je, jak už jsem psala, klišé. Ale tak nějak mile zpracované klišé. Humor tu je a není až tak na sílu, jako to v těchto komediích obvykle bývá, což taky potěší. Jediné, co mě trošku sralo, byl fakt, že skoro hodinu a půl se příběh šine lážo plážo tempem, ale pak najednou na posledních deset minut se všechno šíleně zvrhává a dává dohromady, aby se to dotlačilo do finále. Za mě osobně vážně neurazí a to už nějaký pátek nejsem vyloženě cílovka filmů pro teenagery.

Upřímně nechápu, kde se tu bere tolik pozitivního hodnocení na tenhle film. Zdejší kritici, kteří jindy 100x kvalitnější (ať už scénářem, nebo zpracováním) filmy/pohádky pro rodiny/děti hodnotí zbytečně přísně, tady učurávají blahem nad touhle sračkou, chválí režiséra atd. Viděla jsem půlku filmu, chtělo se mi brečet, jak je to nehorázně blbé, děti to musí degenerovat neuvěřitelným způsobem a nenašla jsem jediný vtipný moment, což je na pováženou, když má jít o rodinnou komedii. Film navíc vznikl v době, kdy už CGI bylo na docela dobré úrovni, takže (ne)kvalita triků je vážně hrozná. Vážně to nechápu.

Naruto - muž, mýtus, legenda! Můj úvod do světa anime. Ovšem od doby, kdy jsem ten seriál viděla prvně, už uběhl nějaký ten čas. Dneska si ho popravdě užívám mnohem víc, jak vtipy, tak i ty vážnější pasáže. Ale každá strana má dvě mince. Upřímně mě vážně sere, že tak do 2/3 seriálu posloucháme o tom, jak se Naruto zlepšuje a stává se z něj dobrý ninja, ale v poslední třetině se to jaksi zlomí a dělají tam z něj totálního degeše, který umí uplnou piču (a to i navzdory tomu, že vyhrává kdejakou bitku a plní jednu misi za druhou). Což souvisí i s faktem, že se tak děje od doby, co Sasuke opustil vesnici. A tento fakt souvisí s tím, že po jeho odchodu nastane docela boom s fillerovými díly, které vůbec, nebo naprosto minimálně souvisí s hlavní dějovou linkou, takže je to určitým způsobem prodlužování utrpení před tím, než se konečně dopatláme k Shippudenu. Upřímně, nejvíc srdcový filler je prostě ten první se Zabuzou a Haku, kde emoce doopravdy stříkají. Když se ale pak podobný princip uplatňuje v každé fillerové části, je to pak docela o ničem a hlavně již zmíněná poslední třetina seriálu nevede nikam ani jako ukázka zlepšování Narutových schopností. Ale i tak toho blonďatýho blba musíte milovat :D

No... Tak já jsem z toho trošku rozpačitá a zkusím to rozvést, možná přihodit i nějaký ten spoiler. Na tomhle filmu mi hrozně vadí jeho rozpolcenost. Z traileru jsem nabyla dojmu, že půjde o podobný počin, jako jsou třeba Matky na tahu, to jest romantické drama, místy rozbité vtipnými scénami pro ulehčení. Jenže problém je v tom, že veškerý humor byl vyčerpán právě v traileru. Víc vtipných scén tam totiž nenajdete. Pak následuje ona rozpolcenost. Člověk by čekal, že to bude právě to kariérním růstu dané hlavní hrdinky, kdy se bude potýkat s nástrahami nové práce, plus strachem z prozrazení. To se tam sice děje, ale jakousi záhadou je to rozbíjeno další dějovou linkou, to jest návratem ztracené dcery hlavní hrdinky. Tato dějová linka je tak nereálná a ubulenou limonádou ulepená záležitost, že vás to po chvíli začne neskutečně srát. Nevěříte tomu ani ťuk, jednání postav vám přijde z psychologického hlediska naprosto nelogické a nereálné. Takže v podstatě půlku filmu sedíte, vzdycháte, koukáte na hodinky a čekáte, kdy už bude konec. Ne proto, že byste byli napnutí, jak to všechno skončí (protože z hlediska daného žánru je to zcela jasné), ale proto, že už vás to zkrátka neskutečně prudí a vám je trapné se sebrat a jít pryč. Není to vyloženě blbý film, jen jeho struktura a rozpolcenost je to, co mu sráží body, proti hereckým výkonům, střihu, záběrům na NY se nedá říct ani bú...

No... Upřímně jsem z toho docela v rozpacích. Na jednu stranu hezké písničky, i ten scénář dejme tomu ujde. Horší je to samotné provedení. Odjakživa říkám, že většina českých herců jsou spíš divadelníci, než filmoví herci. Což se pak odráží i na výsledku, do každého gesta a slova se tak urputně snaží přehráváním narvat tu správnou divadelní dramatičnost, až to působí nepatřičně, protože film by naopak měl být zahrán s citem, scéna od scény. Tudíž pak vznikají takovéhle filmy. Nikomu nevěříte ani nos mezi očima, natož lásku, nenávist, strach, whatever... Takže i když v pohádce figurují hezké interiéry i exteriéry (teda až na to peklo, to byl fakt poctivý studiový hell), měla jsem celou dobu pocit, jako kdybych sledovala divadelní záznam. Záležitost s kouzelným kamenem taky nedomyšlená, to jeho věčné nabíjení a vybíjení moci už mě po chvíli začínalo pěkně srát. A čertí záporačka taky, místo záludné a nebezpečné psychopatky, která to má skvěle promyšlené, tu máme pitvořící se blbku (což úzce souvisí s mým názorem výše). Fakt by se čeští režiséři a herci měli nad sebou zamyslet a ujasnit si, jestli chtějí ze sebe plodit takové přepálené sračky na úrovni divadelních grotesek, nebo natočit pořádnou, třeba i lehce hororovou pohádku, která by mohla mít nějakou opravdu uměleckou hodnotu.

Takže rovnou zatepla, hned po příchodu z kina: Celé to haló okolo série Conjuring a spol. mi stále přijde nepochopitelné. Už jenom proto, že scénáře všech těch filmů mi přijdou tak strašně identické, až je to k pláči. Ve zkratce je to o tom, že se prostě někde začne dít něco divného, tak tam přijede někdo, kdo tomu vlastně hrozně rozumí, začne pátrat po okolnostech, načež se dozví, že v tom místě kdysi dávno žil nějaký pazmrd, který dělal ošklivé věci, aby vyvolal to správné bordelózní zlo (a nikdo nechápe, co z toho ten dotyčný vlastně má), ale někdo mu to zatrhl, takže zlu nezbývá nic jiného, než počkat na vhodnou lidskou oběť, kterou bude sužovat tak dlouho, dokud se mu nepoddá a nevydá zcela dobrovolně svou duši. Když už ji najde, tak samozřejmě náš šlechetný zachránce vše vyřeší a silou vůle to dojebe do zdárného happy endu, který má ale samozřejmě malý háček, který se 100% dozvíme v závěrečných scénách ve stylu "o mnoho dní/měsíců/let/století později". A tenhle scénář najdeme v Conjuring 1 i 2, v obou Annabellách a "překvapivě" i v Sestře. Samozřejmě nechybí lekačky. Jenže tady jich je až přemíra, v podstatě co tři minuty, to nějaká lekačka. Vážně nechápu, že si z toho sestra Irena nepodělala svůj bílý hábit skrz naskrz během prvních 15 minut. Navíc, oproti předchozím filmům, mi tenhle přišel tak strašně laciný, prostředí hradu sice vypadalo zvenčí lákavě, ale zevnitř docela creepy (bohužel ale ne v tom správném slova smyslu, lepší interiéry mají snad i únikové hry). Komunikace mezi jednotlivými postavami byla místy tak debilní a přehrávaná, až to fakt bolelo. A scény se samotnou velkou Sestrou? V podstatě to, že se většina publika v kině připitoměle pochichotávala při každé rádoby děsivé scéně, kdy se sestra plížila po chodbách nebo se odněkud vynořovala, mluví samo za sebe. Za mě teda takhle fakt ne. Dvě hvězdičky za bezva hrad, přírodu a za vtípky s Frantíkem (nevím, do jaké míry bylo jeho vystupování myšleno jako vtip, ale místama fakt bavil).